Fotografie týdne: Jedna...

12. února 2015
TWEET SDÍLET
Odvaha jít poprvé novou cestou, do míst, kam se nikdo nikdy nevydal, odvaha hledat nová řešení, která nikoho nenapadla nebo byla považovaná za nemožná. Pokrok v poznání a rozvoj lidstva by bez těchto činů průzkumníků nikdy nebyl možný.

Když v roce 1910 vypluly do Antarktidy hned dvě lodní výpravy, bylo jasné, že boj o Jižní pól, o jeho první pokoření dostává paradoxní náboj. Dlouho se o cestu tam nikdo nepokusil, až najednou dvě výpravy.

Každá se zcela jinou strategií a plánem, zahájily jeden z nejslavnějších objevitelských závodů, který se později stal námětem nespočetného množství filmů i knih. V moderní didaktice se objevuje pojem heuristická výuka.

Jde o proces vzdělávání založený na myšlence, že učitel není tím, kdo předává znalosti, jako spíše osobou organizující nezávislé bádání žáků, průvodce, motivátor. Ale jsou to pak jednotliví „mladí vědci“, kteří na zákony přírody a vztahy mezi veličinami přicházejí sami. Každý trochu jinak, vlastním tempem, ale především vlastníma rukama a hlavou odrývá krásu světa kolem sebe.

Jde o podpoření jedné z nejniternějších potřeb člověka; touze po poznání. Od objevitelů nových kontinentů, po matematiky a filosofy, vždy člověk toužil po poznání, rozšíření obzorů. A i když samotný proces poznávání může být často velice náročný a krutý – vždyť i zmíněný Scott, který prohrál s Amundsenem souboj o dobytí pólu, zahynul – dříve nebo později získá celý příběh patos krásy. Z úspěšných objevitelů se stávají hrdinové, osobnosti, o který se učí ve školách.

Klepněte pro větší obrázek
Jedna..., foto: honzj

Jak hluboko je tato touha a přání zakořeněná v lidském nitru snad nejvíce vypovídá dětská hra. Na objevitele či průzkumníka neznámého si hraje téměř každé dítě. A snad i většina dospělých cítí zvláštní neklid a touhu šlápnout na místo ve sněhu, které ještě nebylo zasaženo lidskou nohou. Právě tento neklid spojený s tichem a niterností celé kompozice, se schody odkazujícími k určité vnitřní transcendetále, zachycuje snímek Jedna..., který pořídil honzj.

Netradiční formát černobílého snímku může někoho rušit či iritovat, avšak ve skutečnosti jen dokresluje celkové vyznění onoho neklidu v divákovi. Snad by měl udělat ještě jeden krok výš, snad by se měl pokusit překročit své jistoty a pustit se do objevování. Ale kdo? Fotograf na toto místo zřejmě klade toho, kdo bude snímek sledovat. Je imperativem, vykřičníkem, který nás nemůže nechat klidným.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Mikoudleka je svým stylem a obrazovým výrazivem natolik jedinečným autorem, že by nebylo nutné jej u snímku Dnes,zítra,pozítří... vůbec jmenovat. Zimní krajina, postupně pronikající neživou postavou je pěkným skloubením abstraktní a krajinářské fotografie.

Klepněte pro větší obrázek
Dnes, zítra, pozítří..., foto: mikoudelka

Naopak Olda Polda nabízí na svůj obvyklý výběr snímek spíše dokumentaristický, pracující sice s atmosférou a kontextem, ale přesto zřejmý, jasný, nesymbolickým jazykem popsaný. Nese název Šavlový.

Klepněte pro větší obrázek
Šavlový, foto: Olda Polda.

Marselus pracuje se spojením architektury monumentálních rozměrů a struktur, pompézních opěrných zdí a přítomností žijícího pokorného dítěte. Snímek nese název The Walls.

Klepněte pro větší obrázek
The Walls, foto: Marselus

Na závěr ještě jedno architektonické zastavení, které se nachází někde na pomezí urbanistického a abstraktního snímku. Hlavními motivy jsou v něm dvě okna, šedá zeď a zimní strom. Fotografie nese prozaický název Okénka a autorem je asile.

Klepněte pro větší obrázek
Okénka, foto: asile

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Nikon Coolpix P1000 – fotoaparát nebo dalekohled?

Nikon Coolpix P1000 – fotoaparát nebo dalekohled?

Aktuální novinka z dílny Nikonu je nástupcem modelu P900 a pyšní se přímo obřím rozsahem optického zoomu. Že bychom stáli opět na pokraji války, jejímž motem bude kdo z nás má větší objektiv?

36 Petr Březina