Snímek odchody bez rozloučení je ukázkou odhalování neskrytostí. Nabízejí perspektivu světa, kterou by divák jinak neviděl, vedou ho k otázkám, které by si nepoložil, vtahují ho do kontextu díla a umožňují mu vidět něco, co je za obrazem, projít branou, nikoli v obrazu, ale ve své mysli. Gratuluji autorovi snímku, kterým je František Mikuš.
Synchronizace od Mileny Hertlové je snímkem s mimořádnou stísněností, s pocitem souhry, která ale předpokládá střed člověka, který k sobě svět kolem sebe váže a přitahuje.
Alcatraz je místo, odkud se neutíká. Vězení v totalitě bez budoucnosti. Místo, kde prostor neustupuje osobě, jak říká slavná fenomenologická poučka, ale kde právě prostor osobu zdrtí a přivádí až na kraj existence, ponořené do světa stínů. Tak jak to zachycuje tomgaston.
Naopak snímek romanticky oddechový je technicky precizní krajinka na pozadí monitoru s názvem Crete Senesi z Toskánska od Abulafia3.
A na závěr ještě jedna krajinka od Paklíka, jako ukázka minimalistické práce, lehkosti barvy a téměř kouzelnického oka fotografa.
