Je zima, ale v kategorii Cestování to vře: pojďme se podívat, jak se smějí indiánské děti v Latinské Americe.
Guatemala je jednou z nejkrásnějších zemí Latinské Ameriky. Narozdíl od sousedního dobře prosperujícího Mexika se zde žije skromně a blízkost nedávno skončené šestatřicetileté občanské války je stále znát. V horských oblastech se ale můžeme setkat s nádhernými přírodními scenériemi a také s živoucími potomky legendárních Mayů, kteří obývají například okolí jezera Atitlán. Skupinka jejich rozdováděných dětí na fotce týdne, nazvané „Los Guatemalitos“, může zaujmout nejen vyznavače cestování a příznivce reportážní fotografie, ale i kohokoli dalšího, kdo má rád úsměv na dětské tváři.
„Malí Guatemalci se rádi fotí, proto už v tom mají praxi,“ vysvětluje autorka snímku, jak se jí povedlo skupinku rozjařených dětí ve vodě tak pěkně kompozičně seskládat a zachytit tu živou, lidskou atmosféru. Ke štěstí jim stačí málo, protože výdobytky civilizace ve svých skromných podmínkách vlastně vůbec neznají. Mnoho vesnic v horách je bez elektrického proudu a lidé tam nemají dost peněz na dopravu do měst ani na léky.
Los Guatemalitos; foto: feliz
Na druhou stranu, děti vyrůstající v takovém prostředí nemusí řešit problémy, před které jsou postavena dítka civilizovaná. Jejich pojetí světa je o dost jednodušší, bez televize, šikany, deprese, počítačových her. Jejich život je ale pravděpodobně kratší. Všechno na našem světě má své pro i proti.
Autorka snímku se představuje v naší Galerii pod přezdívkou Feliz. Krom této „fotky jak z National Geographicu“ v její tvorbě najdeme i několik dalších reportážních kousků. Narozdíl od klasické reportážní fotografie dneška (která je často plná utrpení, špíny a tmy, aby nás více praštil do očí ten kontrast s našimi vlastními byty) jsou její snímky malebné, často až s uměleckým záměrem. Dojemnost ale zůstává, ať se jedná o malé indiány, nebo o paličkující babičku, která dodnes čeká na návrat svého milého z mládí.
Fotografie této autorky v sobě nesou emocionální podtext, který je výrazně pozitivní: i přes všechen smutek máme naději, i přes všechnu černou je na každé fotce z našeho života i spousta bílých věcí. Život má prostě smysl a Feliziny děti z Guatemaly prožívají každý den tak, jako by byl jediný, jsou tu jejich „divoká srdce a nic víc“. Umíte to také?