Tak, jak se zableskne v uhlí pověstný diamant, zableskl se v naší Galerii Jaroslav Staněk. Ne poprvé a určitě také ne naposledy. Ve své tvorbě, kterou zde prezentuje, totiž předestírá promyšleně zpracovanou klasiku. Všechno, co zde uvidíte, už jste určitě kdysi viděli. Jen jinak.
Tohoto autora nám přinesla paní Zima spolu s první sněhovou nadílkou a jeho tvorba se to ani nepokouší zapírat. Všechny jeho záběry, pocházející z přírody nebo aspoň scenérií pod širým nebem, propoujuje zvláštní malebnost, snivost a melancholie. Deštivé počasí mu napomohlo k ilustraci temné beznaděje a jasná žluť a zeleň v kombinaci se slzavými kapkami rosy na kompozičně neobvyklém snímku kopretiny mu vynesla skvělé hodnocení a nové názory publika. Na špici pomyslného žebříčku v jeho tvorbě je však pohled ze zasněženého svahu do údolí, kde se převalují klubka mléčné mlhy.
Vsetínské vrchy: mrazivé jitro zavládlo na kopcích, v údolí však mají zatím půlnoc...
Tato vyvedená fotografie, k níž po právu náleží přívlastek „Týdne“, je po dlouhé době dalším černobílým přírůstkem do rodiny již dříve oceněných. Autor zavítal na beskydské kopce, osvědčené to místo, kde lze nalovit pěkné snímky inverze v údolích, ulovenou mlhu trochu promíchal ranním horským vánkem a okořenil několika účelně posazenými stromy a tmavými křovinami, které svou strukturou výrazně kontrastují se světlejšími plochami oblohy i sněhu. Přední plán tvoří těžké větve spícího smrku v pravé třetině obrazu, střed - závoje páry v údolí - je roztříštěn pichlavými prstíčky vzdálenějších keřů a v zadním plánu dělí svět na zemi a nebe úzký černý proužek ježatých zalesněných kopců v dáli. Za pečlivé rozvržení a zakomponování všech prvků se kompozice svému tvůrci odvděčila velkou hloubkou a prostorovostí.
Variací na téma sníh existuje bezpočet, málokterá je však tak citlivá a zároveň výrazná, zmrzlá a zároveň živá. Autor zabránil svým obláčkům páry uletět nejen díky klasické metodě zlatého řezu, ale také stylovým černým rámečkem, kde neexperimentoval a tudíž se veškerá pozornost případného pozorovatele může soustředit na dílo v něm. V našem světě je stále na co se dívat - a známé i neznámé scenérie z tvorby Jaroslava Staňka jsou toho zasněženým, leč živým důkazem.