Voda, proudící z tajícího ledu, hladina ozářená sluncem, vtíravá vůně jara, něžné fialové a zlaté odlesky dohasínajícího večera. To je jedna stránka rychlého ústupu zimy. Druhá stránka je však krutá – záplavy mnohým z nás zničily iluze i domovy. Stačí, když zmrzlá hladina dovolí…
Zde je jedno z míst, kde se voda setkává s nebesy
Již klasikou je také autorova závěrečná úprava v podobě jednoduchých bílých rámečků jednotného tvaru, které opticky projasňují a zněžňují výsledný dojem. Od svého posledního úspěchu počátkem září, kdy byl tento tvůrce zvolen nejlepším autorem díky snímku „Lesní imprese“, se změnily pouze rámy barvy noci. Kvalita jejich obsahu se – stejně jako tehdy na podzim - dokáže hvězd i lidských emocí dotýkat. A jejich autor je stále věčným lovcem světel a stínů v ztracených krajích a výspách dosud neobjevených zemí. Snad si ho tam najdou alespoň naše gratulace…