Grafické formáty: konec tápání

5. srpna 2004
TWEET SDÍLET
Grafické formáty: konec tápání
Pokud občas pracujete s digitálními fotkami, připravujete grafiku pro webové stránky či si jen prohlížíte obrázky na internetu, setkali jste se s různými grafickými formáty - liší se jejich vlastnosti, možnosti i způsoby použití. Základní průvodce nejpoužívanějšími z nich se proto může hodit.

Nejpopulárnějším a vždy podporovaným grafickým formátem běžného uživatele je bezpochyby JPEG (JPG, Joint Photographic Experts Group). Tento formát podporuje plnou paletu barev (obvykle 16 milionů odstínů, ale může být i více) a je primárně navržen  tak, aby jeho poměr „cena / výkon“ byl co nejlepší. Je určen pro ukládání fotografií či obrázků využívajících plné barevné spektrum. Je však takzvaně ztrátový, což znamená, že určité informace jsou z obrázku odstraněny právě s ohledem na snížení datové náročnosti. Jeho vnitřní struktura dat vychází z postupů srovnatelných s komprimací dat, proto při relativně malé datové velikosti může nést velké množství informací. Srovnání je jednoduché: otevřete libovolný grafický editor a tentýž obrázek uložte nejprve ve formátu JPEG, posléze v BMP. Velikosti souborů se budou zásadně lišit. Bitmapa (BMP) a JPEG sice vycházejí ze stejných základů, ovšem první z nich vůbec nepracuje s důležitými nástroji úspory místa.

Klepněte pro větší obrázek
Obrázek ve formátu JPEG

Zejména kvůli zmíněným vlastnostem se JPEG stal dominantním formátem nejen na internetu a při datových přenosech obecně, ale také například v digitálních fotoaparátech.

Dalším z formátů rozšířených zejména na internetu je GIF (Graphics Interchange Format). Narozdíl od JPEGu ale podporuje pouze 256 barevných odstínů a umí pracovat s průhledností, takže se obvykle používá na různé grafické prvky či navigaci, případně v takových případech, kdy není nezbytně nutné pracovat s plným spektrem barev. Podporuje také animaci, což vlastně není nic jiného než určitý počet obrázků střídajících se podle zadaného časového klíče. I v tomto případě byly přímo do jádra formátu zabudovány komprimační nástroje, takže platí, že bývá nenáročný na datovou velikost.

Klepněte pro větší obrázek
Obrázek ve formátu GIF
Všimněte si patrné zrnitosti a ztráty plynulosti barevných přechodů
způsobené tím, že je nutné vystačit si pouze s 256 odstíny

Konečně třetím a nejmladším z grafických formátů, které se dají obecně nazvat jako „internetové“, je PNG (Portable Network Graphics). Tento relativně mladý formát vznikl jako alternativa k obou výše zmíněným a proto je nositelem jejich klíčových vlastností: podporuje jak plné barevné spektrum, tak průhlednost. Jeho rozšíření ale zatím není příliš velké a mezi grafiky a webdesignéry se mu nedostává příliš veliké obliby, což částečně platí i o prohlížečích, kterým nějakou dobu trvalo, než jej začaly podporovat.

Již zmíněný formát BMP (Bitmap) je, zjednodušeně řečeno, praotcem grafických formátů a ukázkou, kam se vývoj v této oblasti a přizpůsobování se novým trendům (internet) a technologiím (digitální focení) dostalo. Tento formát vychází z potřeb a vlastností systému DOS a jakákoli snaha uspořit místo nebo pracovat s pokročilými algoritmy je mu cizí. Je tedy klasickým formátem, který v žádné podobě nemá na internetu co dělat. Podobně čistě „offline“ formáty jsou třeba PSD, TIFF, EPS nebo RAW.

PSD (Photoshop Document) je nativním pracovním formátem grafického editoru Adobe Photoshop, byl proto vytvořen tak, aby mohl nést veškeré potřebné informace a podporovat pestrou paletu nástrojů tohoto nejvýkonnějšího editoru. Je proto pochopitelné, že před úsporou datové velikosti dostala přednost schopnost dostát zvýšeným nárokům – PSD je skutečně jen pracovní formát nevhodný k dlouhodobému ukládání obrázků, se kterými nechcete již dále pracovat, případně k distribuci či vystavování na internetu. Formáty TIFF (Tagged-Image File Format) a EPS (Encapsulated PostScript) jsou podobně určeny k profesionální práci (tisk, DTP) a nejsou vhodné, či vůbec použitelné, k prosté archivaci obrázků. Navíc, k jejich zobrazení či zpracování je nutné použít grafický editor.

V digitálních fotoaparátech vyšší třídy se můžete také setkat s formátem RAW, který je narozdíl od JPEG bezztrátový – tedy uchovává veškeré získané informace. O RAW se také mluví jako o digitálním negativu, každopádně spíše než o obrázek jako takový jde o balík dat až v počítači zpracovaných do vizuální podoby. RAW vyhledávají a pracují s ním převážně profesionálové, pro běžné uživatele není jeho použití nezbytné.

Princip:
Grafických formátů je celá řada a správně mezi nimi zvolit je důležité. Sice platí, že nejlepším, nejpodporovanějším a pro běžného uživatele nejvstřícnějším formátem je JPEG, ovšem hodí se znát i základní rysy dalších rozšířených formátů – třeba pro případ, že byste se s nimi někde setkali. S volbou formátu se pojí také takzvaná optimalizace, tedy snižování datové náročnosti obrázků s ohledem na jejich vizuální kvalitu – té se budeme věnovat v samostatném článku.

Témata článku: Technika, Technologie

Určitě si přečtěte

6 nejlepších volně dostupných programů pro úpravu fotografií

6 nejlepších volně dostupných programů pro úpravu fotografií

Na internetu najdeme řadu tzv. free fotoeditačních programů, které se mohou stát alternativou k placeným aplikacím. Řada z nich nabízí opravdu široké možnosti úprav fotografií. Které patří mezi ty nejlepší?

33 Helena Vyplelová