Lidé často vyrážejí za turistickými cíli – chtějí najít hradní věž či rozhlednu, mít z ní výhled, zahlédnout něco, co běžně nevidí. Tato touha po rozhledu je pochopitelná a lidi přitahovala od nepaměti. Ostatně Hospodin s Mojžíšem hovoří o desateru na hoře Chorebu a Řekové svá božstva umísťují na Olymp.
Chuť po novém výhledu je tedy něčím, co lze spojit s touhou po vědění obecně. A přesto, většinou, pokud vyrazíme na kopec či rozhlednu, tak přestože vidím do dálky a můžeme se kochat krajinou, jen výjimečně zakusíme něco zcela dechberoucího, něco, co by nám změnilo život nebo se pevně zarylo do paměti.
A tak výhled střídá výhled, bytí přechází v jistou klipovitost, která baví, ale je nehluboká a nepřekvapující. Postmoderní umění navázalo na první polovinu dvacátého století a dávalo si často za cíl šokovat. Umění je tím, co člověka vytrhne z jeho běžného chápání světa, otřese jeho základními jistotami. Nic zde nemůže zůstat na svém místě.
Jestliže Jan Sokol bude tvrdit, že domov je místo, kde všechno známe i po slepu, prostorem jistoty a nepřekvapení, můžeme říci, že domov nezačíná a nekončí zdmi bytu. Součástí domova je i pohled z okna. Schopnost z okna něco vidět nemusí být samozřejmá. Platón v mýtu o jeskyni hovoří o lidech, kteří sledují stínohru, ale nechtějí vidět skutečnost. Jsou spokojeni s tím, co je mi servírováno, ale neumí se ve skutečnosti opravdově dívat.
Pohled z okna je ale něčím zcela jiným. Je tím, co nás propojuje s okolím, co brání odstřižení a izolaci, je prostorem sdílené zkušenosti a kultury, byť ji má každý obyvatel domu či ulice nepatrně posunutou. Dívat se z okna tak v jistém ohledu neznamená dívat se na stíny, které nemají se skutečným světem nic společného, ale také nejde o kochání se pohledem z rozhledny. Výhled z okna je daleko více něčím, co používáme pro tvorbu naší myšlenkové repretzentace světa, okno je tím, co nás propojuje s druhými a současně ale zajišťuje jistý intimní prostor našeho intimního bytí.
Martin Heidegger tvrdí, že básnictví a filosofie sídlí na dvou protilehlých vrších, ale říkají totéž. Básnictví jako aktivní uchopení světa, jako proces tvorby a porozumění světu skrze vlastní aktivitu a filosofie, jako do sebe se usebírající myšlení, dohromady vytvářejí jednu výpověď. Výpověď, která se může konstituovat právě pohledem z okna. Z okna našeho příbytku, který si postupně utváříme.
To, co je třeba říci je, že svět za oknem není něčím, co existuje nezávisle na nás, ale podstatně sami sebou utváříme to, co vidíme. Nejsou zde žádné ostré hranice mezi světem venku a uvnitř. Jedno přechází v druhé v podivuhodné rovnováze, kterou zakouší ten, kdo se v poklidu svého budovaného příbytku pohybuje k oknu.
Gratuluji Františkovi Mikušovi k tomu, jakým způsobem dokázal své Pohledy z okna zachytit, strukturovat a nabídnout druhým. A současně si dovoluji pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Poznat rukopis Nejmila není těžké – pracuje zajímavě si s lidmi, barvami, situacemi. Vše je hrané, jako by si z lidí dělat figurky, které nastaví přesně do té polohy, ve které je chce a potřebuje mít. To vše v precizním technickém provedení a s akcentem, který jinde neuvidíte. Je fotografem ontotvorným, nikoli epistemickým. Takový je i snímek Milkycare #3.
Milkycare #3, foto: nejmil
Poutník na konci světa zachycuje úzkou stezku života v okolí rozbouřeného moře. Je obrazem, který by se hodil do vrcholné barokní zbožnosti. A přesto je zde něco nečekaného – maják, který by měl být pevným orientačním bodem se naklání. Možná snadné a jasné odpovědi nejsou tak jasné, jak by si salám svačící vydechující turista mohl myslet. Autorem snímku je Flor.cz.
Poutník na konci světa, foto: Flor.cz
Někdy se situace může zdát beznadějná, ztracená, nemající východisko. Můžeme mít pocit, že nic již nemá cenu, že je všechno prohrané. A přesto je vždy naděje. V torzu či troskách popela povstal Fénix. A není důvod myslet si, že se zázraky neopakují. O tom všem je snímek Torzo od Petra P.
torzo, foto: Petr.P.
A na závěr ještě snímek, který zaujme svoji dokumentaristickou hodnotou; tam za řekou je Argentina ... od Oko-nomada je autentickou výpovědí o síle a zajímavosti daného místa.
tam za řekou je Argentina..., foto: oko-nomada