Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.
Taková skromnost se projevuje tím, že člověk nevyužívá své možnosti naplno, nestojí o to, rozvíjet své schopnosti a odkazuje se na skromnost, jako na něco, co může posloužit jako zástěrka pro mrhání s vlastním talentem.
Skromnost může mít také blízko k zbabělosti, což je obsahová konotace, která může být v českém prostředí spojená s tzv. normalizačním režimem, respektive hodnotovým rámcem, který do společnosti přinášel. Nevyčnívat, nevyvyšovat se, neoddělovat se z davu. Skromnost je zde průměrnost, šedivost, stádovost. Jde o postoj člověka, který nic neriskuje, nic mu nehrozí a tuto svoji pozici pohodlí posuzuje očima skromnosti. Ať se snaží ti, kteří na to skutečně mají, jako by říkal.
Je zde i falešná skromnost, která se projevuje ve snižování vlastních schopností tam, kde jsou očividné. Jejím cílem je nechat se ostatními ubezpečovat, že jsme jiní, vnucovat druhým pocit, že by nás měli chválit, přemlouvat, oceňovat, poplácávat po zádech.

Při zdi, foto: subal
Skromnost je v tradičním chápání opakem pýchy. Jde o zdravý vztah k sobě samému, ve kterém si jsme vědomi svých limitů a omezení, ale také kvalit, se kterými umíme pracovat. A současně u toho neutlačujeme všechny ostatní. Jen, pokud máme v pořádku vztah se sebou samými, můžeme pomýšlet na to, že budeme mít dobré a kvalitní vztahy také se svým okolím – společností, ve které žijeme.
Snímek při zdi lze v tomto ohledu chápat více způsoby. Předně tím, že naše zdi, které vytvářejí limity našich lidských možností nejsou nepřekonatelné. Práce na nich, cvičení, překonávání se, je mohou postupně rozložit natolik, že mohou padnou a rozbořit se. Ukazuje, že mít zdi, u kterých se držíme nemusí znamenat vojenskou vyrovnanost a poslušnost, ale že naopak zdi mohou být velice pestré, porostlé, mystické, tajemné.
Držet se při zdi zde tak vyznívá v původním, nekarikovaném slova smyslu. Gratuluji autorovi snímku, kterým je subal, k pěkné fotografii s příběhem a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Pokud máte rádi čtvercový formát, atmosféru letního rána, ticho, vodu a malebné prostředí, pokud odjíždíte do přírody kontemplovat a ztišit se a ne „aktivně trávit volný čas“, tak fotografie krásná rána raníčka … od francoaise, vás mohou zaujmout.

krásná rána raníčka..., foto: francoaise
Ze zcela jiného těsta je hra s moderními geometrickými obrazci a dopravní značkou, v zábavném snímku založeném na vtipné kompozici a kontextu s názvem prostě P. Autorem je paklík.
A tentýž autor ještě jednou, tentokráte s černobílým snímkem Love, ve kterém hraje prim starší dřevěný domek, dvě figuríny v okně a především příběh, který tomu všemu mohl asi předcházet.
Na závěr pak No21 připravil snímek, který by na první poslech mohl znít téměř reportážně – Kouzelná chvilka s ALenkou.... Ve skutečnosti mu více než o zakonzervování světa hmotného, jde o svět vnitřní, který skrze celkovou kompozici Alenka částečně odkrývá a ukazuje.

Kouzelná chvilka s ALenkou, foto: No21