Fotografie týdne: bez názvu a přesto s příběhem

12. března 2014
TWEET SDÍLET
Fotografie, která je narativní zaujme téměř vždy a skoro každého. Pokud navíc umí vyprávět příběh ušitý každému divákovi na míru, má téměř vyhráno.

Pokud se podíváme na poslední významné výstavy fotografií v Brně nebo Praze, lze jednoznačně identifikovat tendenci vystavovat ty, jež vyprávějí příběhy. Ten jistě nemusí být prvoplánovou presentací nějaké myšlenky, ale naopak snahou nabídnout vlastní pohled na svět a nechat diváka, aby své myšlenky, postoje a zkušenosti promítl do prezentovaných děl.

Ostatně vyprávění příběhů proniká snad do všech oblastí lidské činnosti – v marketingu je příběh jedním ze základních komunikačních způsobů, které mohou zasáhnout nejen rozum, ale také city, v literatuře je integrální součástí klasické prózy a není možné zapomenout na orální historii, která stojí na subjektivních výpovědích pamětníků.

Fotografie bez názvu nemá žádný konkrétní, předem daný scénář, kterým by se měl divák řídit. Chybí název, jenž bývá určitým klíčem k pochopení obsahu. Důvod je jednoduchý – belrok dává prostor každému, aby si za tečku dosadil nejen vlastní interpretaci, ale především vlastní osobní příběh.

Klepněte pro větší obrázek 
foto: belrok

Každý z nás se někdy snažil pochopit problém či situaci, která se ukázala býti nad naše kognitivní schopnosti, každý člověk má v sobě kousek Prométhea jdoucího za hranice toho, co je považované za možné a přijatelné. Každý se snaží překročit Rubikon, nebo alespoň hledat ten svůj.

A tak jako v případě slečny na snímku je často průvodním jevem to, že nevidíme a neslyšíme, přemýšlíme o věcech stále stejně – jedeme v zajetých kolejích, subjektivitě, v miskoncepcích. Deformovaná geometrie kachliček je vykřičníkem ukazujícím na kontradičnost takového snažení, ale současně zdůrazňuje jeho zajímavost, přitažlivost a možnosti, které by úspěch mohl s sebou přinést.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku, který přímo vybízí k interakci diváka s obrazem, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Spojení bublifukové bubliny a padající kapky je přímo rájem pro každého, kdo se někdy podrobněji věnoval povrchovému napětí. Snímek nese název Průlet 2, je vyhotoven černobíle a jeho autorem je wwwerny.

Klepněte pro větší obrázek 
Průlet 2, foto: wwwerny

No21 nabízí pěkný situační pohled na člověka, jako tvora společenského, vyhledávajícího interakci s okolím, sociálně žijícího. Osoba není konstituována sama sebou, ale vztahem k druhým, komunikací s ostatními. Myslím, že snídaně je jedním z nejvýraznějších obrazů života dané kultury. A právě takovou sondáž nabízí fotografie Snídaně je základ...

Klepněte pro větší obrázek 
Snídaně je základ, foto: No21

Pomník obětem holokaustu v Berlíně patří nepochybně nejen mezi největší lákadla pro turisty, ale svou monumentalitou je také zajímavým pietním místem, stejně jako rájem pro fotografy. Spomienka od Marselus je toho důkazem.

Klepněte pro větší obrázek 
Spomienka, foto: Marselus

Na závěr ještě jeden zajímavý snímek, který mnohé vrátí do dětských let, neboť kdo nechtěl být popelářem nebo jej alespoň nefascinovalo velké auto se stupínky? Fotografie skládkové intermezzo je ilustrací toho, kde mohou odpadky končit. Autorem je vhumanik.

Klepněte pro větší obrázek 
skládkové intermezzo, foto: vhumanik

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte