Ve fotografii stačí k vyprávění příběhu málo. Někdy se stačí spolehnout na tradiční objekty a jejich netradiční spojení.
Stůl a židle, to jsou archetypy domova – místa, které jsme si vlastní prací nebo díky ní zbudovali, a kde se cítíme dobře a v bezpečí. Postavíte-li do prázdné místnosti stůl a židli, začnete v ní bydlet. U stolu jíme, u stolu spolu hovoříme, na židli odpočíváme. A co když dáme stůl a dvě židle do přírody? Bude to stále fungovat? Dovolím si napsat, že ano. Krajina se stane obrovským pokojem s průhledným stropem, skrz který v noci shlíží hvězdy. Sednout si na židli? Kdepak, hvězdář si stoupne na stůl, aby byl obloze blíž a mohl lépe číst svůj osud psaný v drahách planet a souhvězdích. Jeho hlava je zakloněná a vítr mu tiše proudí mezi prsty. Jak dávný to příběh…
V amatérské fotografii snímky uměleckých děl málokdy překračují hranici pouhého dokumentačního zachycení. Proto je třeba rozlišovat, jestli se nám taková fotografie líbí nebo zda obdivujeme pouze fotografovaný objekt. Fotograf Paklík dokumentační hranici překročil mílovým krokem. Sochařskou instalaci nábytku v krajině omezil na siluety na pozadí, které tvoří noční obloha s rozfoukaným mrakem a hvězdami.
Jak asi vznikl takový snímek? Jistě to nebylo jednoduché. Na prvním místě byl nápad, pak následovalo čekání na vhodné počasí. Zvolit ten správný expoziční čas nebylo také jednoduché, protože příliš dlouhá expozice by změnila hvězdy na oblouky se středem v polárce. Vše nejspíš završoval zběsilý útěk, šplhání na stůl, zaujmutí té správné pózy a dlouhé štronzo.
Krajina s nábytkem (hvězdářem); foto Paklik
Gratulujeme Paklíkovi k získání Fotografie týdne a pojďme se podívat na některé z dalších fotografií, které naši čtenáři umístili do galerie DIGIarény během uplynulého týdne.
Pavlu Kozdasovi se mezi sklem a betonem podařilo udělat velmi vydařený snímek architektury. Precizní a dynamickou kompozici doplňuje protiklad nachového západu slunce a umělého světla zářivek.
Architektura; foto Pavel Kozdas
Bára Jahnová se dala na experimentování s fotografikou. Prý to jen zkouší, hraje si s dlouhým expozičním časem i pohybem fotoaparátu a fotografii lehce pohladí štětcem v editoru. O tom, že výsledek je precizní a velmi imaginativní jsme se mohli přesvědčit při koukání na její dílo V zakletí… Bára má velkou fantazii a cit pro barvy a kompozici a umí toho využít.
V zakletí...; foto rok.zaruka
Martin Živný po delší autorské pauze v galerii DIGIarény vystavil snímky z letošní rekonstrukce Bitvy tří císařů u Slavkova. Ve všech fotografiích, i na té poslední vojska se svým generálem, Martin předvádí profesorskou práci s protisvětlem a velký cit pro zachycení správného okamžiku.
Austerlitz...; foto mzivas
Vložit letní louku je v tomto pošmourném a skorozimním počasí poněkud odvážný počin. Autor angel74 se s námi podělil o svůj snímek, téměř vizi, léta. Fotografie má načervenalý nádech a sálá z ní teplo. Její velkou část vyplňuje louka nebo pole s řepkou, která je mimo oblast ostrosti, jediný konkrétní objekt je strom promyšleně umístěný ve vertikální ose fotografie. Stromy a louky na pozadí se ztrácejí v oparu. Tento celek tvoří silný výrazový prostředek a fotografie hraje hudbou červencového odpoledne.
Letním loukám; foto angel74
Hory jsou krásné a nebezpečné. Vydat se mezi vrcholky v zimě a na sklonku dne je ještě nebezpečnější. Jenže co má fotograf dělat, když zrovna v tomto období se dají udělat ty nejkrásnější snímky. Musí věřit sám v sebe, ve svou turistickou i foto výbavu a nesmí se bát. Michal Balada má dostatek zkušeností s fotografováním v extrémních podmínkách a poctil nás velice pěkným panoramatem hor. Pěknou kompozici doplňuje výrazný měsíc a blankytně modrý led na svahu.
Za soumraku; foto miiiba
Sednout si k Photoshopu a vytvořit něco šíleného a přitom koukatelného chce buď velký grafický cit nebo hodně štěstí. Grafika Acid trip a dilema sestry Lucy od fotografa azol mě nadchla pro své barvy, hravost a vtip.
Acid trip a dilema sestry Lucy; foto azol
Další fotografie, která mně pobavila je snímek rozbitého „eroplánu“ od fotografa Banus. Z dokonalého stoje, který vytvořila sama příroda, zbyl jen podvozek a křídlo. V mžiku jsem si vzpomněl na animovaný seriál Minuscule plný leteckých katastrof v říši hmyzu.
...fly machine...; foto Banus