Fotografie týdne: měření křivek zákrytových proměnných

20. února 2019
TWEET SDÍLET
Slavná antropologická premisa z knihy Genesis, že není dobře člověku samotnému, se stala tématem pro reflexi antropologie ve filozofii, sociologii rodiny, dějiny mnišství a řadě dalších oblastí. Člověk je bytostní otevřenou.

 

Když budeme přemýšlet nad tím, co, respektive kde je to osoba, můžeme snadno dojít k významnému strukturalistickému hledisku. Osobu určují vztahy. Richard od svatého Viktora v nich bude vidět vztahy k druhým, stejně jako například později Dostojevského přítel Solovjevov.

Být osobou, znamená žít v lidském společenství sociálním způsobem života. Někdo, kdo žije v džungli sám, tzv. vlčí děti sice jsou lidmi, ale k osobám mají daleko. Martin Buber upozorňuje, snad i v částečné reflexi v té době moderního fenoménu vlčích dětí, že sociální vazby jsou něčím, co prostupuje bytostí člověka v jeho celistvosti.

Nelze se ptát na druhého, aniž bychom otázku, ale i odpověď nevztáhli k sobě samotným. Jen Já-Ty může být cestou propozičního vztahu k druhému, otevírání vztahu jako základní struktury lidského poznání. Tento přístup je zásadním odmítnutím aristotelovské tradice jasně a nepřekročitelně odděleného subjektu a objektu. Bytí je otázkou vztahovosti.

V tomto ohledu možná překvapí, že skutečnost, že Sluneční soustava je tvořena pouze jednou hvězdou, je ve vesmíru ten méně obvyklý jev. Jestliže není dobře člověku samotnému, tak v případě hvězd to platí také tak. Dvojhvězdy jsou ve vesmíru asi nejčastějšími stelárními objekty v hlavní posloupnosti HR diagramu a mohou být těsné (tedy takové, které si vyměňují hmotu) anebo volné (tedy takové, co kolem sebe pouze rotují). Čím se liší dvojhvězda od hvězdy obyčejné? Především má jiné světelné křivky – vzájemný pohyb není zdvořile neovlivněný, ale gravitační působení, případně přenos hmoty hvězdy mění. Tím, že se vzájemně zakrývají a překrývají dochází k tomu, že se jim mění i to, jak zářivě je můžeme na Zemi pozorovat.

Klepněte pro větší obrázek 
měření křivek zákrytových proměnných, foto: shimmell

Analogii hvězd by bylo možné snad převést do sociálního prostoru. To, že člověk s někým je, znamená, že s ním sdílí kulturu a společenský prostor, ovlivňuje jej a přetváří. Jistě, tu více a tu méně, ale přesto, je bytí s druhým to, co utváří osobu, jako celek. Jestliže Pythagoras bude mít známý výrok, že člověk je to, co jí, mohli bychom říci, že člověk je tím, s kým se stýká, kým se nechává ovlivňovat, modelovat, tvořit. Bergson by řekl, že druzí nám dávají na oči filtr svých otázek a přístupů, na který musíme v komunikaci reagovat a který ovlivňuje to, jakým způsobem se vztahujeme ke světu.

Také lidské křivky, ať již si pod nimi představujeme cokoli (v analogii ke dvojhvězdám bychom snad mohli hovořit o základních zjevujících se propozicích či charakteristikách člověka), se v kontaktu s druhými mění. Ale zatímco hvězdy si své okolí nevybírají vůbec a nemohou ho ovlivnit, člověk je na jedné straně do jistého prostředí zasazen, ale současně ho tato skutečnost nemůže zbavit zodpovědnosti za to, aby s ním aktivně pracoval. V každém okamžiku se totiž může objevit otázka – kde jsou mé křivky? Jak zářím právě já?

Gratuluji autorovi snímku měření křivek zákrytových proměnných, kterým je Paklík a dovoluji si současně pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků, které se tento týden objevily v galerii.

František Mikuš se nechává inspirovat českou meziválečnou avantgardou a na křídlech Šímy, Kupky či Čapka nabízí svůj autoportrét, kterým vstupuje do hluboké metamorfózy tvarů a prostoru.

 

Klepněte pro větší obrázek 
autoportrét, foto: františek mikuš

Také Miloš Kostka pracuje s modernistickým pojetím fotografie, které k rovině dokumentaristického sdělení přidává ještě něco navíc. Tím navíc, vtahuje diváka do vnitřní struktury snímku, vede ho k jeho bytostné introspekci, ve které se sám může nalézt. Snímek nese název Městská zákoutí II.

Klepněte pro větší obrázek 
KMšstská zákoutí II., foto: Kostka Miloš

Uhler svým snímkem Alej potvrzuje pověst jednoho z nejlepších krajinářů na DIGIareně. S mimořádným citem se dokáže ponořit do rytmu vlnité krajiny, aby z ní vyzískal maximálně krásný obraz s mimořádnou technickou precizností, ale především citem pro kontext.

Klepněte pro větší obrázek 
Alej, foto: Uhler

A na závěr ještě velice netradiční Jokr7 s rackem a kostelním obrysem v mlze, jenž je zasazená do v zelené tonality s názvem provokativní přelet.

Klepněte pro větší obrázek
provokativní přelet, foto: jokr7

 

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Fotografie týdne: Pohlazení – o smrti a její důležitosti pro bytí

Fotografie týdne: Pohlazení – o smrti a její důležitosti pro bytí

Středověký člověk, jak upozorňuje Jacques Le Goff, má ke smrti dvojí silný vztah. Smrt je především branou do nebe. Je tím, pro co žijeme, můžeme sledovat těšení se na smrt, která je vysvobozením z pozemského utrpení a strádání.

Michal Černý

12 nejlepších objektivů, které určitě chcete najít pod stromečkem

12 nejlepších objektivů, které určitě chcete najít pod stromečkem

Objektiv je nedílnou součástí každého fotoaparátu a u některých je možné jej vyměnit. To je obrovská výhoda při kreativní fotografické tvorbě. Jaké sklo by se mohlo objevit pod vánočním stromečkem nadšeného fotografa?

42 Petr Březina