Fotografie týdne: Oddělíme-li zrno od plev...aneb o otázce základního životního postoje

13. srpna 2019
TWEET SDÍLET
Jak poznat zrno a plev? Jak rozlišit dobré a zlé, kýč a umění? Biblická postava krále Davida ukazuje, že snažit se takto diferencovat lidi je nesmírně složité.

Sám David je osobností, ve které se smíchává všechno dobré i zlé, je obrazem ideálního panovníka, hrdinou, zbožným člověkem, ale současně je vrahem, zbabělcem a smilníkem. Hranice mezi dobrem a zlem, nevede nikdy mezi lidmi, ale vždy uvnitř nich. Uvnitř každého člověka je možné rozlišovat, co je v něm dobrého a co zlého, ale nikdy nemůžeme tuto metodu aplikovat na celého člověka.

Ignác z Loyoly je pěknou ukázkou toho, kdy tato skutečnost v baroku společností zarezonovala. Jezuitská spiritualita je založena na tom, že tuto diferenci dobra a zla v sobě provádíme celý život. Nikdy nemáme definitivu světce ani zatracence. Vždy máme současně naději na změnu. Plevy a zrna se mohou, v tomto případě vzájemně, transformovat. Nikdy si nemůžeme být jisti sami sebou a současně nikdy nemáme důvod nad sebou lámat hůl.

Takový postoj ale nutně neznamená, že by žádná pravda jako nějaká objektivní veličina neexistovala. Jan Patočka zdůrazňoval, že pokud by nebyla pravda něčím, co překračuje hranice subjektivity, tak není možné, aby existoval jazyk, jako prostředek komunikace. Nemělo by vůbec žádný smysl se na něčem chtít domlouvat, pro něco argumentovat, hledat důkazy.

Klepněte pro větší obrázek 
Oddělíme-li zrno od plev..., foto: sysho

Krajní pozice tohoto sporu jsou jasně narýsované. Na jedné straně stojí objektivisté s přesvědčením, že na poznání není nic subjektivního, že jde jen o shodu mezi naší mentální reprezentací a něčím, co existuje nezávisle na nás mimo prostory našeho myšlení. Tuto školu pěkně zastupují vídeňští pozitivisté, jako byl na například Rudolf Carnap.

Ten snil o vědeckém jazyce, kde všechny pojmy budou jasně definované, kde nebude žádný prostor pro subjektivitu a vše bude moci být empiricky ověřeno. Věda se pro něj stala něčím, co je souborem pravdivých tvrzení, která do sebe bezproblémově zapadají a mohou být jednoduše verifikována. Druhá pozice je spojená s postmodernou a subjektivismem, pravdu chápe jako něco nedostupného a nedosažitelného, raději se jí jako absolutní veličiny vzdává.

Zdá se, že ani jeden z krajních přístupů není ideální, jakkoli jistě oba reagovali ve své době na jisté problémy, které se v teorii poznání objevily. Tyto problémy přitom netvoří něco abstraktně vzdáleného, jakési nezajímavé filosofické spekulace o „kulatých čtvercích“, ale jsou akcentem, který musí zvažovat každý člověk.

Ono rozlišování zrna od plev je totiž otázkou základního životního postoje. Martin Heidegger proto zdůrazňuje, že v každé situaci, do které jsme vrženi, stojíme před jistým souborem voleb. Pokud si jednu z nich vybereme, všechny ostatní najednou navždy ztrácíme. Otázka rozlišování je tedy otázkou bytí jako takového. Nevolit vlastně není nikdy možné, mohli bychom říci spolu s otci zakladateli teorie komunikace.

Snímek Oddělíme-li zrno od plev... je ukázkou toho, jak blízko si obě entity často jsou. Jak náročné je vzít nůž svého rozhodnutí a říznout. Ale učinit tak musíme. Bez ohledu na to, zda jsme Sysho nebo Heidegger.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku se zajímavou kompozicí a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Pavel Kozdas tradičně zve k pozdvihnutí hlavy a pohledu na mrakodrapy. V kompozici s rukopisem téměř tradičním představuje tentokráte Hightlight tower / Munich.

Klepněte pro větší obrázek 
Hightlight tower / Munich, foto: pavel kozdas

Na první pohled možná zcela tradiční pohled do tváře, setkání s druhým, profilová fotografie. Něco zcela banálního, ale přesto hlubokého a zajímavého. Takový je snímek Domokos od Zoran_2.

Klepněte pro větší obrázek 
Domokos, foto: Zoran_2

Vhumanik ukazuje, jak se dá pracovat s místem, které na první pohled je téměř nezajímavé či banální. Hraje si s jeho poetičností a názvy mu dává interpretační rámec, tak jako v případě nesnesitelná lehkost bytí.

Klepněte pro větší obrázek 
nesnesitelná lehkost bytí, foto: vhumanik

A na závěr ještě ukázka toho, jak hravost a dvě barvy někdy stačí. Přesně tak totiž pracuje Subal na snímku Řasy - čípak asi....?.

Klepněte pro větší obrázek 
Řasy – čípak asi...?, foto: subal

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Vybrali jsme nejlepší kompaktní fotoaparáty, které se dnes vyplatí koupit

Vybrali jsme nejlepší kompaktní fotoaparáty, které se dnes vyplatí koupit

Malé kompaktní fotoaparáty jsou vhodné i pro pokročilé fotografy. Nabízejí výbornou obrazovou kvalitu a maximální kontrolu nad procesem fotografování. Současně jsou vždy po ruce.

27 Helena Vyplelová

Fotografie týdne: Není na čase změnit objektiv?

Fotografie týdne: Není na čase změnit objektiv?

Mnoho lidí o sobě prohlašuje, že jsou pesimisty či optimisty. Myslí tím, že mají jisté bytostné nastavení, určité předladění se na to, jak budou děje ve světě probíhat, vědí svoje a v jejich předporozumění situaci, ve které se nacházejí, jim nic nemůže zabránit.

3 Michal Černý

Byla jsem v Černobylu a pojedu tam znovu… [cestopis]

Byla jsem v Černobylu a pojedu tam znovu… [cestopis]

Byli jsme celkem čtyři a měli jediný společný cíl – vidět Černobyl a Pripjať.

15 Zuzana Součková

Vybrali jsme nejlepší mobily pro fotografování a natáčení videa

Vybrali jsme nejlepší mobily pro fotografování a natáčení videa

Proč s sebou nosit mobil a digitál, když můžete mít vše v jednom, navíc i s velmi slušnou videokamerou. Smartphony válcují nejen levné, ale už i pokročilé kompakty. Po kterých byste měli sáhnout?

32 Petr Březina