Člověk má strach být sám se sebou. Bojí se sebe, ticha, nudy. Proto je třeba zabít čas. Rozdělení práce za průmyslové revoluce mělo za následek, že místo času na odpočinek máme dnes volný čas, který je třeba – v ideálním případě – aktivně prožít.
Člověk se tak stává obětí dvou pracovních cyklů. V jednom peníze vydělává, v druhém je utrácí. V jednom pečuje o abstraktní blaho zaměstnavatele, v druhém o hypotetické své, se kterým ale není často úplně ztotožněn.
Volný čas je synonymem pro neschopnost být sám se sebou. Moderní lidé se této skutečnosti úzkostlivě vyhýbají. Když už netráví čas v práci, poslouchají hudbu nebo alespoň sledují televizi. Ticho a nerušenost od okolí vyvolává pocity, které jsou neznámé, vzbuzují obavy a často je tak máme tendenci někam zahnat či uklidit. Může se tak snadno stát, že známe problémy kvantové fyziky nebo televizního moderátora lépe, než sami sebe.
Fenomén zbožných mužů, kteří v třetím až pátém století odcházeli do pouště, aby tam byly sami a sami sebe mohli poznat je, zdá se, zapomenut. Místo obdivu bychom o nich dnes řekli, že nebudují sociální kapitál nebo že jsou asociální. Člověk města žije obklopen hlukem, který mu na jednu stranu působí stres a zdravotní problémy, ale současně jej chrání před nekomfortním pobytem se sebou samým.
Listen to the silence, foto: zahorko
Snímek Listen To The Silence ukazuje člověka, který se alespoň na chvíli rozhodl sám sebe zkoumat, ponořit se do ticha. A rychle si uvědomuje, že se objevují myšlenky, pocity či pojmy, které v hluku není možné zaznamenat. Tedy, že i ticho a vlastně neaktivní poslouchání přináší něco nového a zajímavého, co může člověka posunout dále.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je zahorko. Fotografie zaujme barevným provedením, kterému nechybí nápaditá kompozice ani dobré technické zpracování. Člověk na něm je podobný ramenu gramofonu a kruhy pod ním nápadně připomínají desku.
Fotografování dětí patří nesporně mezi činnosti, které jsou velice vděčné. Snímek dotyky, jehož autorem je Gabriel Mego, přitom pracuje s více archetypálními prostředky – dítě, černobílá silueta, stíny, voda… výsledkem je fotografie která zaujme atmosférou i celkovým vyzněním.
Ivanna nabízí zajímavé spojení geometrických plošných struktur dlaždic a živého člověka, který stojí před zásadním dilematem – existuje geometrie, čísla a další matematické objekty sami o sobě nebo jsou jen výplodem lidské mysli? Snímek nese název O smyslu života.
O smyslu života, foto: Ivanna
Pan Adamec pokračuje ve fotografování podzimní krajiny, atmosféry i života. Tentokráte prim nehrají opeřenci, ale dvě slečny, které v krásné zahradě řeší vážná i nevážná témata, sdílí starosti a užívají si okolní krásy na snímku Podzámeckou.
Podzámeckou, foto: adamec
A na závěr ještě snímek pracující se zachycením kulinářské atmosféry. Autorem je humusak a fotografie nese název kapustnica.
kapustnica, foto: humusak