Pro Immanuela Kanta byl čas a prostor základními strukturami lidského poznání. Vše, co poznáváme, poznáváme v čase a prostoru. Jde tedy o jisté apriorní formy, které nám umožňují vztahovat se ke světu.
V něm jsou rozmístěné objekty, které jsou – po vzoru Descarta – od člověka jasně odlišené, jako šálek na stole od toho, kdo ho pije. Rolí člověka, jakožto poznávajícího subjektu, je se v tomto časoprostorovém schématu adekvátně orientovat.
Čím více a lépe toho prozkoumá, tím více toho ví. Jednotlivé prvky světa ho ale ovlivňují jen málo, to jistě neznamená, že by mu nerostla zkušenost s procesem poznávání nebo se světem, ale není to příliš zásadní.
Fenomenologický obrat obě kategorie restrukturuje. Svět se stává dynamičtější. Fenomény jsou rozmístěné v prostoru, ten je v ně nich, dává jim možnost se v daném prostředí měnit. Čas je pak něčím, co fenoménům umožňuje se stávat. Stávání se, nikoli bytí, je základní modalitou existence ve světe. Mít čas, znamená mít možnost se měnit, růst, uskutečňovat.
Martin Heidegger zdůrazňuje, že právě ono stávání se spojuje člověka s časem mimořádně intenzivně. Člověk je člověkem ne tím, že by existoval, podobně jako skála či kůň, ale tím, že může s časem nakládat, že se může měnit. Jenže to s sebou přináší pochopitelnou obtíž – pokud se máme měnit, musíme mít rozvrh takové změny. Bulharské úsloví říká, že kdo neví kam jde, dojde někam jinam. Avšak pokud člověk neví, jakým způsobem pracovat se změnou, se svým ustavičným stáváním se, naráží na nejhlubší krizi své existence.
Být ztracen sám sobě znamená nemít tento rozvrh, nemít plán, co se svojí změnou v konkrétních podmínkách naložit. Jistě, ne každý plán na změnu, ne každé stávání se, vede k pozitivním změnám. Ale disponovat časem, to je něco, co se v životě počítá.
Ženy v prostoru a v čase, foto: hotmandarin
Lidové úsloví, že čas jsou peníze, se promítá do mnoha praktických aspektů. Můžeme se v něm setkat jak v projektovém managementu, kde jsou lidské zdroje, tak také v marxismu. Toto rčení ale jasně zdůrazňuje, že čas je něco, čeho je málo. Někdy máme sice času dost, ale jde o speciální chvíle, které si většinou chceme užít, moderně bychom řekli, že je investujeme do sebe. Pokud bychom nežili v této časové omezenosti, byl by celý náš svět k nepoznání jiný.
I ono slovní označení „volný čas“ je problematické – čas nemůže být volný. Člověk se nemůže zbavit nejvnitřnější struktury své existence, aby vytvořil prázdno. Čas je vždy omezený, vždy je člověku svěřen, ale nikdy nevíme, na jak dlouhou dobu. Volný čas nebo dokonce jeho trávení, ale odkazují k tomu, že existují v úseku bytí člověka části, ve kterých by měl být doslova nelidský. Sama fenomenologie pochopitelně nijak nezpochybňuje roli odpočinku nebo dokonce zahálky, není zaměřena jen na práci. Jen upozorňuje na skutečnost, že čas jako struktura je to, co nás činí tím, čím jsme.
Snímek Ženy v prostoru a v čase zachycuje osoby, které se v čas stávají ženami. Být ženou jistě není stav statický, ale jde o proces stávání se. V každém věku, na každém místě, v každé situaci, je vždy bytí ženou něco jiného. Proces stávání se, nikdy nemůže být zasazen do pouček a pravidel, do šablon, které by bylo možné snadno převzít. Vždy je třeba se znovu a znovu ptát, stále znovu hledat.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je hotmandarin, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Také se rádi koukáte na kachličky s barevnými vzorky, na fleky na zdech, na mraky či do ohně? Pak vám bude jistě blízký snímek se starým papouškem na zmijích. db strenický vás v něm nechá hledat papouška v omítce a přemýšlet nad tím, co dalšího v ní uvidíte vy.
se starým papouškem na zmijích .., foto: db strenický
Navyy si hraje s formátem i atmosférou snímku, který je skutečně pozoruhodný. Ukazuje, že i dokumentaristická fotografie může být provedena s uměleckým citem. Snímek nese název ….
..., foto: navyy
Snímek Dáma v modrém jako by odkazoval na českou modernu. Výtvarně je ale jiný, pracuje, byť ne technicky nejzdatněji, s šumem a abstrakcí, která více zahaluje než odhaluje, aniž by ale vytvářela nepříjemný či nelibý dojem. Autorkou je PetraPet
Dáma v modré, foto: PetraPet
A na závěr ještě jedna klasika od No21, byť v trochu nezvyklé barvě – Pozdně jarní imprese....
Pozdně jarní imprese, foto: No21