Jako každým rokem, i letos jsem se vypravil na festival Prague Pride. Gayové, lesby a jiné sexuální menšiny zde upozorňují na svůj život. Chtěl bych se s vámi podělit o postřehy zejména z pohledu fotografa.
Fotografických příležitostí je při průvodu hrdosti, který vyšel ve 13 hod. z Václavského náměstí opravdu hodně. Především je všude cítit radost, tolerance a právo na život ve své jinakosti.
To symbolizuje mnohobarevná duha, která je znakem festivalu a průvod barvami opravdu hýřil. Pro fotografa je příležitostí výraz a projev účastníků, atmosféra festivalu a barvy. Průvodu se zúčastnilo okolo 17 tisíc lidí a to je další fenomén hodný zaznamenání.
Jako každá akční reportáž i tady je to pro fotografa docela fofr a je zcela zásadní být v pravý čas na správném místě. Toho můžete dosáhnout intuicí a zkušeností. Samozřejmostí je znalost harmonogramu akce.
Fotografické reportáže tohoto typu jsou podřízeny obsahu. Téma je dáno a to musím zpracovat. Každý fotograf může téma pojmout poněkud jinak, ale některé dokumentační úlohy jsou dané. Je to podobné jako ve škole při slohu. Největší chybou je záměna slohového útvaru. Když zpracujete třeba popis jako úvahu, je to nedostatečné, i když je úvaha dobrá.
Fotografie zobrazuje scénu, která reálně existovala. Přesto není nezaujatým pohledem.Autor musí zvolit obsah a formu zobrazení pro předání svého sdělení. Fotografická reportáž je obrazem myšlenek autora, protože vybral právě tyto záběry z mnoha možných. Fotograf nám vždy ukáže pravdu, jak ji vidí on nebo jak ji má vidět, což ovlivní výběr obsahu.
Také výběr fotografií k uveřejnění nebo prezentaci je závislý na zadání. To umí obratně využívat nejen autoritářské režimy k propagandě. Proto je tak cenná nezávislost lidí i médií. V pohledech na kontroverzní témata to platí dvojnásob.
Množství snímků a postprodukce
Každý fotograf vyznává jinou strategii při zachycení rozhodujících momentů pro snímek. Nepatřím k těm, kteří rychlým sekvenčním snímáním okolo sebe střílí jako o život s nadějí, že doma vybere správný záběr. Považuji to za chybné a časově náročné.
Používám metodu, kdy se plně koncentruji na fotografování a provádím výběr ještě před expozicí. Sekvenční snímání využívám před a při vyvrcholení akce, kdy si nejsem jistý výrazem nebo v nepřehledných situacích, kdy nemám čas zaujmout místo.
Nejlepších výrazů se dočkáte, zdánlivě paradoxně, před vrcholem akce. Má to však logiku. Největší rozruch je před fackou, nebo před polibkem. Z tohoto důvodu je kumštem fotografa odhadnout gradaci děje.
Mám ověřeno, že nelze dělat fotografickou reportáž a být zároveň účastníkem akce. Je to takový zvláštní stav, kdy mně plné soustředění nedovoluje dělat vůbec nic jiného, než činnosti související s fotografováním. Letos nebylo na Prague Pride tak horko jako minulé roky. Přesto, když jsem se vyšplhal až na Letnou a vypnul jsem se z fotografického režimu, měl jsem čas mít naléhavou žízeň. To se pak musím napít okamžitě. Protože se znám, nosím vždy lahev s pitím, která je součástí fotografické brašny.
Největším trestem pro fotografa je zaplnění 32GB paměťové karty. Pokud je to v RAW datech, je to na sebevraždu. Třídění a převádění na JPEG není tvůrčí činností, ale rutinní záležitostí a velkou, dlouhou nudou. Navíc bývá důležitým parametrem nabyvatele fotografií jejich aktuálnost. Pokud nemá autor tři asistenty je namydlený. Řešením je JPEG a odhad na důležité okamžiky.
Takovýto typ fotografické reportáže není pro každého. Stejně tak není pro každého čekání na roční období a pak mnohahodinové vyčkávání na mýtině, až slunce v podvečer za mrakem osvítí horu. Nic z toho není lepší. Chvála jinakosti.
O tom, že letošní pochod Prague Pride byl více než pohodový, se můžete přesvědčit také díky výpovědi přímo z terénu, kterou přinesl jeden z členů policejního doprovodu – Prague Pride z pohledu policisty.