Je důležité vědět, o čem přemýšlíme, ale důležitější je, s kým přitom jsme. A na rozjímání o svých nejniternějších tajemstvích je někdy potřeba být sám.
Vážení čtenáři, omlouváme se vám za zpoždění s pravidelným výběrem fotografie týdne. Náhlé technické problémy a především neovlivnitelné okolnosti způsobily zdržení. Rozhodli jsme se také poněkud pozměnit výběr fotografie týdne. Od příštího týdne již bude fotografie týdne opravdu vybírána ze snímků umístěných do galerie během uplynulého týdne.
redakce DIGIarena.cz
Stejně jako dívenka na tomto černobílém snímku. Kdoví, co se jí honí hlavou? Existence Ježíška, důvod, proč se její rodiče hádají, nebo „jen“ fantazie a sny? To se nikdy nedozvíme. Myšlenky dětí jsou neuvěřitelně barvité a křehké, až člověka napadá, proč je tahle fotka vlastně černobílá. Možná proto, že černá barva samoty a šeď každodenního života přichází až s věkem a tak se na této fotografii vlastně všichni můžeme najít i se svými vybledlými sny a strachy.
Kompozice snímku je jednoduchá, diagonální. Díky světlu, které padá z levého rohu, nepůsobí nudně ani staticky. Toto světlo krásně modeluje sedící postavičku, která jakoby vystupuje ze tmy. Zdroj světla zároveň přitahuje naše pohledy, i když nevíme, jestli jde o lampu nebo okno – důležité je, že i v tomto tmavém světě to světlo existuje. Působí nadějně i beznadějně zároveň. Vždyť jsme navyklí, že děti se obvykle zobrazují rozesmáté v barevném, veselém prostředí. Ale všechno má přece dvě strany, rub a líc. Světlo vyvažuje tma.
Sama...; foto: Lenyka
Kategorie Rodina, přátelé a děti je oblastí, v níž bychom podobný „černý“ styl fotografování asi nečekali; přesto však nepůsobí nepatřičně. Snad podpis mohl být vyveden méně „křiklavým„ fontem, ale černý rámeček i se slabou linkou snímek perfektně dotváří. Pod ním je podepsána Lenyka. Pokud se podíváme na její další tvorbu, je jasné, že atmosféra není dílem náhody, naopak byla pečlivě korigována, protože tato autorka má otěže fotoaparátu zřejmě pevně v rukou.
Její fotky jsou většinou teskné, přemýšlivé a zádumčivé, a to i ty, které hýří barvami. Dětský svět nám ale ukazuje zásadně bez barev. Strachy, slzy, sny a další magické okamžiky, které se třeba už nikdy nepodaří zachytit, působí v černobílém pojetí jakoby vážněji, skutečněji. Toto je skvělý příklad toho, jak může určité téma udeřit do očí, pokud je zpracováno nečekaným způsobem.
Vánoce útočí na naše smysly barvami, emocemi a zdáním nezbytnosti. Nedá mi to a musím zmínit ještě jeden snímek, který si zaslouží naši pozornost: oslnivě zlatou adventní kompozici z ozdobných skleněných koulí. I takhle vypadají Vánoce: spousta tepla a světla, třpyt a lesk a barevné bubliny, v nichž se odráží naše sny.
Vám všem..., foto: Rozinka
Fotografii pořídila brněnská autorka, která si říká Rozinka. Jejím prostřednictvím vám všem přeje pohodový a klidný advent.