V dnešním testu se zaměříme na třetí generaci pokročilých APS-C bezzrcadlovek Fujifilmu. Model X-T30 sdílí podstatné vlastnosti s vlajkovou lodí systému Fujifilmem X-T3. Co vše fotoaparát zvládne a k čemu se hodí?
výborná obrazová kvalita, zejména ve formátu JPEG, nízká úroveň šumu i na vyšších citlivostech
pokročilé videofunkce (4K video, F-Log, 10bitový 4:2:2 výstup přes HDMI)
dostatečná nabídka externích ovládacích prvků a responsivní výklopná multidotyková obrazovka
kompaktní provedení a nízká váha, solidní kovová konstrukce a povedený retro design
široké možnosti uživatelského nastavení (ovládačů, obrazového výstupu, ostření aj.)
absence mechanické stabilizace v těle
sledování objektu/tváře/oka u rychlejšího pohybu zaostává
pro plynulý obraz v hledáčku nutno aktivovat režim zvýšeného výkonu
horší ergonomie jakožto úlitba kompaktnímu designu a nízké váze
umístění některých ovladačů (tlačítka Rychlé menu a Fn)
9 /10
Top modelem APS-C bezzrcadlovek Fujifilmu je tohoto času model X-T3. Fujifilm X-T30, jakožto odlehčená varianta stájové jedničky, patří do tzv. střední třídy fotoaparátů, jejichž cílovou skupinou jsou pokročilí fotografové, kteří požadují vysoký výkon za vstřícnou cenu.
Dovolím si říct, že tento požadavek testovaný fotoaparát splňuje. Rozdíl mezi vlajkovou lodí a nižším modelem X-T30 navíc není nijak propastný, oba přístroje se liší vlastnostmi, které nemusejí být vnímány jako zásadní. Fujifilm X-T3 nabízí navíc „pouze“ lepší výbavu pro natáčení videa, větší a detailnější hledáček, propracovanější ergonomii, duální slot pro paměťové karty a utěsnění proti povětrnostním vlivům.
Konstrukce solidní, a přesto kompaktní a lehká
Design fotoaparátů Fujifilm obecně patří k těm nejzdařilejším. Zatímco „ikséčka“ jsou umnou napodobeninou kinofilmových dálkoměrů, modelová řada X-T vzhledově navazuje na staré analogové zrcadlovky Fujica, s výrazným středovým výstupkem pro hledáček, a od svých předchůdců si bere také systém externího ovládání se samostatným kruhovým voličem pro nastavení expozičního času.
S takovýmto rodokmenem nás u Fujifilmu X-T30 o to více mile překvapí kompaktní, přestože velmi solidní, provedení s rozměry 118,4 × 82,8 × 46,8 mm a v nízkou váhou 383 gramů (s kartou a baterií). Ve srovnání s vlajkovou lodí systému, jež váží 539 gramů, se jedná o opravdu skladný a lehounký přístroj. Ovšem… kompaktnost je logicky vykoupena horší ergonomií. Zejména velkorucí uživatelé mohou žehrat na titěrnost rollerů a tlačítek, jakož i na malou hloubku předního gripu.
Ovládání po vzoru analogových zrcadlovek
Ovládání fotoaparátů Fujifilm je inspirované analogovými přístroji minulého století. Volič fotorežimů byste tedy na těle přístroje hledali marně, přítomna je pouze páčka určená k přepínání mezi automatickým a prioritním (A, S), resp. ručním (M) módem. Zda pracujete v režimu priority clony, nebo priority času, popřípadě v plném manuálu záleží na tom, které ovládací prvky „zapojíte do hry“.
Zcela zásadní je v tomto směru poloha kruhového ovladače s nastavením času expozice. Systém funguje stejně jako u námi dříve testovaného Fujifilmu X-E3: „Pokud ovladač necháte v pozici A, pracujete v módu priority clony, kterou – v závislosti na typu používaného objektivu – ovládáte buď příkazovým kruhovým voličem zapuštěným v přední stěně pod spouští, nebo prstencem na objektivu. Jakmile však s ovladačem pootočíte na některý z časových intervalů, aktivujete plně manuální režim.“
Stejné zůstávají i výtky: „Kruhový volič s časy závěrky je moc hezký retro prvek, v praxi ovšem hůře využitelný – chod kolečka je poměrně tuhý a nastavení požadované hodnoty dosti zdlouhavé, navíc jsou zde pokryty pouze časy mechanické závěrky – do 1/4 000 s. Komu by tedy tato metoda nevyhovovala (jako mně), může se utéct k druhému příkazovému rolleru zapuštěnému v zadní stěně, jenž plní stejný úkol a zahrnuje i kratší časy elektronické závěrky – do 1/32 000 s.“
K dalším důležitým a často používaným funkcím patří korekce expozice – i ta má zastoupení na horní stěně v podobě kruhového ovladače. Kolečko má příkladně tuhý chod (možná až moc), takže se nemusíte bát, že dojde k náhodnému pootočení. Vlevo vedle hledáčku se našlo místo pro roller s nabídkou režimu pohonu – na první dobrou tak můžete přepínat mezi jednotlivým a sériovým snímáním, samospouští, bracketingem, multiexpozicí, videem atd.
Pokračování 2 / 5
Široké možnosti uživatelského přizpůsobení
Nabídka externích ovládacích prvků Fujifilmu X-T30 uspokojí i pokročilé fotografy, kteří jistě ocení možnost vlastní konfigurace vybraných ovladačů.
Libovolnou funkci je možné přiřadit tlačítkům Fn, AE-L a AF-L. Naprogramovat lze i dvojici příkazových ovladačů zapuštěných v přední a zadní stěně, které slouží také jako tlačítka. Výbornou vychytávkou je fakt, že pro změnu funkčnosti stačí pouhé delší namáčknutí příkazových rollerů.
Pokud chcete mít okamžitý přístup k nastavení citlivosti, vyplatí se přiřadit ISO přednímu voliči. Zde je nutné ovšem zmínit, že automatické nastavení citlivosti je velmi dobře řešené, neboť můžete vlastnoručně definovat minimální i maximální hodnotu ISO, jakož i rychlost závěrky, od níž fotoaparát začne citlivost navyšovat (MENU).
Vítanou změnou oproti předchozí generaci je nahrazení čtyřsměrného voliče na zadní stěně joystickem, jenž funguje jako směrový ovladač, jak při navigaci v menu, tak, a to hlavně, při volbě oblasti zaostření. Funkce, které se nacházely pod čtveřicí tlačítek, lze nyní vyvolat pomocí gest na obrazovce – potažením prstem vpravo-vlevo, nahoru-dolů. I zde je možná uživatelská konfigurace.
K přehledu o nastavení fotoaparátu a možnosti jeho úpravy se prokliknete pomocí tlačítka Rychlého menu (Q). Jeho umístění na hranu opěrné plochy pro palec je poněkud nešťastné, neboť o něj při manipulaci s fotoaparátem snadno zavadíte. Čehož jsem si nejspíš nevšimla jen já. Již v první aktualizaci firmwaru totiž umožnil výrobce toto tlačítko deaktivovat, popř. změnit jeho funkčnost a přiřadit funkci Rychlého menu jinému programovatelnému prvku. Body pro Fujifilm!
Rámování záběru pohodlně s výklopným displejem a solidním hledáčkem
„Téčková“ řada APS-C bezzrcadlovek Fujifilmu je charakteristická hledáčkem výrazně vystupujícím ze středu horní hrany přístroje. Parametry elektronického hledáčku s 0,62× ekvivalentní zvětšením a rozlišením 2 360 000 bodů odpovídají kategorii pokročilých bezzrcadlovek. Potěší možnost zvýšení obnovovací frekvence z 60 sn./s, kdy je obraz při prudším pohybu trhaný, na 100 sn./s při přepnutí do režimu zvýšené obnovovací frekvence. V tomto módu navíc nedochází při sériovém snímání (CH) k výpadku obrazu, tzv. blackoutu.
Zadní 3" výklopná (vzhůru o cca 90° a dolů o 45°) obrazovka má dostatečné rozlišení 1 040 000 bodů a je multidotyková. V módu fotografování i prohlížení jsou podporovány různé druhy gest jako poklepání, tažení, stažení či roztažení, přičemž reakce displeje je okamžitá.
Při focení přes hledáček může monitor fungovat jako touchpad k polohování oblasti zaostření. Fotografové si mohou zvolit aktivní oblast obrazovky – od poloviny po čtvrtinu – a předejít tak nechtěnému přeostřování dotykem nosu, ke kterému žel u hledáčků zabudovaných do středu horní hrany dochází poměrně často.
Videofunkce pro pokročilé filmaře
Právě v této oblasti se Fujifilm X-T30 nejvíce zaostává za stájovou jedničkou X-T3, i přesto lze říct, že tento přístroj uspokojí nároky pokročilejších filmařů. Videosekvence lze nahrávat v DCI/UHD 4K rozlišení při snímkové frekvenci 30 sn./s, přičemž data jsou vyčítána z celé plochy snímače. Podporováno je 8bitové 4:2:0 interní nahrávání, přes HDMI výstup je dostupný i 10bitový 4:2:2 záznam a nechybí ani gamma křivky F-Log, konektor pro připojení externího mikrofonu či vstup pro sluchátka (přes USB-C).
Další příslušenství je možné připojit přes systémovou patici. Při natáčení si lze zobrazit úrovně nahrávání zvuku či focus peaking pro přesné manuální zaostření. Limitem je skromná nabídka formátů pro záznam videa – soubory se ukládají pouze do formátu MOV – a omezená délka natáčení videa (viz níže).
Dostupné varianty záznamu videa:
- DCI 4K (4096 × 2160 px) 30/25/24 sn./s 200/100Mb/s max. 10 min
- UHD 4K (3840 × 2160 px) 30/25/24 sn./s 200/100Mb/s max. 10 min
- Full HD (2048 × 1080 px) 60/50/30/25/24 sn./s 200/100Mb/s max. 15 min
- Full HD (1920 × 1080 px) 60/50/30/25/24 sn./s 200/100Mb/s max. 15 min
- Full HD (1920 × 1080 px) 120/100 sn./s 200Mb/s max. 6 min
Pokračování 3 / 5
Automatické ostření přiměřeně rychlé a přesné
Výraznou inovací ve srovnání s předchozí generací prošel systém autofokusu. Stále se jedná o hybridní technologii kombinující detekci fáze a kontrastu, ovšem s několikanásobně vyšším počtem ostřicích bodů – 425 (oproti dřívějším 117) , větším 100% pokrytím záběru i vyšší citlivostí do -3 EV. Fujifilm také dle svých slov vylepšil sledování obličeje/oka.
Autofokus pracuje v režimech jednorázového, nebo průběžného ostření s možností manuální korekce. Samozřejmě nechybí ani podpora ostření ručního. Mezi jednotlivými módy se přepíná pomocí páčky na přední stěně fotoaparátu vedle objektivu, což je velmi pohodlné a rychlé.
V rámci těchto režimů lze specifikovat oblast fungování autofokusu, případně aktivovat funkci sledování objektu, jako i sledování obličeje, respektive oka. V „sledovacích“ módech dává Fujifilm velký prostor přizpůsobení algoritmu charakteru sledovaného objektu – vybírat lze z 5 přednastavení (např. víceúčelové, sledování přes překážky, náhle se objevivšího objektu, objektu s nepravidelným pohybem atd.), šestou položku si uživatel může nastavit sám. Při aktivované detekci oka si lze zvolit, které oko má autofokus při ostření upřednostnit.
Algoritmus dokáže objekt sledovat velmi spolehlivě, ale už jen při pohledu na obrazovku je patrné, že při rychlejším pohybu zaostává a musí si občas poskočit, aby objekt svého zájmu dostihl. V takovém případě nemáte na snímku obvykle ostré nic. Velmi pravděpodobně má na přesnost a spolehlivost vliv použité ohnisko – čím delší, tím lepší, neboť objekt zabírá větší část záběru. S objektivem 16 mm (po přepočtu 24 mm) F2,8, s nímž jsem X-T30 testovala, se při focení pohybu spíš než sledování objektu vyplatilo aktivovat celoplošné průběžné ostření, popřípadě stará dobrá technika předostření.
Pochvalu si zaslouží zakomponování nového ovládacího prvku – osmisměrného joysticku, který umožňuje pohodlně a rychle polohovat oblast/bod zaostření bez nutnosti použití dotykové obrazovky. Po namáčknutí joysticku lze navíc otáčením zadního příkazového voliče okamžitě měnit velikost oblasti zaostření.
Pokračování 4 / 5
Obrazová kvalita na jedničku
Fujifilm X-T30 je osazen stejným snímačem jako top model X-T3. Konkrétně se jedná o čipy X-Trans CMOS IV formátu APS-C s efektivním rozlišením 26,1 Mpx. Ani u tohoto fotoaparátu – jako u většiny APS-C fotoaparátů Fujifilmu – není čip mechanicky stabilizovaný, ačkoli disponuje systémem samočištění při vypnutí přístroje. Absence stabilizace může být limitem při fotografování/natáčení s některými objektivy druhých výrobců.
Uživatelé se musejí spolehnout na optickou stabilizaci v kompatibilních objektivech Fujifilmu, které ovšem nebývají z nejlevnějších. Zejména širokoúhlé objektivy navíc nebývají ani stabilizované – tak jako Fujinon XF 16 mm F2,8 R WR, s nímž byl fotoaparát testován –, a je proto nutné pracovat s kratšími časy závěrky než u konkurence se stabilizací v těle (např. Panasoniku či Sony).
Fujifilm je pověstný výborně vyladěným komprimovaným výstupem v JPEGu, což samozřejmě platí i pro model X-T30. Fotograf si může vybrat z řady (16) obrazových profilů inspirovaných kinofilmy a výrobcem označovaných jako Simulace filmu. U každého přednastavení, jež zahrnuje jak barevné, tak černobílé, resp. monochromatické varianty, lze detailně doladit jednotlivé parametry – jas, kontrast, sytost, zrnitost, míru odšumování i doostřování.
Uživatelsky nastavitelný je také dynamický rozsah výstupu ve formátu JPEG, a to ve třech stupních: ze 100 % jej lze navýšit na 200 či 400 %. Nečekejte však žádné zázraky, navýšení dynamického rozsahu spočívá v posílení citlivosti snímače, a je tedy doprovázeno nárůstem šumu.
Co se týče úrovně šumu, na následujících ukázkách (výřezech při 100% přiblížení) je patrné, že náznaky šumu se v RAWu objevují až při ISO 3200 a v JPEGu je šum výborně potlačen, bez výrazné ztráty detailů a poklesu sytosti, i při ISO 6400.
Soubory RAW byly vyvolány v ZPS X bez doostření, u JPEGů byl nastaven defaultní obrazový profil Standard/Providia. Postupně citlivosti ISO 200 až ISO 51 200, vlevo JPEG, vpravo RAW.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně