Fotografie týdne: Jen stroje tam zůstaly a stále žijí ..

1. května 2013
TWEET SDÍLET
Spojení člověka a stroje, okouzlení vědou a pokrokem lidstva. To jsou hodnoty, které vyznávalo devatenácté století. Mnohdy je v dnešní době vyznáváme také, ovšem ne již tak viditelně

Člověk žije neustále částečně okouzlen tím, jakých pokroků se dosahuje v oblasti vědy a techniky. Od léčby rakoviny protony až po současné možnosti digitálních fotoaparátů. Všechna tato zařízení nám zásadním způsobem mění a zlepšují život.

Přesto je možné říci, že ona víra v techniku a pokrok, jako zdroj štěstí a spásy lidstva, se utopila ve skepticismu dvou velkých válek a totalitních režimů.

Staré stroje v sobě ale toto opojení obsahují. V návrzích se konstruktéři nesnažili jít na hranu úsporného praktického minimalismu, ale návrh měl být krásný a praktický. Ostatně kdo by si dnes dal na vizitku obrázek továrny, která mu patří. A právě tento záchvěv starých časů se snaží zachytit na snímku Jen stroje tam zůstaly a stále žijí .. clostermann.

Jde o snímek z širšího dokumentárně uměleckého cyklu, slovy samotného autora poslední z cyklu Důl Mayrau. Ukazuje prostory staré továrny, kterou již opustil ruch a práce dělníků, hluk výroby a zůstaly zde jen stroje se svojí majestátností a tichou krásou. Industriální fotografie má své jednoznačné kouzlo a clostermann jej dokáže velice dobře využít. Právě na jeho výtvarném podání této fotografie lze spatřit akcent na krásu a přitom onen pocit osamění a prázdnoty.

Klepněte pro větší obrázek 
Jen stroje tam zůstaly a stále žijí.., foto: clostermann

Zlatý řez je proveden zcela mistrně a pevně pomocí trubek, které jej definují. Nad nimi je umístěna dominanta snímku, zásobník s olejem, který má svého partnera ještě v pozadí.Světlo jako by působilo oživujícím a romantickým dojmem, delší expozice pak dává strojům nádech pohybu či života.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších snímků uplynulého týdne.

Černobílá fotografie s názvem Pro Libora K. je dokonalou ukázkou toho, jak může vypadat portrétní fotografie, která zachytí dynamiku a osobnost zobrazeného – bez strnulých póz, příkras, kompozice - v hovoru, žití a pohybu. Autorem je chloor.

Klepněte pro větší obrázek
Pro Libora K., foto: chloor 

Petulane ukazuje ke stejnému tématu zcela jiný přístup. Sází na zdobnost, sladkost, promyšlenou kompozici a práci s modelkou. Výsledkem je výtvor na hranici vtipu a kýče balancující, s výborným technickým zpracováním, nesoucí strohý název K. Korunu snímku pak nasazuje motýl umístěný na prstu slečny.

Klepněte pro větší obrázek 
K., foto: Petulane

Muddy Weston od miijka se snaží vytvořit jednotu architektonického řešení, lidí a přírody. Vše v černobílém provedení s netradičně protaženým obdélníkovým vyhotovením.

Klepněte pro větší obrázek 
Muddy Weston, foto: miijka

A pohled ze zcela odlišného místa, které žije rychlostí, dynamikou a obchodními starostmi. Tentokráte v podání fotografa s nikem Mithrandir s názvem Modré město. Snímek zaujme především netradiční barevností a exotikou.

Klepněte pro větší obrázek 
Modré město: foto: Mithrandir

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

6 programů pro správu fotografií – skoncujte s fotonepořádkem

6 programů pro správu fotografií – skoncujte s fotonepořádkem

Desetitisíce fotek na disku ve stovkách složek, jejichž obsah je takřka nemožné ručně roztřídit – noční můra nejednoho zapáleného (a trochu líného) fotografa. Nejeden správce fotek přitom pomůže tohle peklo vyřešit.

15 časopis Computer

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Když publikujete selfie snímky na sociální sítě, kolik jim věnujete času na úpravy? A jak moc změníte svou podobu?

3 Adam Kos

Instagramisté, přestaňte se fotit v našem toxickém odpadu!

Instagramisté, přestaňte se fotit v našem toxickém odpadu!

Uživatelé Instagramu udělají pro lajky cokoli, nehledě na to, jak je to nebezpečné nebo hloupé.

Petr Březina