Nostalgii si člověk většinou spojuje s určitou strnulostí dokonalé minulosti. Co ale když k této emoci připojíme pohyb, dynamiku a déšť?
Nostalgie je velice zajímavou emocí, která může přerůst až v určitý sentimentalismus, trvalého ohlížení se do minulosti, ve které bylo nebe modřejší, jablka chutnější a lidé se více usmívali.
Každý, kdo podrobí tyto pocity racionální úvaze, usoudí, že to zřejmě bylo trochu jinak, avšak kdo by se nerad zasnil? Zavzpomínal na krásu, pohodu, klid a štěstí?
A právě s těmito emocemi pracuje snímek klasického obdélníkového tvaru. Deštivé počasí můžeme vnímat různě – buď jako metaforu k určitému zapomnění, rozmazání vzpomínek a ostrých kontur. Nebo naopak může vytvářet pocit určité paradoxality v tom, že nostalgické pocity máme spojené s pěknými věcmi, totiž také s počasím spíše slunečným, nežli pošmourným. Dost možná ale právě toto počasí má dotvořit atmosféru centrálnímu objektu scény, totiž historickému automobilu.
Možná díky filmům a nejrůznější produkci seriálů, které se objevují v televizi, má většina lidí spojené automobilové veterány v běžném provozu s Anglií, zemí tradic, určitého historizujícího stylu a také deštivého počasí. Cesta na Helfštýn tak nepůsobí česky, ale anglicky a díky rozmazání snadno nabydeme dojmu, že v pozadí stojí anglický domeček a nikoli klasicky česká stavba.
Cestou na Helfštýn, foto: zlokr
Autor, kterým je zlokr, se snaží pracovat s rozmazáním dvojím způsobem. Jednak zakryje přesné kontury, do kterých si pak lze fantazií projektovat vlastní představy, ale také dopřeje celému snímku rozměr pohybu a dynamiky. Auto jede, krajina mu ubíhá pod koly a člověk může prožívat nostalgii nikoli ve strnule zakonzervované historii, ale v celém příběhu, pocitu futuristické rychlosti, která je ale pro dnešního člověka příjemně pomalá až romantická.
Gratuluji ještě jednou autorovi snímku cestou na Helfštýn k podařenému obrázku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých obrázků uplynulého týden.
Fotograf s nickem h2o nabízí na svém snímku silver and gold zajímavý pohled do noci znějících varhan. Jako by reflektoval specifickou roli varhaníka, který do tichého kostela či koncertního sálu rozeznívá mohutný stroj s píšťalami a vzduchovými měchy, pečlivě volícího patřičné rejstříky a klávesy. Harmonie zvuku a monumentální barevné kompozice píšťal diváka jistě příjemným způsobem zaujme.
silver and gold, foto: h2o
Clostermann naopak prezentuje sociální fotografií, ve které pracuje s interakcí lidí. Snímek Sympatie. vyvolává zcela přirozené otázky, zda dvojice hledící stejným směrem s úsměvem prožívá toto své spojení každý sám za sebe, nebo zda spolu prohodila několik slov. Zda se znají nebo jen náhodou spolu interferují jejich úsměvy, jako vlnové funkce míjejících se elektronů.
Studený strohý, ale technicky precizní snímek od Marseluse nese název Office a vytváří zcela přirozenou otázku, zda prostředí, ve kterém se denně pohybujeme a pracujeme je skutečně kreativní, inspirativní a příjemné, tedy dobré pro život či nikoli.
A na závěr ještě jedno nepříliš utěšené zátiší plné grafické tvorby, jež provokuje otázkou, kde jsou hranice umění. Autorem je lufty09 a snímek nese název Pět hvězdiček.
Pět hvězdiček, foto: lufty09