Současný svět může působit jako bizarní jarmark myšlenek rozmístěných bez ladu a skladu. Dá se z nich volně vybírat, aniž by bylo možné o některé říci, že by byla lepší, než jiná.
Jarmark je jedním z velice zajímavých městských fenoménů, které dávají souboru staveb jistou atmosféru, utvářejí ekosystém – životní prostor ve kterém mohou lidé žít, tvořit, pohybovat se, svobodně myslet. Je jedním z prvků, který dělá město městem a ne jen mrtvými kulisami. Jistou pozornost si také zaslouží zde přítomný fenomén výběru – lidé zde volí z bohaté nabídky to, co chtějí, nebo mají pocit, že budou potřebovat. Řada z nich ale sahá také po tom, co se jim pouze líbí, aniž by nad koupí dále přemýšlela. Věc je jim prostě jen sympatická.
O současné filosofii je možné říci, že se jarmarku velice silně blíží. Je směsicí postojů, názorů a argumentací, které jsou v jednotlivých stáncích prezentovány jako blyštivé návody na spokojený život či alespoň na to, jak věci kolem nás správným způsobem chápat. Jakoby se vytratila potřeba hledat jednoznačnou pravdu a jít do střetu o ni. Výsledkem je multikulturalismus v nejpodivnější podobě, který abdikuje na to cokoli absolutně rozhodnout.
Myslím, že takový jarmark myšlenek je všude kolem nás a je třeba se na něm umět orientovat a pečlivě si vybírat, co je a co není pro nosné a obohacující. Toto hledání pravdy, procházení myšlenek filosofů a spisovatelů kolem nás, je bezesporu velmi vzrušujícím a zajímavým procesem, který zažívá každý z nás. A o tom, že může být také absurdní, vypovídá snímek s názvem Jarmark.
Jarmark (foto: Auge)
Ulice je velice vzrušujícím místem, které může přinášet řadu překvapení a nečekaných situací. Jen je třeba se umět správně dívat kolem sebe a hledat to, co je na ní krásného. Někdy je třeba pohledět vzhůru k nebesům, jindy je naopak vhodné sklopit zrak a dívat se lidem pod nohy. Možná pak na ní můžeme odhalit lidi, kterých bychom si jinak nevšimli a krásu, která by zůstala zapomenutá, tak jako na tomto snímku beze jména.
Beze jména (foto: T0m)
Spojení člověka a přírody je vždy v určitém směru bolestivé. Vždy zde budou existovat třecí plochy a člověk, jako propuštěnec a správce přírody, bude stát trochu stranou od běžného animálně vegetačního světa. Snad i to se snaží zachytit fotografie, nesoucí jméno Bowling, která spojuje krásnou pláž s naplavenými starými bójkami.
Bowling (foto: Apaluch)
V knize Muž, který sázel stromy je popsán příběh člověka, který dlouhý čas systematicky obcházel krajinu a rozmísťoval do ní semena stromů. Na první pohled se nedělo nic zvláštního, ale po mnoha letech z jeho práce vyrostl les. Možná někdy stačí zasadit jen jeden strom a snad ani nemusí být příliš hmotný, aby se stal základem pro něco krásného. Tak jako snímek Paní průvodčí s láskou.
Paní průvodčí s láskou (foto: Mithrandir)