Kompaktní digitální fotoaparáty mají oproti kinofilmovým protějškům výrazně větší hloubku ostrosti. Proč se tedy trápit tím, co hloubku ostrosti ovlivňuje, když je jí u digitálu dostatek? Třeba proto, abyste věděli, jak naopak dosáhnout jejího potlačení. Malá hloubka ostrosti je významným tvůrčím prvkem nejen v portrétní fotografii.
Jednou z mála oblastí, kde i digitální fotografie občas naráží na malou hloubku ostrosti, je makrofotografie.
Na druhou stranu, nízká hloubka ostrosti s sebou přináší výtvarně zajímavé záběry s měkce rozostřeným pozadím.
Objekty s ubíhajícím rozostřením získávají na dynamice a plastičnosti
Foto: Martin Pospíšil, fotoaparát Canon EOS 300D, objektiv Sigma 105 EX Macro + předsádka Canon Close-Up 500D, clona F18, čas 1/200 s, ISO 800
Tajemství ostrosti
V prvním případě jsme se snažili minimalizovat hloubku ostrosti.
Zaostřeno bylo na zeď v popředí – díky tomu došlo ke znatelnému klesání ostrosti směrem od fotoaparátu.
Listy stromu, který je vzdálen necelé dva metry za zdí, již jsou značně rozostřené.
Kostel v pozadí je vzdálen zhruba 1 km a je již zcela mimo pole ostrosti
fyzické ohnisko: 28,9 mm clona: F3,5 zaostřená vzdálenost: 1,5 m
rozptylový kroužek
Ve druhém případě jsme hloubku ostrosti posunuli směrem dozadu, zaostřeno bylo na kostel v pozadí.
Tentokrát došlo vlivem nízké clony k rozostření zdi v popředí.
Zaostření na maximální možnou vzdálenost se též nazývá zaostření „na nekonečno“.
Všechny ostatní objekty v libovolné vzdálenosti za ní totiž jsou již vždy ostré.
fyzické ohnisko: 28,9 mm clona: F3,5 zaostřená vzdálenost: na nekonečno
Vybírejte pečlivě
V poslední ukázce jsme se snažili maximálně zvýšit hloubku ostrosti a posunout ji tak,
aby všechny objekty v obraze byly co možná nejostřejší beze změny záběru.
Clona byla nastavena na maximum, zaostřeno bylo na listy nacházející se ve vzdálenosti cca 7 m od objektivu.
Jak je vidět z náhledů, ostrost objektů v krajních mezích není dokonalá.
fyzické ohnisko: 28,9 mm clona: F11 zaostřená vzdálenost: 7 m
Konec v nekonečnu
U kinofilmových zrcadlovek je hloubka ostrosti takřka výlučně delší směrem dozadu. Vzdálenost, na kterou zaostříte a za níž je již vše při dané cloně ostré až do nekonečna, se nazývá hyperfokální. Na výměnných objektivech bývají k jejímu určení pro některé clony značky, u digitálů ale tuto stupnici nenajdete téměř nikdy. Vlastně ani není důvod, jak již bylo řečeno: obvykle u těchto přístrojů spíše hledáme menší hloubku ostrosti. Výjimku tvoří makrofotografie. Tam hloubka ostrosti leckdy nestačí ani u digitálů. Přesto – právě díky vyšší hloubce ostrosti při stejných clonách – začaly této fotografické disciplíně záhy kralovat.