Lidové úsloví, „to si za rámeček nedáš” představuje nesmírně zajímavý obrat. Obsahuje v sobě dvě důležité roviny rámování. Tou první je skutečnost, že pokud si něco zarámujeme, očekáváme, že to bude pěkné, že se na to budeme chtít dívat.
Současně věříme, že to bude mít trvalý charakter. Pokud nepočítáme některé nedávné dražby se sebedestruktivními díly, tak to, co je za rámečkem, je něco stálého. Pokud si tedy nedáme něco za rámeček, bude to buď nelibé nebo to nebude stát za to.
Jenže moderní umění zbavilo umělecké artefakty libosti a postmoderna nás přivedla k přesvědčení, že to, co stojí za to není v umění vidět na první pohled. Ostatně i raně křesťanské pravidlo, že krev mučedníků je semenem vyznavačů, ukazuje, že ono na první pohled neviditelné, může být ve skutečnosti cenné a důležité.
Nezbývá než zkusit prozkoumat druhý možný význam – dát něco za rámeček, zarámovat to, to znamená dokázat identifikovat kontext, mít možnost určitou věc uchopit, zmocnit se jí natolik, že se dá popsat. Je to to, co nám na jedné straně umožňuje rozumět světu, na straně druhé něco uzávorkovat znamená provést první krok v Husserlově pojetí fenomenologie k odstranění nekritických a nevyřčených předporozumění a předpokladů.
..., foto: Azhar
Říci, že si něco nedáme do rámečku tak může znamenat také následující – nemáme žádnou možnost, jak dané věci porozumět, jak ji uchopit a vnímat. Děj, který by byl spojený s daným úslovím je něčím, co překročí všechny kategorie našeho myšlení. Nedat si něco do rámečku znamená především nemít možnost pochopit. Aristoteles by zřejmě upozornil na to, že nemáme k dispozici žádnou formu, do které bychom určitý fenomén mohli vměstnat, pragmatičtí filosofové by poukázali na skutečnost (kterou dobře známe ze školy), že nemáme nic, s čím bychom mohli daný fenomén provázat, k čemu bychom ho mohli dát do souvislostí.
Až znovu narazíme na to, že si něco nebudeme míti dát za rámeček, zdá se být nejvhodnějším řešením nečinit vlastně nic. Ona snaha o rámování a ohraničování, o kategorie a vztahy, ta je tímto výrokem zakázána. O estetice nebo etice daného fenoménu ale říká jen málo. A tak jistě nebude překvapením, když Teilhard upozorní na to, že to, co zarámovat v prvé řadě nejde, je člověk samotný. Člověk, je pro něj něco více, než soubor uzávorkovaných částí získaných z morfologie a anatomie, něco více než soubor atomů a molekul. Člověk je hmotou a tajemstvím. A to je něco, co do závorek a rámečků nepatří.
Gratuluji autorce snímku .. , kterou je Azhar k parádní fotografii, na které obraz překračuje své hranice, na kterém staré interpretační vzorce praskají a nedaří se nové najít, na kterém je kontext něčím, co prostupuje objekt i jeho prostředí. A současně si dovoluji pozvat na prohlídku snímků uplynulého týdne.
... Hromadný email ... je ukázkou složité abstraktní struktury, jako by chtěl zachytit to, co všechno může být v pozadí hromadně rozesílaných zpráv, jejich vrstvení, koncipování, sdílení, efektů na myšlení lidí. Autorem je butalka.
... Hromadný email ..., foto: butalka
Téma tíživé enviromentální krize či nejistoty, skutečnost, že málo myslíme na prostředí, ve kterém žijeme a příliš na aktuální prožitek, zachycuje na snímku .... Dark Enemy.
Window to somewhere je ukázkou téměř krasohledovou, dávající pohlédnout do toho, jak může vypadat svět, když ho rozdělíme do drobných, od sebe jasnou linkou odlišených faset. A pak ho znovu poskládáme. Není stejný. Autorem snímku není nikdo jiný než Rudych.
window to somewhere, foto: rudych
A na závěr ještě hravý, prázdninový, dovolenkový, bezstarostný, černobílý a neortodoxní snímek Citroen 2CV od Humusaka.
Citroen 2CV, foto: humusak