Co je člověk? De Chardin říká, že i když složíme všechny atomy uhlíku, kyslíku, vodíku a dalších prvků, ze kterých je složen, nezískáme člověka, ale jen jeho neživou materii.
Ve filosofii se v devatenáctém století vedl velký spor o to, kdo je člověk a z čeho se vlastně skládá. Přírodní vědy zažívaly veliký rozkvět a tak se nelze divit, že pro velkou část společnosti byly přitažlivé různé mechanické modely, které člověka vnímaly jako tepelný či jiný stroj. Člověk se tak stával redukovatelným na soubor jednotlivých částí, které měly relativně autonomní funkci. Přesto existovala řada lidí, kteří upozorňovali, že tento přístup není úplný a správný.
První kritika byla založena na problému myšlení a studiu mozku. Jak je možné, že je člověk jediným tvorem, který je schopen myslet a to často velmi neužitečně? To je z hlediska evoluce v materialistickém konceptu jen obtížně pochopitelné. Jakoby příroda činila věci neužitečné, organismus oslabující. Navíc nebylo jasné, jakým způsobem vlastně přesně funguje mozek. Žádný model není doposud dostatečný a konkrétní.
Jistě existovaly také další pozice, které mechanický princip pojení člověka kritizovaly. Ať již teologický pohled (člověk je tělo a duše) nebo estetický (člověk jako tvůrce umění). Obraz člověka se ve dvacátém století začíná postupně rozpadat – jiného nabízí sociologie, odlišného psychologie, antropologie, fyzika nebo medicína. Každá věda si z něj vezme určitou část, která ji zajímá.
Jakási fragmentárnost bytí se tím ještě prohlubuje a dnešní člověk příliš neví, kým je. Řešíme problémy se sebepřijetím či sebepoznáním. Nenacházíme odpovědi na otázky, odkud jdeme a kam směřujeme, jaký je význam našeho pobytu ve světě.
Fotografie týdne
Lady Anna (foto: n_o_x)
Fotografie s názvem Lady Anna je obrazem člověka, který se nedívá nalevo ani napravo, jen stále vpřed. Je ověšen symboly, jejichž význam příliš neřeší, miluje krásu, ale není schopen ji vidět.
Gratuluji fotografovi s přezdívkou n_o_x k zajímavému a netradičnímu portrétu, který si na nic nehraje, nechce být svůdný, jen autentický. Je hravý a nečekaný, neplánovaný, trochu vyděšený. Podívejte se na další snímky tohoto fotografa.
... (foto: eMeT)
Fotografie nemusí být dopředu plánovaná s propracovanou kompozicí. Často jen náhoda a kontext dají dohromady záběr, který je vtipný, zajímavý a hravý. Tak jako eMeT a jeho fotografie z šestého dne dovolené.
Jak baron Prášil (foto: Dolittle)
Také ve světě hmyzu je možné najít situace, které jsou těm lidským více než podobné. Podařilo se to Dolittle se snímkem Jak baron Prášil.
Vysoko v oblacích (foto: Tkraus)
Zajímavým snímkem, který je naplněn pohybem, dynamikou a jarní atmosférou je také záběr Vysoko v oblacích, který pořídil Tkraus. Točící se kolotoč ukazuje blížící se pouťové atrakce, které má tolik lidí rádo.
Mrazivé Drážďany II (foto: Daniel Řeřicha)
Daniel Řeřicha na svém snímku Mrazivé Drážďany II dokazuje, že dlouhý expoziční čas a focení architektury mohou jít skvěle dohromady, zvláště pokud je součástí kompozice plynoucí řeka. Snímek může být také vzpomínkou na nedávné mrazivé dny, které ledem pokryly nejednu řeku či potok.