Mrznoucí ruce uvítají hrnek svařáku. Pro potěchu očí tu máme alespoň abstrakci v barvě vína.
Fotografie týdne tentokrát žhne v koutku kategorie Abstraktní fotografie. Svítí rudě až do dálky a prohřívá touto barvou ztuhlou Galerii posledních dnů. A nejen, že má skvělý bodový průměr, ale dokonce rozpoutala i menší diskusi. Momentálně je krvavý odstín zralých šípků zřejmě v kurzu. Že by za to mohl podzim? Nebo je to něčím jiným?
„Skryté intimnosti“ nás nešokují – ale ani neprozradí víc, než musí. Tenhle snímek zkrátka není fotka, na kterou by stačilo jednou mrknout. Znepokojivý název a bujná červeň za to taky mohou, ale ne v první řadě. Už jen to, že jde o abstrakci, o cosi, jehož původní smysl zůstal utajen, provokuje naše smysly. Dokáže být kompozice s červenými kopečky, překrojenými bílou čarou, dostatečně „intimní“, jak nám podsouvá autorka?
Červená barva je smyslná a vzrušující, prudký záblesk ale její tlumený stín nesmlouvavě překrajuje napůl. Svět se nám najednou točí před očima. Pocit, že odněkud náhle vystřeluje cosi neznámého, vlastně není zas tak nepříjemný. Jde jen o překvapení – obsah dárku, který neznáme až do posledního okamžiku.
Skryté intimnosti; foto: zrzi1
Abstrakce je ze všech kategorií nejotevřenější a nejvíce přístupná surovým emocím, podobně jako třeba malba nebo instrumentální hudba. Pomocí tónů, barevné teploty a různě prudkých tahů vzniká děj, napětí a city. Autorka s přezdívkou Zrzi1 přistupuje k abstrakci nesmírně citlivou formou, až psychologicky, a přesvědčuje nás, že i ta „intimnější“ niterná hnutí lze zhmotnit ve formě příjemně vyvedené fotografické kompozice.
Červená je barva vášně, nejoblíbenější odstín růže a také barva, pojící se neodlučitelně s láskou. Dnes je módní zatlačovat citovost do pozadí, zvažovat vše rozumem, odvahu nahrazuje rezervovanost a spontánnost se schovává za strohými liniemi. Dnešní Foto týdne by se však mohlo se ctí usadit na stěně libovolného obytného objektu. Kontrast jemné tonality a jednoduchého děje totiž skvěle ladí k moderní architektuře.
„Tohle je jedna z nejlepších abstrakcí, které znám,“ chválí záběr jeden ze čtenářů. „Je to jako tykadlo nějakého broučka, který se ukrývá ve své červené komůrce.“ Je to zároveň i komůrka plná tajemství. Abstrakci je přece jen těžké porozumět, tedy alespoň obecně to platí. Možná v podobných fotografických pokusech nenacházíte zalíbení. Na druhou stranu si můžete zvláštní příběhy z hlubin nekonkrétna zničehonic oblíbit a nakouknout, co se v kterém koutku skrývá. A třeba se příště na tomto místě objevíte právě vy.