Fotografie týdne: Stair line aneb o schodech nejen do nebe

2. června 2020
TWEET SDÍLET
Schodiště je architektonickým prvkem s různými významy a úkoly. Předně jde o prvek spojující dvě úrovně stavby. V tomto ohledu se zdá, že jeho funkce je primárně obslužná a praktická. Potřebujeme se dostat z jedné roviny na druhou a schodiště je prostředkem, pro tuto cestu.

Zde už ale můžeme vidět hlubší rozměr – schodiště v sobě etymologicky nese slovo chodit. Chůze má pak rovinu jednak aktivního činu, něčeho, co vyžaduje námahu a energii, ale také rozměr svobody.

Jen člověk svobodný si může jít kam chce, vydat se na vlastní cestu. Schodiště je tedy prostorem manifestované svobody. Můžeme po něm stoupat i sestupovat. Můžeme si zvolit směr našeho pohybu, ale jinak jsme již vedeni jeho linií. Jde o svobodu spojenou s pravidly a řádem.

Pokud člověk navštěvuje vyhlídkové věže a rozhledny, může vidět další významové linky schodiště. Cestou po něm si něco uvědomujeme a vidíme. Zážitek z cesty po něm je zcela jiný, než když se necháme vyvést výtahem. Ona rytmická námaha je vlastně kondenzací celého životního příběhu – jen to, co za něco stojí, má skutečnou hodnotu. Námaha, práce, není bez významu nebo důležitosti, ale tvoří klíč k tomu, abychom mohli skutečně vidět. Ono postupné stoupání nás naladí, umožní nám otevřít oči a dívat se správným způsobem.

Schodiště svým architektonickým řešením může nabízet různý rytmus chůze, náročnost, různou nebezpečnost nebo příjemnost, může poskytovat jak nádherné výhledy, tak místa k zastavení a odpočinku. Najednou není jen praktickou spojnicí, ale vlastně základním prvkem strukturujícím naše porozumění tomu, kde se nacházíme.

Klepněte pro větší obrázek
Stair line, foto: Lukas-Uher

Funkcionalismus přinesl ve veřejných stavbách ještě jeden význam schodiště – učinil z něj místo setkávání. Najednou v popředí není potřeba přemístění se, ale idea cesty, na které nejsme sami. Možnost jít s někým druhým, potkat jej a pohovořit s ním, představuje jeden z klíčových momentů celého ideálu schodiště. Pohyb po něm není možná snadný, je třeba při něm odložit alespoň část své vnější strojenosti, avšak možná právě to vytváří dobré podmínky pro setkání a hovor. Dialog jako nástroj k otevření se druhému, ale i k poznání sebe sama.

A možná se sebou nese ještě jeden zajímavý motiv – po monumentálním mramorovém schodišti se většinou kráčí podstatně hůře než po schodech obyčejných. Vnější naleštěnost neimplikuje kvalitu, ta je vidět až tehdy, když nějaký čas po schodišti jdeme. Ostatně totéž platí zřejmě i pro setkání se s druhými a pro vlastní žití.

Schodiště se tak stává metaforou celého žití – jde o místo, které nás vede k nutnosti se svobodně rozhodnout, kterým směrem chceme vyrazit a v cestě vytrvat, jde o prostor k setkání, které se ukazuje v jisté námaze a nutnosti se překonávat, v potřebně kráčet dál, i tehdy, když je to namáhavé a nepohodlné. Je cestou i nádobou současně.

Snímek Stair line od Lukáše Uhera je zajímavý nejen křivkou schodiště pod nímž sedí na nepříliš estetickém posezení žena. Ukazuje, že estetika jako nástroj porozumění světu může být velmi osobitá a rázovitá, nemusí tvořit harmonii a pochopení, ale to současně neznamená, že bychom se měli snadno vzdávat svých ideálů. Ostatně kompozice celého snímku je stavěna tak, aby výsledek byl dokonalý.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Hranice mezi přírodou a kulturou jsou někdy obtížně odlišitelné a někdy – alespoň z vnějšku téměř křičí. Tak jako na fotce Zelenobílá , kde ladí jen barvy. Autorem se subal.

Klepněte pro větší obrázek
Zelenobílá, foto: subal

Napol otevírá okénko meteorologické. Snímek Bez deštníku... naznačuje, že to, co by mohla být na první pohled ztráta se může stát během okamžiku výhrou. Nedostatek vždy odkrývá nový zážitek.

Klepněte pro větší obrázek
Bez deštníku, foto: Napol

Zapršené II. jsou pohledem hotmandarin z okna dopravního prostředku. Ukazuje, že věci, které se tlačí do popředí často mohou zcela přehlušit vše ostatní, dávají prostor jen pro sebe. A přitom mnohé zajímavé může vyvstat až tehdy, když je dokáže přehlédnout.

Klepněte pro větší obrázek
Zapršené II., foto: hotmandarin

A na závěr ještě veršovánka s fotkou v podání snímku zrada a strach od vhumanik.

Klepněte pro větší obrázek
zrada a strach, foto: vhumanik

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Nikon Coolpix P1000 – fotoaparát nebo dalekohled?

Nikon Coolpix P1000 – fotoaparát nebo dalekohled?

Aktuální novinka z dílny Nikonu je nástupcem modelu P900 a pyšní se přímo obřím rozsahem optického zoomu. Že bychom stáli opět na pokraji války, jejímž motem bude kdo z nás má větší objektiv?

35 Petr Březina

Instagramisté, přestaňte se fotit v našem toxickém odpadu!

Instagramisté, přestaňte se fotit v našem toxickém odpadu!

Uživatelé Instagramu udělají pro lajky cokoli, nehledě na to, jak je to nebezpečné nebo hloupé.

Petr Březina