Fotografie týdne: odchody bez rozloučení

12. února 2019
TWEET SDÍLET
Příběhy o kouzelnících a čarodějích jsou populární napříč civilizacemi a mají nesporně hluboký mytologický charakter. Mágové jsou spojování především s kněžími (odsud i perské maguš, tedy obětník či kněz).

Mág je někdo, kdo vidí více, než co se ukazuje zraku v běžném světě, kdo má možnost nahlížet na svět z jiné transcendentální perspektivy. Ostatně není překvapivé, že mágové či šamani měli úlohu nejen obětníků komunikujících s božstvy, ale především mudrců, léčitelů, vykládačů světa.

Mág jistě není někým, kdo může jen tak sedět a za drobný poplatek či pravidelnou rentu společenství, provozovat kněžské řemeslo. Má charakter bytostné aktivity. Ti, kteří nemají čas nebo možnosti chápat svět v širších perspektivách, mezi sebou vyvolují ty, kteří této činnosti zasvětí celý svůj život. Také bibličtí mágové (do češtiny překládaní jako mudrci či lidově králové) zřejmě pozorovali hvězdy, tedy aktivně pracovali, a když narazili na jev, který bylo třeba prozkoumat, vyrazili za ním. Například české slovo čarovat je etymologicky odvozeno od slova dělat někomu něco. Nejde tedy o čáru, ale o činy, které jsou pro mága typické.

Mít magickou moc na druhou stranu představuje jisté lákadlo. Často, aniž by člověk viděl ono bytostné položení se do odhalování skrytosti světa, do aktivity bytí, směřujícího k poznání a překročení sebe sama, touží po moci něco činit. Kouzlo je aktivní manipulací se světem a přírodou, je mocí, ale také diferenčním znakem. Být mág znamená nebýt jako druhý, mít ve společenství, ve kterém žiji mimořádné a vážené postavení.

Je ale magie jedinou možností, jak s přírodou manipulovat? S rozvojem vědy a techniky se ukázalo, že moc nad přírodou, ono lákadlo spojené s magií nemusí mít tak nadpřirozený charakter. Vědcem, se může stát téměř každý a současná společnost vědecké kariéře žádné mimořádné překážky neklade. Přesto se ukazuje, že jsou zde tři vlastnosti, které má magie s vědou překvapivě společné. Tou první je nutnost oddanosti.

Klepněte pro větší obrázek 
odchody bez rozloučení, foto: františek mikuš

Být vědcem znamená vzdát se mnohého a mimořádně tvrdě pracovat s možností, že výsledek práce bude v nejlepším případě průměrný. Magie ani věda negarantují úspěch spojený s prací, jen neúspěch, který se bez vložení celého bytí nutně dostaví. Vědu ani magii není možné dělat napůl nebo na vedlejší úvazek.

V neposlední řadě je to zápas o neskrytost. Technika, věda, ale také magie, každá svými prostředky usiluje o odhalení něčeho, co je ostatním skryto. Vynášejí na světlo myšlenky, poznatky, fenomény, které jsou ve světě i bez nich, ale nikdo si jich nemusel všimnout.

Martin Heidegger v této souvislosti ve své knize O původu uměleckého díla hovoří v podstatě o tomtéž. Smyslem umění není exhibice umělce, ten není podstatný, ale zobrazení světliny v její neskrytosti, pohled na fenomén, na který se doposud nikomu nepodařilo podívat z této strany. Je zřejmé, že společné charakteristiky vědy a magie nese také umělecká činnost.

Magie, věda, technika a umění nesporně nejsou týmž, jakkoli mají spolu mnohé společné. Jsou parciálními odpověďmi lidského ducha na otázku po neskrytosti. Ostatně není divu, že zmíněný Heidegger vidí právě v procesu odhalování neskrytosti smysl a úkol myšlení. A pokud se ukáže, že nějaký ze způsobů tohoto odhalování je neadekvátní, je vhodné ho opustit, jak se to stalo u magie. Neznamená to ale, že by její hodnota byla nulová. Vždyť právě ona mohla otevřít mnoho otázek a perspektiv, na kterých se později mohlo rozvinout to, co prismatem novověku označujeme jako moderní myšlení.

Snímek odchody bez rozloučení je ukázkou odhalování neskrytostí. Nabízejí perspektivu světa, kterou by divák jinak neviděl, vedou ho k otázkám, které by si nepoložil, vtahují ho do kontextu díla a umožňují mu vidět něco, co je za obrazem, projít branou, nikoli v obrazu, ale ve své mysli.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je František Mikuš k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku uplynulého týdne.

Synchronizace od Mileny Hertlové je snímkem s mimořádnou stísněností, s pocitem souhry, která ale předpokládá střed člověka, který k sobě svět kolem sebe váže a přitahuje.

Klepněte pro větší obrázek
Synchronizace, foto: Milena Hertlová

Alcatraz je místo, odkud se neutíká. Vězení v totalitě bez budoucnosti. Místo, kde prostor neustupuje osobě, jak říká slavná fenomenologická poučka, ale kde právě prostor osobu zdrtí a přivádí až na kraj existence, ponořené do světa stínů. Tak jak to zachycuje tomgaston.

Klepněte pro větší obrázek
Alcatraz, foto: tomgaston

Naopak snímek romanticky oddechový je technicky precizní krajinka na pozadí monitoru s názvem Crete Senesi z Toskánska od Abulafia3.

Klepněte pro větší obrázek
Crete Senesi, foto: Abulafia3

A na závěr ještě jedna krajinka od Paklíka, jako ukázka minimalistické práce, lehkosti barvy a téměř kouzelnického oka fotografa.

Klepněte pro větší obrázek
krajinka, foto: shimmell

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Ceny EISA 2019–2020: hledání nové struktury a záplava objektivů

Ceny EISA 2019–2020: hledání nové struktury a záplava objektivů

Po roce byly rozdány ceny EISA, které vyhlašuje sdružení evropských zájmových časopisů. Letošní ročník ještě naléhavěji volá po reflexi periodicity i struktury udělování ocenění. I tentokrát se dostalo na všechny velké fotografické značky, jednotlivé kategorie jsou však definovány stále vágněji.

1 Helena Vyplelová