Fotoškola: Kreativní využití doby expozice

Ve fotoškole se pravidelně věnujeme nejrůznějším fotografickým technikám. Zatím jsme však nemluvili o čase. Možná se vám takto nastavené téma zdá příliš banální, nenechejte se ovšem unést prvním dojmem a čtěte dál. Možná budete překvapeni, jak originální fotografie může práce s tímto základním prvkem stvořit.

Pohyb je relativní

Asi nejznámějším tvůrčím využitím dlouhého času závěrky je pohybová neostrost. Tato technika je ovšem stejně známá jako neprozkoumaná. Málokdo totiž zná všechna její uplatnění. Ke vzniku pohybové neostrosti je třeba zvolit dostatečně dlouhý čas. Ten závisí na použitém ohnisku – zvětšení scény a na rychlosti pohybujícího se objektu. Nejznámějším příkladem je fotografie tekoucího potoka s jemně rozostřenou tekoucí vodou. Dosažení tohoto efektu umožňují již časy okolo 1/4 s. Nestačí-li k prodloužení doby expozice nastavit maximální clonu a minimální citlivost, lze použít šedý neutrální filtr. Tuto techniku jsme již rovněž popsali, a to v článku o kreativním využití fotografických filtrů (DIGI 7). Statická scéna s pohybujícím se objektem je ovšem onen často využívaný základ, za který řada lidí nedohlédne. Zkuste se zamyslet, jak vlastně pohybová neostrost vzniká. Rázem přijdete na jednoduchou pravdu: pohybovat se nemusí jen objekty ve scéně, ale i samotný fotoaparát. Ani to pro vás není překvapením? Zvažte dále, že s fotoaparátem se může pohybovat i fotograf. Možná již tušíte, kam mířím. Pohyb je z fotografického hlediska relativní. Vždy jde o pohyb zachycovaných bodů v obraze vůči rovině média, na které fotografujeme, lhostejno, zda jde o čip digitálu nebo film.

Hezky popořadě

Ten nejjednodušší případ, kdy máme fotoaparát umístěn na stativu a v obraze se pohybují objekty, které pak na výsledném snímku vytvoří rozmazanou stopu, již znáte. Pokud však budete pohybující se objekt sledovat fotoaparátem, dojde k opačnému efektu. Na fotografii bude rozmazané pozadí, zatímco sledovaný objekt bude ostrý. Tato technika se často využívá při focení ptáků v letu nebo závodních aut na dráze. Méně zřetelné pozadí navíc na výsledné fotografii způsobuje dojem, že se objekt opravdu pohybuje. Zcela opačná situace nastane při použití extrémně krátkých časů (1/500 s a kratší). Zde se vliv pohybové neostrosti zastaví a snímek jedoucího auta pak vypadá stejně, jako by stálo na parkovišti. Ke sledování rychle se pohybujícího objektu stačí při troše cviku i čas okolo 1/60 s. Záleží samozřejmě také na použitém ohnisku. I zde platí, že časy delší, než je převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti, jsou kritické. Velkým pomocníkem pro techniku sledování pohybu je optický stabilizátor, který vyrovnává drobné chvění rukou.

Země se pohnula

Sledovat pohybující se předmět lze i daleko snáze, než otáčením se kolem osy na místě, kde s fotoaparátem stojíte. Můžete se pohybovat spolu se snímaným objektem! Chcete-li získat originální snímek a máte dostatek odvahy, zkuste si postavit stativ třeba v jedoucím vlaku. Portréty zamyšlených lidí kontrastující s pohybujícím se rozostřeným obrazem za oknem mohou být opravdu působivé. Stativ teoreticky ani není nutný, musíte ovšem být schopni v daném osvětlení exponovat s takovým časem, který omezí neostrost objektů uvnitř. K rozmazání pohybujícího se okolí stačí ve vysoké rychlosti dopravních prostředku i relativně krátké časy (1/60 s). Všimli jste si, že náhle mluvím o pohybujícím se pozadí? Opět narážíme na relativitu pohybu. Pro nás je zkrátka nehybné pouze to, co nemění svou pozici vůči fotoaparátu. Nezáleží na tom, že se jedná o vlak jedoucí 90kilometrovou rychlostí. Techniku pohyblivého stanoviště používají i kameramani u filmu – každý jistě někdy viděl kameru pohybující se po kolejích. Na rozdíl od sledování objektu z jednoho stanoviště umožňuje tato metoda snímat pohybující se objekt z libovolného úhlu. Jedině z dalšího pohybujícího se automobilu se dají vyfotografovat profesionální reklamní snímky jedoucích automobilů z anfasu.

Jděte s pohybem

Vraťme se ale zpět na mé oblíbené fotografické stanoviště – totiž do jedoucího vlaku. Zkuste se na chvíli přesunout do posledního vagonu a fotografovat kolejiště pohledem ze zadních dveří. Opět dostanete pohybovou neostrost, ovšem trochu netypickou. Tím, že namíříte fotoaparát v ose pohybu – lhostejno zda dopředu či dozadu – dostane obraz podobu paprsků rozšiřujících se na snímku z jednoho ohniska směrem do stran a dolů. Při správném odhadu času závěrky budou objekty ještě rozeznatelné, ale pohybová neostrost výsledného snímku bude vyvolávat dojem, že se sami pohybujeme. Paprskovitá kompozice navíc podtrhuje perspektivu a prohlubuje dojem prostoru.

Vše lze dovést k dokonalosti v kombinaci s fotografií statického objektu. Přesedněte z vlaku do auta. Touží váš kamarád po dokonalém snímku, jak se řítí silnicemi na své dvoukolé milence? Zapomeňte na kýčovité pózování na parkovišti a vyražte do akce. K pořízení dynamického snímku nemusíte právě uhánět, stačí i rychlost 60 km/h. Důležitá je ovšem součinnost obou řidičů. Fotografovaná motorka musí pokud možno udržovat stálou vzdálenost za jedoucím automobilem.

Když budete za těchto předpokladů snímat z okénka auta fotoaparátem namířeným dozadu na jedoucího motorkáře, stane se motocykl z vašeho pohledu statickým objektem a okolí se bude pohybovat v ose objektivu. Na vydařený záběr s ujíždějícím pozadím v kontrastu s ostrou motorkou v popředí budete právem hrdí. Záběr bude působivý i v případě, že se vám nepovede zachytit motorku zcela ostrou: snímek bude působit, jako by byl pořízen v maximální rychlosti.

Krajina v pohybu

Jestliže raději než sport fotografujete krajinu, mám i pro vás jeden zajímavý námět na fotografování z jedoucích dopravních prostředků. Když si pozorně prohlédnete ubíhající krajinu za oknem, zjistíte, že čím jsou objekty k vašemu fotoaparátu blíže, tím se pohybují rychleji. Tento zdánlivý nesmysl se z fotografického hlediska stává pravdou, mluvíme totiž stále o pohybu promítaných objektů na snímací čip nebo film.

Díky tomuto poznatku můžete pořídit fotografii s rozmazaným popředím a zároveň zcela ostrým pozadím. Třeba rozmazané lány nejrůznějších barev v popředí vypadají v kontrastu s ostrými horami v pozadí zvlášť efektně. Zkuste sami experimentovat s časy závěrky při různých rychlostech jízdy. Možná se vám podaří snímek, nad kterým si budou vaši přátelé marně lámat hlavu, jak vlastně vzniknul.

Kdo se vlastně pohnul?

Nečekaně zajímavé možnosti z hlediska pohybových neostrostí přináší rovněž optický zoom. Pohybová neostrost může vzniknout i za předpokladu zcela nehybného fotoaparátu i objektu – prostým pootočením zoomu během expozice. Výsledný efekt pak připomíná fotografie snímané v ose pohybu z jedoucích dopravních prostředků. Vtip je v tom, že tento fiktivní pohyb můžete vést prakticky libovolným směrem.

Těžko byste totiž v praxi snímali například při pohybu směrem k obloze nahoru. Jak se výsledek bude lišit, začnete-li na širším nebo naopak užším konci ohniska, již ponechám na vašich experimentech. Doporučuji pro začátek vše vyzkoušet například večer ve městě na neonových reklamách. Nezapomeňte však na stativ, jinak budou paprsky roztřesené.

To ovšem není vše, zoom lze využít i například ke sledování pohybujícího se objektu, který se k vám přibližuje nebo se od vás vzdaluje. Pokud byste například chtěli dosáhnout rozostření okolí pohybujícího se objektu, před kterým nemáte možnost se pohybovat sami (například lokomotiva), otáčejte zoomem tak, aby si přibližující objekt na snímku udržoval pokud možno stejnou velikost. Získat v tomto případě naprosto ostrý snímek je již takřka nemožné, pomoci však může silný blesk.

Nastavte expozici s dlouhým časem tak, aby byl snímek o zhruba 1 EV podexponovaný. Zapněte synchronizaci blesku na druhou lamelu závěrky (Rear-synchro) nebo jej v závěru expozice odpalte ručně. Blesk svítí velmi krátkou dobu (až 1/10 000 s), a tak dokáže pohyb na okamžik „zmrazit“. Pohybující se objekty snímané na dlouhý čas s bleskem mají kromě rozmazané stopy také ostré obrysy. Při standardním odpálení blesku se stopa nachází před ostrým objektem, při odpálení na konci expozice až za ním. Právě rozmazaná stopa za ostrým objektem působí dojem rychlého pohybu nejsilněji.

Najděte si čas na experimenty

Kreativních využití času závěrky by se dala vymyslet ještě celá řada, pokud jste však četli pozorně, jistě vás již napadají další tipy. Zcela samostatnou kapitolu tvoří snímky, které mají rychlý pohyb „zmrazit“, nebo snímky s vícenásobnými expozicemi.

Pusťte se tedy s chutí do experimentů a své nejpovedenější snímky pošlete do naší galerie.