Co je to domov? Tuto základní otázku si klade téměř každý člověk, a přesto je těžké na ní nalézt jednoduchou odpověď. Před několika lety byla v hromadné dopravě reklama na projekt, který měl vést k hlubší solidaritě s bezdomovci a hlavním mottem bylo, že klíče nejsou samozřejmost.
Klíče od bytu mají dva hluboké významy. Tím prvním je, že do bytu či domu můžeme vejít jen tehdy, když k tomu máme právo, které je právě v klíči obsažené.
Ten, kdo má klíč, může daný prostor obývat. Druhý význam je neméně podstatný – klíč je symbolem bezpečí. Doma, je tam, kde jde o náš privátní prostor, který je ostře oddělený od veřejného. O prostor, do kterého se nikdo cizí nemůže dostat.
Kalvínská reformace v Ženevě způsobila, že bydlení v tomto městě je stále speciální tím, že v něm nemají byty ani domy téměř nikdy záclony. Domov zde ztratil rovinu radikální oddělenosti, více vstupuje do společného prostoru, ale také zde jsou klíče a zámky. Sociologie domova se pak věnuje například tomu, jak má člověk svůj příbytek upravený, co v něm má a nemá, jak prostor jeho domova vypadá.
Jan Sokol říká, že domov je místo, kde můžeme jít i po slepu a stejně víme, kde je talíř nebo lžíce. Je to místo, kde je řád. V dynamické proměně světa je domov tím stabilním a statickým. Dokonce fenomén dětského pokoje, tedy pokoje, který se musí v průběhu času přestavovat s tímto pohledem na stabilitu souvisí. Je to jiný pokoj než ten obytný. Je oddělený, změny z něj se do okolního prostoru nešíří. Dětský pokoj je zdrojem chaosu, který v domově nemá co pohledávat. Proto ho uzavíráme, dáváme na okraj.
Džbánik, foto: Zoran 2
K tomu, abychom ale mohli mít domov skutečně takto stabilní je třeba dvou věcí. Tou první je nějaká osobní stabilita. Musíme vědět, jak jej chceme uspořádat a proč. Obraz domova je pak zrcadlem toho, jak uspořádáváme sami sebe. Druhou nezbytnou podmínkou jsou ale také síly a prostředky pro jeho udržování.
Jan Patočka hovoří o domově a dálavě, jako o dvou úběžnících, se kterými se můžeme v životě setkat. Domov zde není něco zcela trvalého, ale postupné stávání se, hledání a prohlubování způsobu fungování prostoru, který obýváme. Tak jak se mění člověk, mění se také jeho byt. Je to snoubení se nejvlastnějšího přirozeného světa a změny, substrát změny vlastního já. Přesto Patočka upozorňuje, že domov může být i místem, ze kterého utíkáme. Může být obrazem upuštění starého člověka a snahou o konstituci nového. A pokud takových útěků není příliš mnoho, mají rozměr nutné a smysluplné katarze, bránící bytí, aby se stalo statické.
A zde se opět vracíme k podmínce síly. Aby taková změna byla možná, musí mít člověk sílu na to, k radikálnímu pohybu přistoupit. Tento pohyb vyžaduje odvahu, protože znamená krok do neznáma. A současně je přijetím břímě souvisejícího s tím, jak je třeba toto obydlí udržovat. Martin Heidegger v této souvislosti upozorňuje, že bydlení není trpným dlením v prefabrikované struktuře nachystaného typizovaného bytu. Bydlení je proces utváření a budování světa v naší nejbližší blízkosti. Může to být práce rukou, stejně jako činnost ducha, která tento prostor přetváří. I dožívání v něm na prahu stáří je stále procesem přeměny světa, do kterého sami sebe umísťujeme.
Snímek Džbánik od Zoran 2 je součástí dlouhodobého fotografického projektu, který vstupuje do hlubin prožívání životů lidí na vesnici, stáří spojeného s místem a způsobem žití, které dnes nemusí být úplně snadno pochopitelné. Jeho snímky mají tedy funkci překladu – snaží se nabídnout možnost vstoupit do jejich světa a pochopit jej. V tichu, bez invaze vlastního já.
Gratuluji autorovi ke krásnému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Milena Hertlová pracuje s tématem, které je v mnoha ohledech podobné předchozímu snímku. Snaží se ukázat, že bytí někde mezi, na pomezí prostor k životu může být ztracením i šancí pro změnu. Snímek nese název V meziprostoru.
Rouzi nabízí snímek stínový, jako ilustraci Platonova podobenství o jeskyni. Jen se snaží z něj udělat téma bližší, emočně naladěnější, jasnější.
Fotografie krajinářská, technicky pěkná, dynamická, tradičně pojatá. Tak by se dal popsat snímek Isle of Skye - Fairy Pools od djicee.
Isle of Sky – Fairy Pools, foto: djicee
A na závěr ještě pohled na to, jak pěkné a z různých stran studovatelné mohou být kreativní kaňky na snímku … od Ivana 76.