Ne každý má svoji letní dovolenou spojenou jen s ležením na slunci někde u vody. Řada lidí dává přednost návštěvám historických památek ať už v zahraničí nebo u nás. Pokud si chcete kromě pohlednice odnést z návštěvy kulturní pamětihodnosti i vlastní snímek, možná se vám bude hodit pár následujících rad.
Fotografování architektury má dvě podoby. Může se jednat buď o emotivní pohled nebo o popis informace. V prvním případě se obvykle fantazii meze nekladou a může se jednat o různé polocelky a detaily z nejrůznějších úhlů. Naučit se dá snadno – pomocí experimentů. Daleko složitější úkol představuje druhá kategorie snímků a těmi se budeme zabývat. Na popisnou fotografii jsou totiž kladeny daleko vyšší technické nároky.
Pixely, netřeste se
Historické budovy mají obvykle velké množství detailů, o které jistě nechcete na svém snímku přijít. Proto se za nejdůležitější součást výbavy při focení architektury odjakživa považuje pevný stativ. Dovedu si ale představit, jak se na tu těžkou věc řada výletníků dívá a tak to zkusíme bez něj.
Při focení bez stativu vždy používejte co možná nejkratší čas. Nemusíte se bát příliš nízké clony. I ta nejnižší clona totiž poskytuje u digitálů dostatečnou hloubku ostrosti. Stěna budovy se totiž obvykle nachází téměř v jedné rovině a nedochází zde k takovým vzdálenostem mezi snímanými částmi jako například u krajiny. Při snímání se širokým ohniskem by vám měl stačit čas 1/125 s, u nejdelších ohnisek 1/500 s. Samozřejmě čím kratší čas, tím lépe, nemáte co ztratit. Ideální kombinace za dostatečného světla je o stupínek vyšší clona než minimální a nejkratší adekvátní čas. Vyšší clona zlepší kresbu objektivu, ovšem pouze za předpokladu, že nedojde k pohybové neostrosti vlivem příliš dlouhého času.
Snímek se soudkovitým zkreslením a kácejícími se liniemi
Stativ do kapsy
Co ale dělat, když se světla nedostává a stativ není k dispozici? Můžete si pomoci jedině tak, že se jej pokusíte nějak improvizovaně nahradit. Zkuste nalézt místo, kam by se dal fotoaparát položit a snímejte s časovou spouští. Pokud takové místo nenaleznete, pak se alespoň zkuste zapřít o nějaký pevný bod a těsně před stisknutím spouště zadržet dech. Vůbec nejlépe jsou na tom ti, kteří vlastní fotoaparát se stabilizátorem obrazu, který se velmi hodí právě při snímání statických záběrů při špatném osvětlení. Stejnou funkci vám může poskytnout i jednonohý stativ (monopod), který váží přece jenom na rozdíl od stativu o něco méně.
Pokud ani monopod není pro vás dostatečně skladný, pak vám poradím následující trik, jak si vyrobit jednonohý stativ do kapsy. Funkce monopodu spočívá v tom, že podpírá fotoaparát zespodu a značně tak omezuje roztřesení fotoaparátu. U lehkých digitálů však úplně stejnou funkci obstará i podpora v opačném směru. Zajděte do bazaru a zakupte si za pár korun stativový šroub. Najděte dostatečně dlouhé a pevné lanko nebo řetízek. Jeden konce připevněte k závitu a na druhém udělejte smyčku, kterou pohodlně protáhnete nohu. Řetízkový monopod připevněte před snímáním k fotoaparátu pomocí stativového šroubu. Potom stačí přišlápnout smyčku a tlačit během snímání fotoaparát směrem nahoru. Místo aby působila váha přístroje na pevnou nohu, bude působit váš tah a napnuté lanko stabilizuje fotoaparát na potřebný okamžik stejně tak dobře.
Předchozí záběr s vyrovnáním soudkovitosti
Když se kácí, něco se ztrácí
Asi nejčastějším problémem při snímání památek ve městě je nedostatek prostoru. Pokud chcete vyfotit čelo domu v úzké ulici, budete potřebovat co nejširší ohnisko. Bohužel při snímání z podhledu se širokým ohniskem dochází k nepříjemnému efektu kácení linií, které by měly být jinak rovnoběžné a svislé. Ke kácení linií dojde vždy, když fotoaparát nebude mířit kolmo na stěnu objektu. Linie se mohou kácet ve vodorovném směru, ale k nápravě stačí si stoupnout naproti pomyslném středu budovy. Můžete namítnout, že linie se dají přece snadno napravit v počítači a o žádný problém tedy nejde. To je sice pravda, ale musíte si uvědomit fakt, že snímek s narovnanými liniemi je vždy o něco ochuzen a nikdy nebude odpovídat tomu, který by byl nasnímán z kolmého pohledu. Pokud nevěříte, zkuste si doma malý pokus. Postavte na stůl hrnek a snímejte stůl nejdříve z podhledu (od země) a potom v úrovni desky stolu. Na prvním snímku narovnejte v počítači linie a oba záběry porovnejte. Měly by vypadat téměř shodně až na to, že na prvním chybí hrnek na stole. Stejně tak je tomu i při focení budov a proto si ukážeme, jak bojovat s kácením linií fotografickou cestou.
Kácející se linie vyrovnávejte až na závěr
Do řady, vyrovnat!
Pokud vám na snímku katedrály pravdu záleží, snažte se nalézt pro fotografování nejvzdálenější a nejvýše položené místo, jak jen to jde. Ideální je získat polohu ve výšce zhruba poloviny výšky budovy. Například tak, že budete z okna restaurace v prvním patře protější budovy. Díky větší vzdálenosti navíc nebudete muset použít nejširší ohnisko, které často trpí soudkovitým zkreslením. Zkreslení se bohužel nedá nikdy vymítit zcela a na rovných liniích budov je viditelné na první pohled. Každopádně jej můžete do značné míry spravit například v programu Zoner PhotoStudio 7. Další výhodou snímání z větších vzdáleností, je možnost vyfotit více na sebe navazujících snímků a ty pak složit v počítači. Kdybyste snímali přímo pod budovou měl by vlivem rozdílných úhlů pohledu s jejich složením program potíže. Pokud však snímáte teleobjektivem z dostatečné dálky, můžete touto technikou dosáhnout výsledného snímku s několikanásobným rozlišením.
Snímání teleobjektivem z velké dálky zabraňuje kácení linií přirozenou cestou
Ulice bez lidí
Určitě to znáte, kolem těch nejzajímavějších zahraničních památek je vždy nejvíce turistů. Možná, kdybyste přišli brzo ráno, byla by situace lepší, ale co když si čas fotografování vybrat nemůžete? Někdy pomůže následující trik, zvláště pokud se lidé pohybují. K jeho dosažení však potřebujete bezpodmínečně stativ a nejlépe i šedý přechodový filtr. Pokud budete snímat památku ze stativu s opravdu dlouhým časem, pak se vám podaří lidi ze snímku doslova vymazat. Úspěch do značné míry závisí na tom, jak moc dokážete zaclonit objektiv nebo ztmavit procházející světlo pomocí šedého filtru. Pokud se dostanete na čas v řádu desítek sekund a lidé kolem jen prochází, pak máte vyhráno. V lepším případě nebude na snímku ani noha, v horším budou z lidí jen průhledné šmouhy.
Tentýž objekt, snímaný z jiného úhlu z menší vzdálenosti, se kácí
Všechno zpět
Někdy je zkrátka každá rada málo platná a kácejícím se liniím ani okolostojícímu davu se vyhnout nedá. V takovém případě doporučuji udělat z nouze ctnost a podhled ještě zvýraznit. Výsledný snímek už sice nebude obsahovat každý detail okenních výzdob, ale zase na druhou stranu může podtrhnout například tyčící se charakter stavby. Při snímání směre nahoru se navíc dozajista v záběru vyhnete i těm nejvyšším lidem okolo.
Jak vybrat vhodný digitál pro focení architektury?
- Měl by mít široké ohnisko. Ideální digitál by měl mít ohnisko alespoň 28 mm (ekvivalent kinofilmu).
- Objektiv by měl mít minimální soudkové zkreslení, protože se obtížně napravuje v počítači. Z tohoto pohledu jsou ultrazoomy zcela nevhodné.
- Optický nebo mechanický stabilizátor je velká výhoda, pokud neradi nosíte stativ.
- Funkce pro panoramatické záběry vám pomůže nahradit i to nejširší ohnisko.
- Větší rozlišení znamená více drobných detailů v obraze.
- Nízký šum při vyšších citlivostech umožňuje častěji snímat z ruky i za zhoršených světelných podmínek.
- Měl by mít časovou spoušť nebo dálkové ovládání.
- Výhodné jsou přístroje, které mají na objektivu sluneční clonu.
- Drobné detaily střech proti jasné obloze jsou rájem pro aberaci. Vybírejte tedy i s ohledem na chromatické vady objektivu.
- Objektiv by měl mít závit pro případ, že budete chtít dokoupit širokoúhlou předsádku.
Článek byl převzat z časopisu Computer.