Sebenaplňující se proroctví je někdy trochu neprávem vysmívanou teorií. V jednoduchosti znamená, že pokud něco očekáváme, významným způsobem zvyšujeme pravděpodobnost toho, že tento jev skutečně nastane, pakliže je na nás nějak parametricky či kauzálně závislý. Situace od situace, se bude samozřejmě měnit to, od jaké míry může naše víra, že něco nějak dopadne výsledek ovlivnit, ale různé výzkumy ukazují, že tento vztah může být skutečně silný.
Tento efekt může fungovat jak v pozitivní, tak negativní variantě. Slavný Rosenthalův experiment spočíval v tom, že ve škole učitelé zaslechli o určitých žácích, že jsou mimořádně nadaní, jakkoli podle předchozích testů vykazovali jen průměrné výsledky. Po roce se z většiny z nich skutečně nadaní studenti stali. Učitelé se k nim začali chovat jinak, změnilo se ale i sebepojetí žáků a výsledný efekt byl dobře měřitelný nezávislými psychometrickými nástroji.
V moderní medicíně je již zcela běžné, že se o člověku neuvažuje jako o pouze somatické, ale o psycho-somatické bytosti. Mnoho problémů, které mají empiricky dobře měřitelné dopady má psychologické pozadí, lze je vyléčit bez dodávání medikamentů. Martin Seligman popisuje experiment, ve které byla pacientům změřena míra dobré nálady. A následně byly infikováni virem rýmy. Data ukázala, že existuje poměrně silný záporný korelační vztah mezi váhou posmrkaných kapesníků (očištěné od váhy nových) a právě onou životní spokojeností.
Poletíme:, foto: chloor
Speciálním druhem zajímavého kognitivního zkreslení je projekce. Do věcí v přírodě, do literatury nebo společenských jevů promítáme vlastní představy o světě. Ty nás následně utvrzují v tom, že věci jsou takové, jaké si sami myslíme, že druzí jsou vlastně stejní jako mi, protože jejich chování přisuzujeme stejné myšlenkové pohnutky. Zcela speciálně k nám pak mohou mluvit objekty v přírodě nebo knihy. Máme pocit, že nám zcela jasně sdělují, že …
Když se řekne kognitivní zkreslení, většina z nás si představí něco špatného, určitý druh omylu, který bychom měli co nejdříve odstranit. Jenže ona kognitivní zkreslení jsou často tím, co nám umožňuje rychle chápat svět, nějak se v něm rozhodovat anebo třeba tvořit umění.
Snímek Poletíme? od chloor zachycuje dvojici vážek. Můžeme je biologicky druhově popsat, vytušit způsob jejich života, snad stáří nebo význam v ekosystému. Nebo se můžeme zkusit na scénu, která je před námi podívat očima příběhu, provést projekci svého lidského myšlení do ganglií. Vědět, že sice vážky nevstupují do žádného dialogu nebo zvažování vlastní lokomoce, ale že mohou posloužit jako substrát pro náš vlastní příběh.
Pro projekci našeho vlastního já do herců v podobě hmyzu, což je ostatně téma, které je literární vděčné od Karla Čapka po Ondřeje Sekoru. Ony s námi mohou, stejně jako ona sebenaplňující proroctví, hnout. I ony mají sílu ukázat nám nás samotné ve světle, které bude vyžadovat aktivitu.
Gratuluji autorovi snímku k propojení vlastního myšlenkového světa a obrazu hmyzu a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Shimmell zachycuje jiný projektivní dialog mezi malým chlapcem a rybou. Dialog beze slov, bez gest, ale zřejmě v hlubokém zaujetí. Tedy alespoň jednoho aktéra konverzace. Fotka nese název samotáři.
Moon for Sale #2 je typickou prací Nejmila. Nabízí odhumanizované ženské postavy zasazené do pečlivě vybraného architektonicky výtvarného kontextu, pečlivě seřazené a uspořádané tak, aby na snímku s výbornou kompozicí působily tak, jak si autor předsevzal. Pro tento snímek je signifikantní to, že jeho předchozí příprava byla jistě podstatně náročnější než samotný snímek.
Moon for Sale #2, foto: nejmil
Zoran_2 pokračuje ve výjevech z života na vesnici. Jeho cyklus se pohybuje na pomezí etnologie a folklorististiky na straně jedné a sociální fotografie na straně druhé. Současně nabízí vhled do psychologie domova, do běžného života těch, které dokumentuje. Tak jako na snímku Palice.
A na závěr ještě křivky, které dělí nebe a zemi v podání Honzj a jeho snímku ***.
***, foto: honzj