Fotografie týdne: Jarmark

26. října 2011
TWEET SDÍLET
Současný svět může působit jako bizarní jarmark myšlenek rozmístěných bez ladu a skladu. Dá se z nich volně vybírat, aniž by bylo možné o některé říci, že by byla lepší, než jiná.

Jarmark je jedním z velice zajímavých městských fenoménů, které dávají souboru staveb jistou atmosféru, utvářejí ekosystém – životní prostor ve kterém mohou lidé žít, tvořit, pohybovat se, svobodně myslet. Je jedním z prvků, který dělá město městem a ne jen mrtvými kulisami. Jistou pozornost si také zaslouží zde přítomný fenomén výběru – lidé zde volí z bohaté nabídky to, co chtějí, nebo mají pocit, že budou potřebovat. Řada z nich ale sahá také po tom, co se jim pouze líbí, aniž by nad koupí dále přemýšlela. Věc je jim prostě jen sympatická.

O současné filosofii je možné říci, že se jarmarku velice silně blíží. Je směsicí postojů, názorů a argumentací, které jsou v jednotlivých stáncích prezentovány jako blyštivé návody na spokojený život či alespoň na to, jak věci kolem nás správným způsobem chápat. Jakoby se vytratila potřeba hledat jednoznačnou pravdu a jít do střetu o ni. Výsledkem je multikulturalismus v nejpodivnější podobě, který abdikuje na to cokoli absolutně rozhodnout.

Myslím, že takový jarmark myšlenek je všude kolem nás a je třeba se na něm umět orientovat a pečlivě si vybírat, co je a co není pro nosné a obohacující. Toto hledání pravdy, procházení myšlenek filosofů a spisovatelů kolem nás, je bezesporu velmi vzrušujícím a zajímavým procesem, který zažívá každý z nás. A o tom, že může být také absurdní, vypovídá snímek s názvem Jarmark.

Klepněte pro větší obrázek 
Jarmark (foto: Auge)

Ulice je velice vzrušujícím místem, které může přinášet řadu překvapení a nečekaných situací. Jen je třeba se umět správně dívat kolem sebe a hledat to, co je na ní krásného. Někdy je třeba pohledět vzhůru k nebesům, jindy je naopak vhodné sklopit zrak a dívat se lidem pod nohy. Možná pak na ní můžeme odhalit lidi, kterých bychom si jinak nevšimli a krásu, která by zůstala zapomenutá, tak jako na tomto snímku beze jména.

Klepněte pro větší obrázek 
Beze jména (foto: T0m)

Spojení člověka a přírody je vždy v určitém směru bolestivé. Vždy zde budou existovat třecí plochy a člověk, jako propuštěnec a správce přírody, bude stát trochu stranou od běžného animálně vegetačního světa. Snad i to se snaží zachytit fotografie, nesoucí jméno Bowling, která spojuje krásnou pláž s naplavenými starými bójkami.

Klepněte pro větší obrázek 
Bowling (foto: Apaluch)

V knize Muž, který sázel stromy je popsán příběh člověka, který dlouhý čas systematicky obcházel krajinu a rozmísťoval do ní semena stromů. Na první pohled se nedělo nic zvláštního, ale po mnoha letech z jeho práce vyrostl les. Možná někdy stačí zasadit jen jeden strom a snad ani nemusí být příliš hmotný, aby se stal základem pro něco krásného. Tak jako snímek Paní průvodčí s láskou.

Klepněte pro větší obrázek 
Paní průvodčí s láskou (foto: Mithrandir)

Témata článku: Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Jak na mobilní Instagram v počítači

Jak na mobilní Instagram v počítači

Instagram je vyvinut speciálně pro operační systémy přenosných chytrých zařízení. Existují však způsoby, jak limity operačního systému obejít a s aplikací plnohodnotně pracovat i v počítači.

5 Helena Vyplelová

6 nejlepších volně dostupných programů pro úpravu fotografií

6 nejlepších volně dostupných programů pro úpravu fotografií

Na internetu najdeme řadu tzv. free fotoeditačních programů, které se mohou stát alternativou k placeným aplikacím. Řada z nich nabízí opravdu široké možnosti úprav fotografií. Které patří mezi ty nejlepší?

33 Helena Vyplelová

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Když publikujete selfie snímky na sociální sítě, kolik jim věnujete času na úpravy? A jak moc změníte svou podobu?

2 Adam Kos

Fotografie týdne: kdyby bylo nebe blízko

Fotografie týdne: kdyby bylo nebe blízko

Biblický příběh vypráví o lidech, kteří se smluvili, že si postaví věž, která povede až do nebe. Nebe pro ně nebylo daleko ani vysoko, bylo něčím, čeho je možné dosáhnout.

Michal Černý