„Když je někdo jiný, někteří "zelenají" závistí, nepřejí mu...“ Těmito slovy provází Zdenek7k svou symbolickou kompozici, zahalenou do šedozeleného přísvitu. S těmi, kdo jsou „jiní“, se obvykle nikdo nedruží a se svou zvláštní barvou zůstávají vyvrženi na okraj. Autor Fotky týdne jim však rozumí…
Již první pohled do jeho portfolia nám prozrazuje, že jde o fotografa s neobvyklým barevným cítěním. Celou jeho tvorbu navíc spojuje zelená barva. Až na dva kousky pojednávají všechny fotky o přírodě a její koexistenci s člověkem. Ty dva odlišné však dokazují, že jejich tvůrce má co říct i k portrétu a experimentální fotografii a že se neuzavírá do jediné, „své“ kategorie. Kompoziční i námětová neobvyklost, čistota, skvělé technické zpracování a hlavně symbolika – tato slova můžeme spojit se snímky podepsanými přezdívkou Zdenek7k.
„My - Jedineční“: zdánlivě jen pár ložiskových kuliček na hladkém dřevěném stole.
Nejlepší snímek minulého týdne je shora a zezdola orámován černými okraji s tenkou bílou linkou a v pravém dolním rohu je nevtíravým způsobem umístěn podpis autora. Podobným způsobem dodal punc originality i svým dalším dílkům. Nesuďme však jen okrajový rámeček - to, co je v něm, si naši pozornost zaslouží víc. Máme před sebou širokoúhlou dynamickou diagonální kompozici, která mírně padá doleva. Tento „nedostatek“, který způsobuje dojem pohybu, však koriguje zcela záměrné umístění barevných koulí v kompozici. Poté, co pohled pozorovatele sklouzne po spojnici mezi jednotlivými (z davu vystupujícími) individualitami, zastaví se na těch nejkřiklavějších – růžové a hlavně žluté. Ty nacházíme pro změnu vpravo nahoře. A je to, kompozice se vyvažuje a přitom se nestává statickou. Již zmíněnou dynamiku totiž podporují linie na dřevěném podkladě, díky nimž se má lidské oko stále čeho chytit, aniž by se ztrácelo v prázdných rozích a ostrůvcích tmy.
Ani hloubka ostrosti nepatří mezi věci, pojaté podle obvyklého schématu. Ačkoli se debatovalo o přílišné neostrosti, tvůrce fotografie potvrdil, že se jedná opět o záměr. Zaostřeno je totiž pouze na skupinku kuliček uprostřed a vpravo nahoře. Na scénu opět přichází promyšlený prvek kompozice – žlutá koule, na kterou se vše soustřeďuje. To, co se děje za ní, je vlastně nedůležité, pomalu to ustupuje do rozmazané mlhy a ztrácí se to v nazelenalém šeru. Jen my jedineční jsme podstatní, protože bez nás by dav byl jen jednobarevnou hmotou. Autorovi, který se odhodlaně stal jednou z barevných kuliček v šeru Galerie, tímto gratulujeme.