Život je plný stereotypů, návyků, které se neustále opakují, nemusíme u nich přemýšlet, ale ve skutečnosti nám umožňují přežít. Díky nim zvládáme každodenní činnost takřka bezmyšlenkovitě.
Stereotyp a opakování činností je námětem řady odborných prací i literárních děl. Ač například Páral poukazuje na to, že jde o činnost, která vede proti tvůrčí a svobodné síle ducha, tedy o zlo, proti kterému je třeba razantně vystupovat a bojovat, řada antropologů má názor opačný.
Jde o činnost, kterou jsme zvládali natolik dobře, že nad ní už nemusíme přemýšlet. Rozdíl mezi tenistou v první desítce světového žebříčku a ve druhé stovce nespočívá ani tak v rychlosti a kvalitě podání nebo fyzické kondici, jako v tom, že má pohyby natolik zautomatizované, že nad nimi nemusí přemýšlet. Čím více, tím lépe, neboť mu to dává čas rozhodnout se, kam úder umístí, jak bude reagovat soupeř, sledovat jeho pohyb.
Podobně v běžném životě máme celou řadu rituálů, nad kterými se nemusíme zamýšlet – velká část z nás například ráno opouští domov, aniž by si příliš uvědomovala, co vlastně ráno dělala. Posloupnost čištění zubů, vázání kravaty a snídaně je natolik silná, že se na ni nemusíme vůbec soustředit.
Pokud bychom dopodrobna měli přemýšlet o každé drobnosti, které se věnujeme, nebyl by náš život prakticky možný. Je to právě ona pravidelnost, stereotyp, která nám uvolňuje kapacitu na to, abychom přemýšleli o věcech skutečně důležitých a zásadních. Tak jako zručný hodinář pozná na první pohled druh mechanismu pohybu hodinek a může se zaměřit na to, co je třeba opravit, tak také člověk intenzivně přemýšlí jen nad tím podstatným.
Žena na snímku 7+1, kterou zachytil Kubislav5 je pěknou ukázkou takového života. Má vypráno na celý týden, prádlo, o které musí pečovat, pověsila zřejmě zcela automaticky a nyní může v klidu přemýšlet. Dostala prostor pro zastavení se, sledování věcí z jiné perspektivy nebo alespoň v neobvyklých barvách.
Černobílý snímek se přitom svým celkovým provedením snaží zaměřit pozornost diváka jen na to podstatné. Mimo ženy a pověšeného prádla, je vše skryto do tmy, svět je autorem fragmentován a dává prosto k jasnému přemýšlení o nastoleném tématu. Třeba i v žertovné variantě otázky, zda je onen osmý kus do rezervy.
Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Zatímco Brno, Praha a další větší města mohou žehrat na to, že letos zima není žádná – žijeme spíše na rozhraní podzimu a jara, tak horské a podhorské oblasti nabízejí alespoň částečně kouzlo bílé pokrývky. Jeden takový snímek presentuje také Auge a nese název Rožnov p.Radhoštěm.
Rožnov p. Radhoštěm, foto: auge
_t0m_ zobrazuje na fotografii Ajax nikoli programovací komponenty nebo slavný nizozemský klub, ale psa s upřeným pohledem před sebe. Dokonale koncentrovaného, čekajícího co se bude dít.
Ajax, foto: _tom_
Zajímavým snímkem, jak z hlediska barevného minimalismu, tak také ne zcela obvyklé kompozice je také dílo No21, které nese název Nájezd... pozornost diváka přitom není zaměřená jen na dvojici hrající hokej nebo z bot vytvořené branky, ale také na led, který celou kratochvíli umožňuje.
Nájezd..., foto: No21
Na závěr ještě jeden snímek abstraktná architektúra, který si všímá drobných detailů obrysů staveb, které často člověk přechází, aniž by jim věnoval náležitou pozornost. Autorem je Gabriel Mego.
abstraktná architektúra, foto: Gabriel Mego