Jak na fotografování s dlouhým časem v noci a ve dne

26. ledna 2019
TWEET SDÍLET
Expoziční čas je jednou ze tří (čas, clona, citlivost) veličin, které jsou pro vznik fotografie nejdůležitější, nemluvě o jejich vzájemné závislosti. Jak správně na dlouhou expozici a k čemu je dobrá?

Práce s expozičním časem patří mezi jednu z kreativních expozičních technik, které by měl ovládat každý alespoň mírně zkušená fotograf. Ostatně režim priority času (S, Tv) patří mezi pokročilé expoziční režimy a nenajdeme ho například u jednoduchých kompaktů.

Budeme-li uvažovat expoziční trojúhelník clona – čas – citlivost, pak ovlivňuje čas to, jak dlouho bude dopadat světlo na citlivou vrstvu snímače nebo filmu. A samozřejmě podle toho, jaký expoziční čas nastavíme, dopadne také výsledná fotografie. Velmi často si začínající fotografové neví rady, kdy a proč by vlastně měli s časem expozice pracovat.

Klepněte pro větší obrázek

Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá – s časem se pracuje primárně v okamžiku, kdy fotografujete dynamickou scénu a chcete na fotografii zachytit pohyb. Výsledek ale může být různý – ostrý „zmražený“ pohyb nebo šmouha místo ostrého objektu – a to v závislosti na použitém expozičním času.

Použijete-li pro expozici čas krátký (cca 1/250 s a kratší), bude výsledkem zachycení pohybu v jednom jeho krátkém okamžiku, naopak při použití dlouhého času (cca 1/30 s a delší) zachytíte na fotografii trajektorii pohybu vybraného objektu – tedy prakticky vždy to bude nějaká šmouha v důsledku pohybové neostrosti. Specifickým případem je pak technika švenkování (panning) kdy je pohybující se objekt ostrý, kdežto jeho pozadí je rozmazané, a to i při použití relativně delšího expozičního času.

K čemu je dobrý dlouhý čas?

Pracovat s dlouhými a velmi dlouhými expozičními časy v řádech desítek sekund až minut, má smysl v různých situacích. Typicky je to krajinná fotografie a noční fotografie. V případě fotografování za denního světla je využití dlouhého času typickou kreativní technikou.

Díky delší expozici totiž vznikají snímky se snovou atmosférou, jelikož všechny pohybující se objekty jsou zachyceny „neostře“ a daly by se přirovnat k plovoucí mlze. Nejvíce je tento efekt samozřejmě patrný u fotografií vody nebo oblohy za větrného dne, kdy vytvářejí mraky mnohdy až neskutečné obrazce.

Klepněte pro větší obrázek
Jsou-li v záběru při dlouhé expozici mraky i voda, pak je výsledkem totální rozmazání všech pohybujících se částí scény

Jestliže byste chtěli takový snímek pořídit, bude vedle zrcadlovky nebo bezzrcadlovky s dostatečným rozsahem expozičních časů potřebovat také ND filtr. Jeho jediným účelem je pohlcovat část světla, díky čemuž můžete i za slunečných dnů pracovat s dlouhými časy, aniž by došlo k přeexpozici výsledné fotografie.

Bez použití ND filtru totiž fotoaparát automaticky nastaví co nejvyšší clonové číslo, takže se může na snímku projevit difrakce, a i při volbě nejnižší dostupné citlivosti (typicky ISO 100) dopadá na snímač příliš mnoho světla, právě kvůli volbě dlouhého času.

Správná expozice

Při fotografování s delším expozičním časem je třeba si rozmyslet, co vlastně budeme fotografovat, od toho se totiž bude odvíjet správné nastavení fotoaparátu, respektive všech ostatních expozičních parametrů společně s časem.

V případě fotografování za denního světla je samozřejmé, že budete pracovat s nízkou citlivostí a bude potřeba stativ, aby snímky nebyly kompletně rozmazané – i při sebelepším snažení a v kombinaci s velmi dobrou stabilizací obrazu v těle fotoaparátu a v objektivu není reálné mít ostrou fotku z ruky při časech delších jak cca 1,5 sekundy – a to ještě musíte být v takovém případě trénovaným fotografem.

Naopak při fotografování v noci bude záležet především na námětu fotografie – stativ samozřejmě využijete také, nicméně ostatní parametry expozice se již budou lišit v závislosti na tom, zda budete fotografovat noční město, měsíc, hvězdnou oblohu nebo tolik oblíbené „padající hvězdy“ v podobě meteorických dešťů.

Klepněte pro větší obrázek
Ukázka využití dlouhého času při noční fotografii – statická místa jsou exponována perfektně ostře, zatímco pohybující se objekty po sobě pouze zanechaly barevnou šmouhu-trajektorii, čas 30s, F4,5, ISO 100.

Ať už budete fotografovat s jakýmkoli nastavením fotoaparátu z hlediska kombinace času, clony, citlivosti a měření expozice, určitě se vyplatí snímat do formátu RAW, případně v kombinaci RAW + JPEG. Při následné postprodukci, která bude nutností, totiž budete mít mnohem větší prostor pro nedestruktivní úpravy obrazu.

Vhod vám jistě přijde i náhradní baterie do fotoaparátu anebo powerbanka s vyšší kapacitou. Expozice s dlouhým časem logicky spotřebovává větší množství energie, a zvláště při fotografování v chladnějším období roku, mají baterie kratší výdrž.

Dlouhý čas ve dne

Denní fotografie s dlouhým časem je poměrně specifickým žánrem, kdy se využívá dlouhého času a tím i pohybové neostrosti, jako výtvarného prvku. Klasikou je v tomto směru fotografie tekoucí vody nebo pohybujících se mračen. V závislosti na denní době a intenzitě osvětlení je třeba nějakým způsobem právě světlo usměrnit.

Klepněte pro větší obrázek
Dlouhá expozice za denního světla s využitím neutrálního šedého filtru vykreslí naprosto snovou atmosféru při fotografování vodních toků, při takovémto námětu se vyplatí snímek mírně přeexponovat, aby vynikla bílá barva vody anebo jej tímto způsobem upravit při postprodukci.

Základem je u tohoto typu fotografie použití režimu priority času (clonová automatika), dále nastavení co nejnižší hodnoty citlivosti, volba celoplošného měření expozice (též značeno jako poměrové nebo matrix) a správné zaostření.

Postup je velmi snadný – nejprve umístíte fotoaparát na stativ, dále vypnete stabilizaci obrazu v digitálu nebo v objektivu a nastavíte vhodný expoziční čas. Neexistuje žádná univerzální rada na to, jaký čas zvolit, snad jen prostá pomůcka – pomalý pohyb potřebuje mnohem delší čas než pohyb rychlý. Ideální je tedy nanečisto vyzkoušet pár snímků s konkrétním časem, abyste mohli posoudit, zda je třeba jej zkrátit nebo naopak prodloužit.

Klepněte pro větší obrázek
Málokdo z majitelů zrcadlovek si všiml, že v balení fotoaparátu je malá gumová krytka, která bývá obvykle nasunutá na tenčí části ramenního popruhu, natož, aby tušil k čemu slouží. Krytka je určena pro zaclonění hledáčku při dlouhé expozici, kdy je vysoké riziko, že prostřednictvím optického hranolu pronikne na snímač parazitní světlo a snímek znehodnotí. Krytka se nasazuje místo gumové očnice přímo na „sáňky“ hledáčku.

Jakmile nastavíte požadovaný expoziční čas, je vhodné zkontrolovat expozici. Pokud vám na displeji či v hledáčku bliká hodnota clony s vysokým clonovým číslem, pak vám fotoaparát říká, že by potřeboval clonu ještě zavřít kvůli množství světla, ale už mu to nejde. V této situaci je jediným řešením ND filtr, který světlo částečně pohltí. Po jeho nasazení znovu změřte expozici a zkontrolujte nastavené hodnoty, případně podle potřeby upravte expoziční čas. Pamatujte, že je při postprodukci vždy snadnější snímek zesvětlit, než jej ztmavit, proto se nemusíte bát ani mírné podexpozice, ta bude spíše ku prospěchu věci.

Pro expozici určitě doporučuji využít samospouště s dvousekundovým odstupem před spuštěním závěrky a v ideálním případě pracovat i se vzdálenou spouští abyste eliminovali rozhýbání fotoaparátu tím, že budete sahat na spoušť. Vzdálené ovládání nebo dálková spoušť prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu je dnes dostupné prakticky u všech výrobců. Pokud by to ale váš digitál neuměl, stačí pořídit za pár stokorun spoušť kabelovou nebo bezdrátovou infračervenou.

Jak vybrat ND filtr

ND (Neutral Density) filtr je šedý filtr, v ideálním případě bez jakéhokoli barevného zabarvení. Slouží k omezení množství světla procházejícího do objektivu, tedy redukuje průchod světla všech vlnových délek a barev. Umožní tak fotografovat při použití delšího expozičního času či pracovat i za nadbytku okolního světla s více odcloněným objektivem.

Důležitým parametrem je ND faktor, který vyjadřuje míru omezení procházejícího světla čili sílu filtru. Například ND filtr 8x znamená, že skrz něj projde do objektivu 8x méně světla nežli bez něho. Trochu problémem je značení, různé u různých výrobců. Někde se uvádí v hodnotě EV. Platí, že posun o hodnotu -1 EV znamená snížení množství procházejícího světla na polovinu … čili k dosažení stejné expozici je třeba dvakrát delší čas. Více viz tabulka.

 

ND faktor propustnost světla posun EV
ND 2 50% -1
ND 4 25% -2
ND 8 12,50% -3
ND 64 1,56% -6
ND 400 0,25% -9
ND 1000 0,10% -10
ND 2000 0,05% -11

 

Zejména u silných ND filtrů (ND1000x a víc) je třeba počítat s nějakým barevným posunem – a snaha výrobců je, aby byl co nejmenší, inofrmaci najdete v technických specifikacích a je vhodné z tohoto důvodu fotit do RAWu, kde je při vyolávání úprava barevnosti jednodušší. Asi nejuniverzálnější řešení je použití variabilního ND filtru, který má regulovatelnou sílu. Filtr je složen v podstatě ze dvou polarizačních filtrů a je třeba počítat s tím, že při nejvyšší nastavené hustotě filtru už může docházet k razantnímu zkreslení barevnosti scény.

V závislosti na hustotě ND filtru a množství světla můžete také zkusit pracovat s dlouhým časem a zároveň malou hloubkou ostrosti – ideální je taková kombinace například při fotografování malých vyvěrajících vodních pramínků nebo při portrétní fotografii, kdy tvoří pozadí a druhý plán fotografie vodotrysk či zčeřená vodní hladina.

Dlouhý čas v noci

Noční fotografie s dlouhým expozičním časem se od té denní liší především množstvím světla – zatímco ve dne se při dlouhé expozici snažíme zkombinovat delší expoziční čas a více světla pro kreativní využití pohybové neostrosti, v noci je tomu trošku jinak.

Jelikož je málo světla, tak je zde dlouhý čas primárně nástrojem k zachycení vůbec nějakého světla a tím i vytvoření fotografie. V případě, kdy budete fotografovat noční město, vystačíte si většinou se stativem, vše ostatní již nastavíte na fotoaparátu. Tedy vedle expozičního času to bude nízká citlivost a více zacloněný objektiv, který dá vzniknout hvězdicovitým paprskům kolem zdrojů veřejného osvětlení. V případě, že tento efekt na fotografii nepotřebujete, pak je třeba zaclonit objektiv pouze o dvě až tři clonová čísla pro lepší kresbu.

Klepněte pro větší obrázek
Automatizovaná paralaktická montáž je poháněna sadou baterií a zajišťuje jednak správný náklon fotoaparátu v průběhu expozice a jednak jeho otáčení společně s tím, jak se otáčí Země kolem osy, respektive, jak se otáčí obloha vůči našemu stanovišti

Samozřejmostí je také vypnutá stabilizace a využití samospouště nebo dálkového ovládání spouště. Velmi důležitým nastavením je v případě expozice s dlouhým časem (a to především v noci), aktivace redukce šumu při dlouhé expozici. Tato funkce zajistí vyfocení ještě druhého „černého snímku“ se stejně dlouhou dobou expozice, aby mohl fotoaparát lokalizovat tzv. hot pixely vzniklé zahříváním snímače při delší expozici (typicky nad 4 sekundy).

Následně pak na úrovni obrazového procesoru tyto hot pixely vyretušuje a na snímku je neuvidíte – v opačném případě budou viditelné, jako malé červené nebo bílé tečky. Pozor – neplést s redukcí šumu při vysoké citlivosti, tu mějte raději vypnutou a snímky případně odšumujte až při postprodukci.

Fotografování noční oblohy

Při fotografován noční oblohy platí z pohledu expozice velmi podobná doporučení jako při noční fotografii, avšak s jedním rozdílem, a to je volba citlivosti. Chcete-li totiž zachytit na snímku maximální počet zářících hvězd, pak je potřeba zvýšit citlivost snímače. Díky tomu totiž dokážete za omezenou časovou periodu zachytit více hvězd než při nižší citlivosti – takto vznikají fotografie, které se zdají být až neskutečně zaplněné hvězdami. A to je v zásadě jediný rozdíl, oproti noční fotografii ve městě.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
​Vlevo snímek noční oblohy fotografovaný ze stativu, čas 25 s, F5,6, ISO 2500, vpravo snímek noční oblohy fotografovaný v režimu Live composite, který oproti první referenční fotografii zaznamenává pouze světlejší pixely – ideální pro záznam dráhy hvězd, tečkované dráhy jsou letadla s blikajícím orientačním světlem na trupu

Ideální je samozřejmě zvolit si takovou lokalitu, kde bude minimální světelný smog a v optimálním případě pak budete fotografovat na podzim nebo v zimě, kdy je noc nejdelší a můžete využít i astronomické půlnoci, která bývá právě v zimních měsících nejdelší a pro fotografování nejlepší. Ještě před samotným fotografováním je třeba si důkladně rozmyslet, zda chcete mít na fotografii zachycené jednotlivé hvězdy anebo jejich dráhu tzv. star trails.

První situace totiž vyžaduje nejen kratší expoziční čas (maximálně 20 sekund) v opačném případě již bude na fotografii zachycen pohyb hvězd na obloze. Jestliže chcete exponovat delším časem, abyste nemuseli tolik zvyšovat citlivost, nebo chcete zachytit zmíněné prolétající meteorické roje, pak je třeba tzv. paralaktické (či ekvatoriální) montáže. Jedná se o zařízení, které zajišťuje otáčení fotoaparátu společně s otáčením Země kolem její osy – díky tomu se na snímku nemění v průběhu času pozice hvězd a vy tak můžete exponovat libovolně dlouho.

Fotografování Měsíce

Jestliže se rozhodnete pro fotografování měsíčního kotouče, a to v jakékoli jeho fázi, je třeba mírně upravit nastavení expozice. Především se jedná o nastavení měření expozic. Když budete pracovat s nejčastějším celoplošným měřením expozice, bude výsledkem přezařující koule na tmavém pozadí oblohy.

Základním pravidlem při snímání Měsíce je využití bodového měření expozice, kdy namíříte střed hledáčku (kde je umístěn i ostřicí bod) na plochu Měsíce a budete exponovat tzv. na světla. Výsledkem je fotografie Měsíce, na jehož povrchu jsou vidět jednotlivá moře a pohoří. Při takovém postupu většinou ani není zapotřebí stativu, jelikož Měsíc sám o sobě září dostatečně, takže při mírně vyšší citlivosti (ISO 800 až 1600), která ještě nevykazuje výrazný šum, udržíte fotoaparát bez problémů z ruky. Rozhodující však bude samozřejmě ohnisko objektivu (delší = vyšší riziko pohybové neostrosti) a také účinnost případné stabilizace obrazu.

Klepněte pro větší obrázek
Fotografie Měsíce pořízená ohniskem 210 mm (315 mm EQ), čas 1/100 s, F6,3, ISO 100

Druhý případ již počítá s otáčením Země kolem osy, v důsledku čehož zaznamenáváte dráhu hvězdy na obloze. Můžete tedy exponovat takřka libovolně dlouho, ovšem je třeba dávat pozor na to, aby nedošlo k příliš velké přeexpozici světlejších hvězd na obloze. Mimo jiné i proto většina profesionálů exponuje spíše kratší dobu více snímků a následně je skládá dohromady v rámci postprodukce.

Příprava je nejdůležitější

Ať už se rozhodnete pro jakékoli využití dlouhé expozice při fotografování, nepodceňujte přípravu na samotný fotolov. Základem jsou nabité baterie nebo powerbanka, stativ a především pak příprava fotografa. Tedy při zimním fotografování je to teplé oblečení (pozor na omrzliny), malá svítilna ideálně s červeným světlem, a hlavně základní znalost a orientace v mapě hvězdné oblohy a neustálé sledování předpovědi počasí. I malá oblačnost v nevhodnou chvíli totiž může zhatit veškeré vaše plány na fotografování noční oblohy.

Článek vyšel v časopise Computer.

Témata článku: Fotoškola, Expoziční čas

Určitě si přečtěte

Vybrali jsme 7 nejlepších levných zrcadlovek, které si teď můžete koupit

Vybrali jsme 7 nejlepších levných zrcadlovek, které si teď můžete koupit

Digitální fotoaparát může být zdrojem radosti, štěstí, ale především i „nakopnutím“ ke kreativnímu ztvárnění reality u mnoha začínajících fotografů. Vánoční svátky se blíží a s nimi také ideální období pro výhodné nákupy.

29 Petr Březina

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Když publikujete selfie snímky na sociální sítě, kolik jim věnujete času na úpravy? A jak moc změníte svou podobu?

52 Adam Kos