Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.
Nezachová se jako slavný zelinář z Havlovy Moci bezmocných, který přistoupí na lež v podobě transparentu za oknem, jemuž sám nevěří. Nasadí svůj vlastní život, zariskuje, jde zburcovat lid. A král vzápětí umírá nikoli mečem, ale strachem.
Tato krátká píseň v sobě ukrývá mnoho témat, která jsou aktuální v každé době. To, co dovoluje právo, dělá silnější a mocnější, nemusí být vždy to, co je správné. Svobodná společnost nestojí primárně na volbách, ale především na existenci dialogu mezi různými lidmi, na přesvědčení, že za tento dialog nebude nikdo postihován, na občanské společnosti.
Timothy Snyder upozorňuje na zajímavý jev. Ve chvíli, kdy nastupuje tyranie, promění se zásadně nálada především na ulicích. To, jakým způsobem se lidé zdraví, s kým a jak mluví, co si dovolí říci. V Československu (ale nejen v něm) pak vzniká v době normalizace dvojí mluva – jedna definuje jazyk, ale také okruh témat a správné názory pro veřejný prostor, druhá pro soukromý. Tyto dvě sféry jsou oddělené, jakkoli se je stát snaží sjednotit. Nejsou kolem nás (i ve svobodné společnosti) lidé, se kterými nemluvíme a od kterých odvracíme tvář?
Z druhej strany, foto: millana
Pak je zde ještě fenomén strachu. Král umí strachem, nikoli vojenskou porážkou. Podobně strach sehrává jednu z klíčových rolí při nástupech totalit, i při jejich pádech. Strach je něčím, s čím dokáží pracovat někteří politici, protože vědí, že jde o klíč k ovládnutí společnosti. V tomto ohledu je pochopitelné, proč v antice je jednou ze základních ctností, které se vztahují k životu v polis, právě odvaha, jako opak strachu. Strach je to, co otupuje svobodný úsudek, manipuluje člověka. Ten není svobodný, ale ovládaný právě tím, kdo dokáže strach řídit.
Klaun měl odvahu, zariskoval, mohl ztratit vše. Byl v situaci, kdy mu nic nescházelo, práci měl jistou, postavení u dvora také. Ale mu nešlo o tato beneficia. Chtěl jen na loutnu hrát, být pravdivý sám před sebou. Díval se na svět z opačné strany, než král.
Snímek Z druhej strany zachycuje právě takový strach. Je na něm muž, za ostatním plotem, člověk, který má na zdi svého žaláře navěšené baňky, snad aby se ulevilo svědomí, snad aby to vše vypadalo lépe. Dívá se ven, hledí na svobodu. Žádná výzdoba nemůže jeho situaci zlepšit. Sféra veřejná a soukromá se u něj bytostně prolínají. Žije v totalitě natřené na vánočno. Cítí to.
Gratuluji millana ke snímku s krásným příběhem a silnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Někdy stojí za to, vyjít ze svého bezpečného prostoru a sledovat věci z nadhledu. Jít kousek nahoru a usilovat o nadhled. Nejen, že věci možná uvidíme jinak, možná zažijeme nevšední krásu. Tak jako autor snímku Nad mraky, kterým je Mrakomor.
Nad mraky, foto: Mrakomor
Ve výškách to může vypadat také malebně, jak se snaží ukázat snímek Glencoe od djicee.
Glencoe, foto: djicee
Otázka, jakým způsobem ovlivňuje architektura na ni navázaný výtvarný design člověka je široká a zcela fundamentální pro spoustu oborů a směrů. Jokr7 se rozhodl v tomto ohledu nabídnout zajímavou empirickou sondu s obrázkem gesta, gesta v OC. Odpověď si může každý utvořit sám.
gesta, gesta v OC, foto: jokr7
A na závěr ještě snímek, který by mohl být na plakátu nebo pozadí na ploše počítače. Nese deskriptivně dokumentaristický název Mohelnská Hadcová step. a jeho autorem je Sokis.
Mohelnská hadcová step, foto: sokis