Biblický příběh o Lotovi a jeho ženě zná asi každý. Hospodin se rozhodně zničit zkažená města Sodomu a Gomoru, ale nachází se v nich jediná spravedlivá rodina.
Lot, jeho žena a děti, utíkají z města a mají jedinou podmínku pro záchranu – není to rychlost, vytrvalost, síla, … jen se nesmí otočit. Lotova žena to nevydrží, přemůže ji zvědavost a otáčí se. V tu chvíli se z ní stává solný sloup. Tento námět se stal předmětem nekonečného množství výtvarných vyjádření a i úsloví „zůstat stát jako solný sloup“ se vztahuje právě k této události.
Oč v příběhu jde? Jistě ne o magii nebo o Hospodinovu zálibu v bizarních trestech. Otočit se, pokud se dáme na cestu směrem od našeho špatného a nedokonalého já, znamená, že zůstáváme uvězněni ve stavu, který k němu odkazuje. Představa, že se nemůžeme nikdy zlepšit, že není šance opustit svůj kontext a situaci, že vlastně za nic nemohu já, ale pouze prostředí, to něco, co se tento příběh snaží zachytit.
Dává člověku na vybranou – rozhodnout se a běžet nebo zůstat. Neexistuje žádné mezi. Ostatně Zemeckisův film Forrest Gump zachycuje vlastně tutéž situaci. Protagonista uslyší pokyn, aby běžel a běží. Během toho se mu pak stanu různé události, které mu zásadně změní vše, co by mohl označit jako svůj život. Běh není jen přesunem z místa na místo, ale má mnohem více významů.
Lesní běžec..., foto: d.prema
Je to především změna – přechod od starého k novému, opuštění předchozího. Běh je také častým motivem života jako takového, jde o jediný sport, který se vztahuje k celému bytí. Můžeme dokonce běžet o život. Běh je také metaforou hledání toho nejvlastnějšího, co dělá člověka člověkem, je pohybem v metafyzickém slova smyslu. Běh má rozměr poznání, jak ukazuje antický příklad běžce, který míří z Maratonu do Atén. A v neposlední řadě je zde také sociologický rozměr běhu, jako sportu, který se těší masově oblibě, který může provozovat každý, protože na něj není nic potřeba.
Všechny tyto významy či obrazy nás vztahují k příběhu o Lotovi – v běhu není důležité být nejrychlejší nebo uběhnout nejdále, ale spíše se držet zásady, kterou formuloval Gilbert Keith Chesterton: „jen ti, co vydrží ještě deset minut poté, co je vše ztraceno, přinášejí naději“. Ona schopnost vydržet, i když zpomalíme, činní z běhu jistý principiální postoj k životu. Běh není útěkem před něčím, ale procesem hledání někoho – totiž sebe samotného.
Běh je symbolem celkového přístupu k životu. Vyžaduje, abychom měli určitou orientaci našeho bytí a vůli, abychom v ní vytrvali. Asi každý, kdo někdy běžel ví, jak náročné a nepříjemné je neustále měnit směr běhu. Pak nejde o běh, ale o tenis, což je zcela jiný příběh. Je nutné v něm vytrvat, překonávat to, co bychom vnímali jako cíl. Běh je čímsi otevřeným, sportem, ve kterém nemusí být žádní poražení.
Gratuluji autorovi snímku Lesní běžec..., kterým je d.prema a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Diagonála jako spojnice dvou protilehlých bodů, jako cesta komunikace, která nemusí být vždy přímkou, ale umožňuje komunikaci. Tak o ní uvažuje snímek Dialog v diagonále, jehož autorem je hotmandarin.
Dialog v diagonále, foto: hotmandarin
Jahru nabízí zajímavý snímek zvoucí do černobílého světa kostela. Fotografie nese název Notre Dame de l'Annonciation et Saint Sigisbert a je příkladným využitím HDR.
Notre Dame de l'Annonciation et Saint Sigisbert, foto: Jahru
U Houdiniovcov prali biele. je snímkem s pěkným námětem, vtipem i výborným provedením. Často, k tomu abychom se nad něčím zasmáli stačí, abychom náš pohled uměli otočit o sto osmdesát stupňů. Autorem je Robson65.
U Houdiniovcov prali biele., foto: Robson65
A na závěr ještě snímek pohádkově ilustrativní, jenž sbírá příběhy a klade je do jednoho integrálního celku s fotografii. František Vrba a jeho ...sedm havranů...