Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

10. dubna 2018
TWEET SDÍLET
Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Může jít o jistou vnitřní i vnější pompéznost, kde se snažíme pracovat s myšlenkou, že to staré bylo jistě honosné a ušlechtilé. Plody takového přístupu je možné vidět v podnikatelském baroku, se sádrovými lvy chránícími vstup do hradbami obehnaných vil.

Druhou variantou je nekritické shlédnutí se v nějaké době. Za socialismu byla takto protežovaným obdobím husitská epizoda národních dějin, dnes první republika. To neznamená, že v daném období nebylo mnoho dobrého, ale naše hodnotové rámce, zjemnělé a vyprofilované dneškem, by zde zřejmě narazily. Podobné jsou analogie „historiků“ o Římské říši a dnešní Evropě, které jsou založené na neznalosti faktů i principu tvorby analogie. Je tedy třeba historicismus odmítnout?

Klepněte pro větší obrázek
Poslední oblouček..., foto: zewag

Jinou možností je ale snaha o pochopení a procítění minulého, nebo estetické promýšlení témat, která dnes leží ladem, hledání „pramenů“, které je možné znovu prožít a ochutnat. Nebo člověk, chodící do středověkého chrámu, na výstavy starých děl či návštěvník historického města. To také nejsou přístupy k historicismu, které by v sobě měly závadu. Musíme tedy diferencovat, sledovat, co je a co není přiměřené. Z dějin se může stát kýč, ale také cesta k vlastnímu sebepochopení nebo kráse.

Důležitý je také rozměr osobního nasazení – zatímco jedni se historicismy obloží z pohodlnosti, druzí se aktivně pustí do vnoření se do epistémé. Vzít na sebe myšlení a artefakty doby a snažit se proniknout do jejího kontextu anebo si ji zkusit srovnat s dneškem, je jistě téma k přemýšlení.

Snímek Poslední oblouček... zachycuje ženu lyžařku. Bez pocitu sebedůležitosti a nabubřelosti zakouší vlastní odvahou a nasazením to, jak se asi lyžovalo kdysi. S rizikem pádu, zranění a snad i posměšku. Touží po zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku. Své nasazení nemá jen pro sebe, ale v kontextu druhých. Neuzavírá se do „boudy“ první republiky, ale přináší staré reálie jako podněty pro dnešek.

Gratuluji Zewag k pěknému snímku pořízenému „na poslední chvíli“, před pádem lyžařky, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Když už jsme u tématu historicismu, tak není možné pominout snímek z prostředí časově posunutého, ale snad v určitém ohledu potenciálně navazujícího, totiž nemocničního. Snímek Starý špitál ll. je přeplněný věcmi, ale velice dobře z nich nakonec poskládá výslednou emoci – pocit místa, které bychom nechtěli navštívit. Autorem je jfunion.

Klepněte pro větší obrázek
Starý špitál II., foto: jfunion

Jaro-mír si také pohrál s jistým rozměrem recyklace, byť značně jiným. V centru jeho pozornost jsou staré žaluzie, které barevnou hrou, svojí geometričností a fotogeničností vytvářejí zajímavé téma k focení. Snímek nese název ***.

Klepněte pro větší obrázek
***, foto: jaro-mír

Mají být snímky (akty) dokonalé? Fotografie (ne)vinné kukuč... kombinuje pnutí mezi vyhlášeností a harmoničností celého snímku a znaménkovou šmouhou a loktem, jako rušiteli řádu na straně druhé. Autorkou je sententia.vitae.

Klepněte pro větší obrázek
(ne)vinné kukuč..., foto: sententia.vitae

A na závěr ještě pohled na snímek, jehož autorem je Abulafia3. Výsledkem je barevné malebné až „kýčové“ (zde ale v dobrém slova smyslu) fotografické exposé Hrad nad mlhou.

Klepněte pro větší obrázek
Hrad nad mlhou, foto: Abulafia3

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Fotografie týdne: Kukačka v temném lese

Fotografie týdne: Kukačka v temném lese

Jan Amos Komenský ve svých spisech opakovaně zdůrazňuje dva podstatné motivy – totiž harmonii světa a pansofii, což jsou ale témata, která spolu úzce souvisí.

Michal Černý

6 tipů pro lepší kompozici fotografií – vylepšete jednoduše své snímky

6 tipů pro lepší kompozici fotografií – vylepšete jednoduše své snímky

Dobrou fotografii poznáte jednoduše podle toho, že vás na první pohled něčím zaujme, to „něco“ však obvykle nejste schopni snadno popsat. Ve valné většině případů se totiž takový snímek vyznačuje povedenou kompozicí.

1 Petr Březina