Jít dále, i když se člověk cítí jako mezi mlýnskými kameny. Proč to nevzdát, ukazuje fotka týdne, nazvaná prostě – vůle.
Učený člověk znalý psychologie nebo filozofie by vyjmenoval mnoho složitých definic, kterými lze popsat a pojmenovat pojem „vůle“. Mohli bychom se dozvědět, že vůlí chápeme rozumové chtění, praktický rozum nebo volbu hodnot. Nechceme však nikoho nudit strojenými poučkami. My na tomto serveru dobře víme, že mnohem výstižněji a jasněji než slovem lze věci uchopit obrazem.
Vůle; foto garryson
Každý jiný člověk, jako vy nebo já, si asi pod „vůlí“ představí něco trošku jiného a odlišného. Pro jednoho je vůle vytrvalostí, pro jiného může být schopností rozhodovat se, možností být sám sebou nebo uvědoměním si své vnitřní síly. Jinak to slovo chutná kuřákovi, který se chce odnaučit kouřit. Jinak vůli vnímá slečna, která potřebuje zhubnout pár kilo. Velmi výstižně vůli charakterizují horolezci ve svém obligátním tvrzení „Kde je vůle, tam je i cesta.“
A přesně taková je fotka, kterou nám prezentuje i fotograf, vystavující pod jménem Garysson. Jeho vizuální převod myšlenky a významu tohoto slova je krásný, názorný a hravý zároveň. Nedat se zastavit, pokračovat, být silný, protože jen tak je možné nakonec vše překonat a „rozkvést“.
K vyjádření tolika věcí a souvislostí mu stačí opravdu málo: prasklina, zeď a strom za zní. Vše je nakomponováno bez chybičky a umocněno převodem do černobílé.
Tato fotka je pro mě a věřím, že i pro vás, názorným příkladem, jak důležité je při focení mít otevřené oči i hlavu. Často najdeme ty nejzajímavější věci kousek od nás (jak píše autor, tuto fotku našel cestou do práce), jen nesmíme být líní je hledat. Fotografovi Garrysonovi se povedlo z malých věcí poskládat velmi povedenou záležitost. Děkujeme.