Dnes vás zveme na procházku krajinou, kde slunce nezasvítí, ptáci nezazpívají a smutek lidem láme srdce.
Jdu v tmavém kabátu, límce vztyčené a přesto mě mráz nepříjemně pálí na tvářích. Pod nohama křupe sníh a zní to jako praskání ledových ker. Jdu s hlavou plnou nedokončených myšlenek a vět. Mlha oblékla všechno okolo do šedivých šatů. Přede mnou sklánějí se pod tíhou ledu a minulosti hlavy trav. Tak jako já s hlavou skloněnou prošlapávám cestu ani nevím kam. Před sebou vidím dva tanečníky, co zůstali zakleti v posledním tónu.
Já jsem sám a jdu krajinou svého smutku.
Smútok; foto Peter Olekšák
Atmosféra, která by se dala krájet. To je můj hlavní pocit z téhle fotografie. Slovo „smutek“ převedené do vizuální podoby. Hlavní roli tu samozřejmě hraje samotné místo dvou stromů s křížem, zahalené mlhou. Místo, které by v létě možná působilo jako příjemná zastávka pro turisty nebo ztracený domov pro milence, je teď v zimní kulise teskné a nevlídné. Navíc tento motiv je vhodně umístěn do druhého plánu, nevnucuje se divákovi, ale čeká, až divák sklouzne dolů k popředí, a pak se k němu zase vrátí. Trsy trav vepředu svým sklonem a mrazivým kabátem umocňují vyznění snímku.
Z čistě technického pohledu tu není co vytknout. Kompozice je zvládnutá podle osvědčených krajinářských pravidel, které autor ovládá – ostré popředí v jedné třetině snímku, matnější pozadí ve zbylých dvou třetinách. Umístění motivu stromů a kříže ke středu příjemně vtahuje a poutá pozornost, ale ne přehnaně. V této vzdálenosti od pozorovatele nepůsobí dominantně a celá fotografie tak působí uceleným dojmem. Někdo by mohl mít námitky k vinětami v rozích, ale to je věc vkusu každého diváka.
Autor fotografie Peter Olekšák je zkušený krajinář, který nám ve své galerii představuje většinou krásy krajiny z okolí Spiše nebo Slovenského ráje. Je to fotograf, který se nebojí přivstat a za záběrem jít před svítáním, kdy krajina ještě spí. Je to fotograf, který si svou fotku vyčeká a vychodí. Nepotřebuje přehnané softwarové úpravy, vystačí si s tím, jak maluje světlo. Zná svůj kraj, jeho příběhy a místa. A díky jeho fotkám pak i my máme možnost nahlédnout do této části Slovenska, projít se okolo nádherných zákoutí nebo proletět se od Spišského hradu až k Vysokým Tatrám. Přejme Petrovi dobré světlo a mnoho podobných fotek s tak povedenou atmosférou.