Schopnost člověka přetvářet přírodu kolem sebe je obdivuhodná a děsivá současně. Na jedné straně stojí lidský um, který mu zajišťuje přežití a rozvoj, na straně druhé otázky omezených zdrojů surovin a životní prostředí.
Přistupovat k filosofickým otázkám techniky je možné z různých úhlů pohledu. Jedním z nejklasičtějších řešení, je procházet historii systematicky, věnovat se jednotlivým objevům, vynálezům a technologickým zlomům. To je ale jen jedna z možných cest.
Druhá se může více dívat na člověka, který sám technická zařízení vytváří a využívá, ale také ona mění ho samotného. Pokud se podíváme na průmyslovou revoluci, je možné říci, že nepřinesla jen konkrétní vynálezy, ale především zásadním způsobem změnila fungování a strukturu lidské společnosti. Lidé začali přemýšlet zcela odlišným způsobem, stěhovali se do měst, vznikal zde fenomén dělnických hnutí, dětské práce a první městské sociální problémy.
Další zlom je možné spatřovat v nástupu moderních informačních a komunikačních technologií, které změnily organizaci práce, firemní strukturu, komunikaci či sociální postavení jednotlivých osob. Tak jako průmyslová revoluce uvolnila sílu svalů, které nahradila pro řadu úkonů stroji, uvolnila informační revoluce sílu mozků, které se mohou věnovat novým problémům, na které by dříve neměly a nemohly mít čas a prostor.
Další koncept nazírání filosofických problémů techniky je v pozorování toho, jak se mění myšlení lidí, kteří technologie používají. Průmysl, věda a technika dala člověku do rukou mimořádné nástroje k tomu, aby mohl žít v blahobytu, relativním luxusu a rozvíjel se ve všech myslitelných oblastech. Přesto přišlo určité zklamání z vývoje světa – místo míru světové války, větru a dešti se poručit nedá a přírodní zdroje jsou omezené a v řadě případů rychle docházejí.
Někdy se v tomto kontextu hovoří o jakési společenské frustraci z vědy, postvědní době, kdy se lidé snaží své sny a naděje upnout nějak jinam, než k idei pokroku a trvalého růstu, která je již tolikrát zradila. Ač tak či onak musí člověk při pohledu na své možnosti často uznat monumentalitu a velikost lidského ducha. Jedním z příkladů staveb, které jistě berou dech je také vysoká pec, kterou na snímku =tavba= zachytil v__m.
Fotografie týdne
=tavba= (foto: v__m)
Gratuluji autorovi ke krásnému a působivému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Daniel Řeřicha ukazuje, jakým způsobem se dá dobře fotografovat krajina s architektonickými objekty. Spojení dlouhé expozice, promyšlené kompozice s prvky minimalismu dávají snímku Maják zajímavý náboj a atmosféru, kterou divák jistě ocení.
Maják (foto: Daniel Řeřicha)
Zahorec ukazuje pohled na dva ptáky, kteří se musí potýkat s nepřízní počasí v pozici, kterou zná téměř každý člověk, který musel procházet nehostinnou krajinou za silného deště a větru. Fotografie s názvem Lysky nabízí netradiční přístup k fotografování zvířat.
Lysky (foto: Zahorec)
Zajímavým a výtvarně zpracovaným dílem je také pohled do krajiny, která působí poetickým, svěžím a přitom trochu tajemným dojmem. Takový je záběr Jarný Liptov od Johane52.
Jarný Liptov (foto: Johane52)
A na závěr ještě jeden záběr z motokrosových závodů s názvem Oouch! od Jokeer. Záběru rozhodně nechybí dynamika, pohyb, akce ani vzrušení.
Oouch! (foto: Jokeer)