Fotografie týdne: Báječní muži na létajících strojích

8. ledna 2019
TWEET SDÍLET
Martin Heidegger navrhuje, abychom slovo pravda nahradili výrazem neskrytost. Pravda je něco, co je daného a neměnného, co buď je anebo není, je něčím statickým a stabilním. Pravda je věcí mezi věcmi. Je shodou rozumu a věci samotné.

Problémem je, že většinou k dispozici takové pravdy nemáme – pokud nepočítáme matematiku, tak se pravdě spíše blížíme. Pojem neskrytost by v sobě měl odhalovat několik významných poloh. Tou první je, že něco jako pravda existuje, může se zjevovat, jakkoli její dosažení může být pro člověka náročné či těžké.

Neexistuje ale žádná pevná hranice, která by říkala, že za ni se v poznání již nesmí, a to ani objektivně ani subjektivně. Kdy na počátku století přišel Alfred Binet s dynamickým testem inteligence, pracoval s představou, že takovou linku má každý narýsovanou v sobě.

Inteligence je číslo, které jasně určí, jaké jsou možnosti daného člověka, kam se může dostat se svým intelektem. Je přitom nesmírně zajímavé, že tuto představu, po všech stránkách problematickou a neudržitelnou, v sobě udržujeme jako společnost dodnes, jakkoli Reuven Feuerstein poměrně přesvědčivě v polovině století ukázal, že inteligence je modifikovatelná. Hranice, metody i možnosti lidského poznání se tedy mohou měnit a posouvat, stačí o ono odhalování neskrytosti řádně usilovat.

Neskrytost ukazuje na poznávání jako na proces. Tak, jako není stálý svět kolem nás, ani my sami, tak také ani poznávání nemůže být statické. Je třeba hledat takové přístupy, které právě tuto dynamiku podpoří. Heideggerova neskrytost jako životní projekt či výzva je jednou z možností, jak k tomuto problému přistoupit.

Immanuel Kant upozornil, že člověk je bytostně architektonický – vše, co poznává, co dělá a čím žije, musí zařadit do systému svého poznání. A tam kde jsou trhlinky, tam hledá možnosti spojení. To, co je zajímavé, je sledovat to, co se děje za hranicemi těchto jistých míst. Henri Bergson říká, že věda do těchto oblastí vykazuje chaos – říká, že jsou to věci, které nás nezajímají, protože nejsou rozumným způsobem studovatelné. Dokonce vytvoří takový diskurz, který bude říkat, že se daným oblastem vědecky věnovat nesmí. Dotýkat se jich, by znamenalo sebediskreditaci.

Klepněte pro větší obrázek
Báječní muži na létajících strojích, foto: Kostka Miloš

A děje se ještě jedna věc, pokračuje francouzský filosof, jsme od školy vedeni k jistému systému výstavby světa, tomu, čemu jsme se naučili říkat logická výstavba teorie. Tato skutečnost znamená, že se na oblasti a problémy mimo strukturu neumíme vůbec ptát. Porazit systém je základem vědy. Již zmiňovaný Heidegger proto například celou metafyziku ve své profesorské přednášce nestaví na obvyklé otázce po jsoucnu, ale ptá se, co je nic.

Existuje však důležitá možnost, jak se se světem za hranicemi struktury vypořádat. A to je fantazie a umění. Umění je schopnost vidět mimo strukturu, chápat svět jinak, než jak jsme zvyklí z kulturně formovaných Bergsonových otázek. Schopnost ptát se po celku je základním smyslem a funkcí myšlení člověka, pokud je skutečně lidské. Jen ptaní se po celku, odhalování jeho neskrytosti je něčím, co může člověka skutečně niterně oslovovat.

Takové tázání, ať již vědou nebo uměním, předpokládá absenci vnitřní struktury hraničnosti. Dávat intelektu škatulky může být něčím praktické, ale jen tehdy, když poslouží k odkrývání oblastí, do kterých se může postupně dávat a pouštět. Ukazuje člověka jako ustavičné stávání se, nikoli jako substanci, která je sama sebou hotová a trvale konstituována.

Gratuluji autorovi kolážového snímku, který se pokusil sebrat struktury světa běžně poznávaného a zasadit je do pole své fantazie, aby vytvořil nový příběh. Příběh postupné neskrytosti jeho vnitřního světa. Vždyť Báječní muži na létajících strojích jsou ukázkou toho, jak Miloš Kostka vnímá svůj pobyt ve světě.

Vlivem čerstvě napadaného sněhu se mohou vytvářet sněhové jazyky a závěje.. od No21 je ukázkou toho, jaké věci se mohou vynořovat ze světa, když napadne sníh. I skrytost může vést k neskrytosti.

Klepněte pro větší obrázek
Vlivem čerstvě napadaného sněhu se mohou vytvářet sněhové jazyky a závěje.., foto: No21

Jak popsat povánoční výprodeje? Lze jistě užít mravokárných kázání nebo řečí o konzumní společnosti. Anebo, tak jako Jokr7 vsadit na to, že fenomény, které tyto výprodeje symbolizují, dokáží hovořit sami. Tak jako na snímku urááááá.

Klepněte pro větší obrázek
urááááá, foto: jokr7

Někdy i kompozičně nedokonalá fotka může nabídnout krásnou atmosféru. Tak jako klud duse… od Robson65.

Klepněte pro větší obrázek
klud duše..., foto: Robson65

Témata článku: Kultura, Fotografie týdne

Určitě si přečtěte

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Když publikujete selfie snímky na sociální sítě, kolik jim věnujete času na úpravy? A jak moc změníte svou podobu?

52 Adam Kos

Vybrali jsme nejlepší mobily pro fotografování a natáčení videa

Vybrali jsme nejlepší mobily pro fotografování a natáčení videa

Proč s sebou nosit mobil a digitál, když můžete mít vše v jednom, navíc i s velmi slušnou videokamerou. Smartphony válcují nejen levné, ale už i pokročilé kompakty. Po kterých byste měli sáhnout?

38 Petr Březina