Fotografie týdne: Policejní vrtulník ve sněhové mlze

13. března 2013
TWEET SDÍLET
Fotografie je často dílem okamžiku. Aktem, který umí zakonzervovat vzpomínku a uchovat ji pro druhé. Tím, co ze soukromého prožitku dělá sociální fenomén.

Reportážní fotografie patří k těm vůbec nejobtížnějším, ale také nejvěčnějším žánrům, které současný svět nabízí. Zatímco velká část aktů působí kýčovým dojmem, makrosnímky se často opakují a výtvarná fotografie potřebuje vytříbený a jednoznačný styl.

Reportážní fotograf si vystačí s dobrým okem, štěstím a přiměřenými základy techniky. Reportážní fotografie pracuje s několika zajímavými aspekty. Tím prvním je schopnost zakonzervovat okamžik, který byl, a již se nikdy nezopakuje. Proto je často důležitější než promyšlená kompozice a technická zdatnost fotografa odvaha, štěstí a dobré oko a rychlá spoušť. Druhým aspektem je možnost zprostředkování vlastního prožitku druhým. Říká se, že fotografie přinesla revoluci především v tom, jak lidé začali vnímat válku. Váleční zpravodajové dokázali přenést emoce z fronty na stránky novin, příběh a pocity předat čtenářům.

A právě s tímto dvojím vymezením pracuje fotomagor na svém snímku Policejní vrtulník ve sněhové mlze. Centrální kompozice je zde přitom zvolena dobře, stejně jako formát snímku. Nahoře je možné vidět statické, bezstarostné sídliště, které vytváří kulisy dynamicky se vířícímu sněhu pod helikoptérou. Přechod mezi obojím je přitom pozvolný, stejně jako od pláně, přes starší zástavbu až k panelákům. A pak je zde samotný policejní vrtulník.

Klepněte pro větší obrázek 
Policejní vrtulník ve sněhové mlze, foto: fotomagor

Jedna z pouček (nejen) webového designu říká, že každá stránka by měla psát příběh. Fotomagor ukazuje, že by to mělo platit také u fotografie. Autor je člověk, který přenáší prožitek a snaží se jej zprostředkovat druhému, i když přes samozřejmý filtr svého vidění světa.

Jiným příkladem reportážní fotografie, i když možná trochu aranžované, je dílo s názvem sebeobdiv. Pes na chodníku jako by pozoroval svůj vlastní obraz na plakátu, kochajíce se tím, jak mu to tam sluší. Otázkou jistě je, zda jej více nefascinuje krmení, které mu reklamní poutač předkládá. Ostatně je to právě autor player, který vybírá první možnost. Možnost, které nechybí vtip, nápad a dobrý postřeh.

Klepněte pro větší obrázek 
Sebeobdiv, foto: player

Snímek výrazně výtvarného charakteru, který se ale o příběh snaží úspěšně také, pochází z ruky Navyyho. Zachycuje bigfooty u hrazení vstupující do dialogu s morálním charakterem diváka – vzít si je, či nechat být? Navyy odpovídá kategorickým imperativem – nepokradeš.

Klepněte pro větší obrázek 
Nepokradeš, foto: navyy

Fotografií zcela jiného, poetického charakteru jsou pak ...stopy světla... zachycující stíny, dřevěná ohrada kreslí do okolní zasněžené krajiny. Autorem je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek 
...stopy světla..., foto: fakir.h

Povedeným snímkem je také klasický záběr z dílny pana Adamce nesoucí název Ranní mlhou, na kterém jsou dva vodní ptáci v krásné krajině ranního ticha.

Klepněte pro větší obrázek 
Ranní mlhou, foto: adamec

Témata článku: Fotografie týdne

Určitě si přečtěte