O týmové spolupráci, bajkách a možnosti schování se před deštěm. To vše najdete na dnešní fotografii týdne, která je ukazuje, jak se nesobecky postavit ke svému okolí.
Mravenci nepochybně patří mezi živočichy, kteří člověka fascinují. Říká se, že velký milovník zvířat František z Assisi, měl jediného neoblíbeného živočicha. Mravence, neboť ten nikdy neodpočívá. Jen pracuje, nikdy se netěší ze života a chvíle volna. Ostatně i v další lidové představě je mravenec především tvorem pracovitým.
Monumentální mraveniště tomu nahrávají stejně, jako jeho schopnost unést těžší objekty, než je on sám. Druhou neméně výraznou charakteristikou mravenců je schopnost spolupráce. Mraveniště je jasně organizované, má řád a pevnou strukturu. Jestliže mravenec najde nějaký zdroj potravy, rychle za ním vyrazí další a pomocí pachové stopy spolu umí velice dobře spolupracovat.
Cesty mravenců jsou obecně velice zajímavé – zatímco první nejde většinou příliš rovnou cestou, každý další mravenec si jeho „klikatici“ zkracuje a narovnává. Skoro to působí jako nějaká zajímavá matematická optimalizace, na jejímž konci jsou trasy téměř rovné a provoz na nich relativně velice pravidelný.
S tím souvisí ještě jeden – pro velkou část hmyzu důležitý – charakteristický rys. Strategie přežití pro ně není nastavená na jednotlivce, ale na celý druh. Mravenec tak na první pohled působí jako altruista. Nebere ohled na svůj prospěch, na to, aby se on najedl a měl kde bydlet, ale vše podřizuje životu v mraveništi. Ke každému zdroji potravy dovede své kolegy, nejí sám, ale dělí se.
pod deštníkem, foto: navyy
Touto trojí charakteristikou by člověk mohl mít jen těžko ovladatelné nutkání, do mravence projektovat určitý lidský ideál – pracovitý, obětavý, spolupracující, zaměřený na druhé. Jenže tak příroda neuvažuje, není ani dobrá ani zlá, dokonce ani krutá či moudrá. Je hodnotově neutrální, jen nabízí člověku možnost nějaké vlastní subjektivní projekce sebe sama do ní. Pro mravence je tato projektivně interpretovaná charakteristika evidentně velice praktickou strategii přežití. Nic víc, ani míň.
Snímek pod deštníkem zachycuje takový průvod mravenců, kteří stoupají k listům, kde se evidentně nachází nějaká sladká šťáva nebo zdroj jiné potravy. Tyto listy jsou pro ně také deštníkem, přístřeškem, pod který by se mohli schovat, kdyby jim hrozil déšť nebo jiné nebezpečí. Černobílé provedení fotografie pak ještě více zdůrazňuje emoční náboj projekce do světa hmyzu.
Gratuluji autorovi, kterým je navyy k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Pro milovníky geometrie, stínů a fotografického minimalismu je určený snímek Stínohra, jehož autorem je moslerwi. Na snímku je velice zajímavé to, jak autor pracuje s drobnými narušeními symetrie, které dávají celému dílu zajímavý a originální náboj.
Déjá vu I naopak nabízí abstraktní tvorbu, která je ale určena především fotografovanou látkou, než počítačovou postprodukcí snímku. Autorem je Mithrandir.
O chlapci s brčkem od Subala je fotografií, který si velice pěkně hraje s geometrií a uspořádáním celého snímku. Čtvercový formát je vyplněn balkóny a schodišti, které svými linkami dávají jasný geometrických charakter výslednému dílu, který ale kazí jak určitá ošuntělost jednotlivých objektů, tak také rozmanitostí materiálů, z nichž jsou vyrobeny.
O chlapci s brčkem, foto: subal
HDR je stále relativně kontroverzním fotografickým prostředkem. Jedním ze snímků, které jej využívají ve spojení s originálním zpracováním i celkovou kompozicí je Čekání, jehož autorem je vaclavbond.