Unikátní dokumentární snímek, který se nově pyšní titulem Fotografie týdne, pojednává o nefalšovaných lidských emocích.
Tentokrát je naše Fotografie týdne přinejmenším velice neobvyklá. Odráží se v ní totiž mnoho protikladů. Není to zas tak doslova nové, „čerstvé“ foto – autor snímek naskenoval po více než dvaceti letech. Nesnaží se nás nuceně vtahovat do své hry, nepotřebuje ukazovat přehnanou čistotu nebo pro změnu přehnanou špínu světa. Má mnohem víc: lidské emoce v čisté a nefalšované podobě, podané jednoduchou, nevtíravou formou. Pojďme se podívat, jak vypadá „Pohlazení stoletého“.
„Fotka plná pocitů, žádná inscenace! Krása,“ nechávají se slyšet návštěvníci naší Galerie. Po dvaceti letech se tak fotografie od autora s přezdívkou honzj dostala do centra pozornosti a vysloužila si bezmála devět a půl bodu z deseti. Není divu, jde o dokumentární záběr z doby dávno minulé, dojemný střípek z již neexistujícího života.
Pohlazení stoletého; foto:honzaj
Tu fotku mám stále rád, komentuje autor. „Tehdy se dožil v našem městě sta let pan Venc a byl pozván na radnici. Na chodníku potkal známou a ta ho při blahopřání i pohladila. To gesto je stále živé, na rozdíl od aktérů.“
Kompozice je jednoduchá, děj snímku je soustředěn opravdu jen na zúčastněné postavy bez jakýchkoli snah záběr ozvláštnit; koneckonců, před dvaceti lety se laické experimentální snímky skoro nevyskytovaly. Zde ale není třeba žádné okrasy ani zbytečných slov. Fotografie sama na nás mluví, oslovuje svou opravdovostí. Až vás z toho může trochu zamrazit.
Stejně jako stařenka hladila pana Vence po tváři, může i nás pohladit po duši nostalgie a lidskost, která prýští z bílého rámečku. Mnoho jiných snímků takové i po letech zřetelné esence nabude až později – anebo nikdy. V rámci kategorie Reportáž je nyní nastavena laťka docela vysoko. Objeví se v budoucnu podobně dojemná a bezkonkurenční práce? Nezbývá, než doufat. Autorovi Fotografie týdne ovšem srdečně gratulujeme za nevšední práci!