Fotografie týdne: Plastic symphony II

23. března 2011
TWEET SDÍLET
Jak by měla vypadat krajina, ve které žijeme? Existuje přírodní prostředí, které by bylo nějak zřetelně oddělené od člověka? Jaké je vlastně místo člověka v přírodě?

Myslím, že otázkou, která bude představovat základní předpoklady pro pochopení celé problematiky je, jaké je místo člověka v přírodě? Nietzsche řekl, že člověk je zvíře, které může slíbit.

V Bibli máme koncept zcela odlišný – Adam pojmenovává zvířata a stává se tak pánem přírody, který je nad ní samotnou postaven, ale současně za ní nese zodpovědnost. V osmnáctém století bylo ve filosofii i přírodních vědách velmi oblíbeným tématem hledání vysvětlitelného principu života. Člověk stál před zásadní otázkou – je život jen zvláštní formou bílkovin, které splňují určité předpoklady?

Klepněte pro větší obrázek
Plastic symphony II; foto emet II

Myslím, že tento určitý rozpor provází člověka od vzniku moderní vědy – jak vysvětlit jeho svobodu nebo schopnost rozhodovat se, když podléhá stejným zákonitostem, jako příroda neživá? Je člověk díky své duši, svědomí, řeči či rozumu propuštěncem přírody? Tedy tím, kdo využívá jejich zákonů, ale stojí určitým způsobem mimo její všední existenci?

Myslím, že odpovědi na tyto otázky jsou velmi důležité. Je-li člověk mimo přírodu, pak má důvod ji chránit z vyšších důvodů než jen z určitého pragmatismu. Pokud je její – ničím se nelišící – součástí, pak jakékoli rozhodnutí musí být jen racionálním kalkulem mezi tím, co se mu hodí nyní a co bude potřebovat za několik dní či let.

Fotografie týdne s názvem Plastic symphony II na první pohled zaujme atmosférou a určitým kontrastem – na jedné straně kulturní krajina s polem, na straně druhé zcela nepřírodní plastová židle a sloup s vysokým napětím. Myslím, že toto napětí může být do určité míry signifikantní i pro dnešní diskuse o tom, jak by mělo vypadat prostředí, ve kterém žijeme. Snímek zachycuje rozpor mezi emocemi a racionalitou, přírodou a technikou. Nebo je tento kontrast jen něčím zdánlivým?

Gratuluji autorovi s nikem emet II k výbornému snímku s dobrou atmosférou, kterou dokresluje hudba. Divák tak má možnost nahlížet umění více smysly, což je vždy velice osvěžující, zajímavé a překvapivé. A nyní si dovolím pozvat na prohlídku několika dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
speed; foto marcusc

Snímek Speed, jehož autorem je marcusc je možné interpretovat různě. Jedou z možností, je podívat se na to, jakým způsobem se rozpadá konzistentní hmotný svět, pokud se na něj začneme dívat podrobnějším a pečlivějším zrakem jednotlivých věd. Velmi rychle zjistíme, že pohledy filosofie, teologie, fyziky, chemie či sociologie budou dávat obrazy na jednu stranu velice podobné, avšak poněkud rozmazané – v konkrétnostech se často neshodnou a obraz světa je tak čímsi rozmazaným a ne zcela přesným. To vyjádřil de Chardin, když řekl, že když rozložíme člověka na jednotlivosti zkoumané vědami a pak jej složíme opět dohromady, nezískáme celého člověka. Bude mu něco chybět.

Klepněte pro větší obrázek
Na Marsu; foto dahan

Krásným pohledem z cest je snímek Na Marsu, který pořídil dahan na cestách po Islandu. Podobnost s krajinou na rudé planetě, je ale spíše náhodná a myslím, že ta islandská je podstatně hezčí.

Klepněte pro větší obrázek
Kolikrát ti to mám říkat, Máňo; foto Paklík

Ukázkou pěkné a efektivní práce se světlem je fotografie Kolikrát ti to mám říkat, Máňo, kterou pořídil Paklík a která jistě potěší svojí kompozicí i určitou hravostí.

Klepněte pro větší obrázek
Balance; foto Filip Radosta

A na závěr ještě ukázka dobrého nápadu a výborného originální zpracování v podobě snímku Balance, jehož autorem je Filip Radosta.
 

Témata článku: Fotografie týdne

Určitě si přečtěte