V lidské společnosti snad nenajdeme zajímavější fenomén, než je jazyk a jeho význam. Jak vůbec vznikají slova v lidské mysli?
Jak je možné, že si rozumíme a můžeme spolu mluvit? A co se stane, když pojem neodpovídá skutečnosti?
Lidský jazyk a jeho vývoj představuje fenomén, který dodnes není úplně dobře prozkoumán. Stále více rozumíme tomu, jak jednotlivé jazykové rodiny vznikaly a z jakých kulturně ekonomických potřeb organizace vycházely.
To ale ani v nejmenším není celková výpověď o jazyce jako takovém. Vždyť v pojmech myslíme, komunikujeme spolu. Jde tedy také o problematiku psychologickou i sociologickou. Mimo veškerou pochybnost je pak důležitý jazyk ve vědě. Nejen, že je nutné se shodnout na pojmosloví, což ne vždy byla samozřejmost, ale také je to právě abstraktní jazykový prostředek, který umožnil vznik vědy jako takové. To jak člověk myslí se odráží také ve způsobu jeho řeči a slovech, která může používat. Úsloví kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem není jistě z tohoto pohledu nezajímavé. Ukazuje, že každý jazyk má svá specifika v rovině myšlení, která si může člověk, který jazyku porozumí, převést do svých struktur uvažování.
Zcela mimořádný je v tomto ohledu přínos teologie pro jazyk. Stará poučka říká, že Bůh je vždy větší, než naše představy o něm. Díky tomu se užívají pojmy jen analogickým způsobem. Je zřejmé, že jednoduché dokonalé jsoucno, jakým je Bůh, nemůže být spravedlivé v tom smyslu, jak chápeme spravedlnost my, ale je spíše spravedlností samou. Díky tomuto čistému bytí bez akcidentů vešel do jazyka nový fenomén – expanze pojmů. Slovo je více než slovo. Stává se symbolem, který ukazuje někam nad sebe či za sebe.
Dnešní fotografie týdne je tak svým způsobem výjimečná. Ukazuje člověka, který má místo jazyku lana. Je analogií omezenosti řečových prostředků. Okamžikem, kdy si člověk uvědomuje, že mu prostá slova nestačí k vyjádření toho, co chtěl říci. Někdo tento pocit nezažije nikdy, ale třeba malíř jej má téměř neustále. Obraz je pro něj oním rozšířením slova, jeho překročením směrem k celistvější výpovědi o světě.
Fotografie týdne
Gratuluji Jellence k velice zdařilému snímku, který nese název Squid, s krásnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Squid (foto: Jellenka)
Žemla patří (nejen na DIGIareně) mezi autory, kteří snad nejvíce prosazují výtvarnou fotografii, kterou lze chápat jako spojení malby, snímku a grafiky. Jeho fotografie Rain Dancing nese nesporně jeho rukopis a kvalitu.
Rain Dancing (foto: Žemla)
Myslím, že nejsem sám, kdo při pohledu na makrofotografii kobylky má jako první asociaci kreslený německý seriál Včelka Mája. A právě takovou připomínkou může být také záběr pekne rano od Dolittle.
pekne rano (foto: Dollitle)
Odvaha, rychlost, šikovnost a snad i potlačený pud sebezáchovy patří k prvkům, které jsou s akrobatickými skoky na kolech či motocyklech spojené. U diváků pak převládá napětí, ale především údiv nad tím, co je možné s těmito stroji předvést a zůstat přitom na živu. Právě tyto emoce diváků zachycuje Martin Kozák na snímku fmx.
FMX (foto: kozakm)
A na závěr ještě jeden zdařilý snímek architektury, který nese název the Nest od Shoehardt R. Sportovní fanoušci či milovníci asijského kulturního prostoru jistě místo snadno poznají.
the Nest (foto: Shoehardt R.)