O životě ve městě, lokálním optimu a člověku, který chce více. Město si lidé zřídili z několika velice praktických důvodů. Ten první by bylo možné označit jako bezpečnostní.
Pokud bydlím v hradbách, nemůže se mi nic stát, jsem jimi chráněn. Město se tak přirozeně stává místem úkrytu pro vesničany v době válek, prostorem bezpečí. Druhý důvod je ekonomický – při určitém stupni rozvoje společnosti je ekonomicky výhodné být ve městě, mít na dosah klientelu, řemeslníky, přístup k panovníkům.
Na příkladu zániku římských měst je pěkně vidět, že právě zhoršená ekonomická situace může být pro město likvidační, bez ohledu na jeho jinou vyspělost.
Je tu ale ještě jeden důležitý faktor, který vystupuje do popředí především s rozvojem tzv. konzumní společnosti. Město má zajistit každému svému obyvateli pohodlí. V zimě topíme a v létě klimatizujeme, měříme rozptylové podmínky a podle toho umíme omezovat dopravu atp. Děláme vlastně vše proto, aby v tomto prostoru zavládl jistý stereotyp a stálost. Jako bychom našli určité optimum a kolem něho se snažili vše uspořádat.
Ale přesto se to zcela nedaří. Říká se, že v Římě jsou v létě jen psi a turisté. To je ale více méně technický problém, tedy jak učinit i ulice příjemnějším místem pro život, s dostatkem stínu a pohodlí. Přes všechnu snahu člověka o technicistní prostředí a jeho ovlivňování se s příchodem jara něco zásadního změní.
Lidé jsou aktivnější, mají lepší náladu, více energie, sil. Začínají se objevovat letní zahrádky a řada lidí ráda rozšiřuje svůj sociální rádius. Od setkávání u čaje doma, k posedávání na náměstích s hospodami s lidmi, kteří sdílejí svůj prožitek.
Skutečnost, že jaro přeje lásce, že představuje určitý restart života po zimě, bylo a jistě bude předmětem řady literárních i hudebních témat od Erbena po Svěráka s Uhlířem. Uprostřed umělého města, prostředí s dobře zajištěným lokálním optimem, člověk jakoby najednou zjišťoval, že mu tyto jistoty nestačí, že chce zažít něco více.
Městské předjaří, foto: No21
Snímek Městské předjaří... , jehož autorem je No21, je pěknou ilustrací výše uvedeného. Uprostřed pravidelných konstrukcí, stínů a šedi betonu se objevuje strom, který chce pučet a kvést. Strom, který odmítá své jistoty a chce je překročit, vyzkoušet něco nového, růst. Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Fotografie od Jegeho na předchozí snímek těsně navazuje. Zachycuje člověka, který běží městem. Snad spěchá, snad se na něco těší, ale rozhodně je obrazem probuzení z dlouhého zimního spánku. Fotografie nese název Jarný cross mestom.
Jarný cross mestom, foto: jege
Vladimír N nabízí pěkný pohled na geometrii jako lidský zásah v přírodě. Fotografie zachycuje trajektorii traktoru v poli a divák může jen přemýšlet nad tím, co řidiče asi napadlo, když tak nečekaně změnil směr. Snímek nese název jel jinudy.
Fotografie Celý život sa zbavujeme pút je dílem millana a asi každý si do takto vytvořeného obrazu může a umí dosadit některé své vlastní limity, nedokonalosti a fragmentárnost bytí, kterou neustále zakoušíme.
Celý život sa zbavujeme pút, foto: millana
Na závěr pak ještě jeden zajímavý pohled do koruny stromů. Jeho autorem je Gabriel Mego a nese název zrkadlenia... . Fotografie zaujme jak celkovou atmosférou, tak také technickým provedením.