Je září, měsíc návratu do ulic. Za aktuální Fotkou týdne se tedy příhodně vydáme do kategorie Architektura.
Jak se vám líbí barva čerstvých pomerančů? Oranžová je obvykle vnímána jako svěží, vitální a akční barva. Oranž nás dovede zahřát a také nám dodá energii v šedivých dnech. A mezi stejně šedými bloky nás budova této barvy rozhodně praští do očí. V Nizozemí zřejmě vědí, jak udržet v ulicích trvalý optimismus. Zaparkujme si tedy kolo u jedné z těchto zářivých zdí a vyrazme do ulic sledovat hru stínů – stejně, jako to udělal Josef Jeřábek.
Existují neměnné předměty, například stěny z betonových prefabrikátů, které mají s poetikou společné maximálně první písmenko – a pak jsou tu věci, které na sebe během dne vezmou desítky podob a nutí tak naši fantazii, aby přemohla lenost všedního dne a začala pracovat. Jsou to věci jako stín, vrhaný pouliční lampou na zeď, ale třeba i věž kostela zahalená mlhou, kterou se před stovkami let pokoušel zachytit štětcem vytrvalý impresionista. Světla a stíny mění náladu věcí a my se je snažíme zachytit i dnes.
Uznejme, že bez stínu by záběr stěny nebyl ani zdaleka tak zajímavý. A právě výše zmíněná ostře oranžová barva výsledku dodává „šťávu“ a povyšuje ho do první ligy. Je to prostě fotka, kterou si zapamatujete. Je nekomplikovaná, až minimalistická, ukazuje nám vlastně jen ten malý kousek plochého světa o dvou dimenzích, ozdobený strohou krajkou ze stojanů na kola. Stín, který se zprava vtírá do kompozice, nám ale připomíná, že zde existuje ještě jakýsi třetí rozměr. Sice momentálně není plně k dispozici, ale pokud změníme svůj pohled na věc, tak se možná ještě uvidí...
...nizozemská....; foto: josef jerabek
Kus oranžového betonu můžeme s trochou filozofie vidět náhle docela jinak. Najednou je tu naděje, že plochý svět má další rozměr a život v něm tedy i jakýsi smysl. Stačí ale zamrkat a iluze zmizí – vidíme zase jen obyčejnou stěnu bez života, slunce zajde, scenérie se změní a vlastně už tu vůbec není nic zvláštního. Je čas jít dál.
Při prohlížení Galerie Josefa Jeřábka zjistíme, že tento autor si opravdu libuje v nacházení malých kouzel mezi obyčejnými věcmi. Jeho snímky nepostrádají ani slušnou technickou úroveň, ale prim hrají emoce a pocity v nich uložené. Autor se zabývá dokumentem, krajinnou fotografií i abstrakcí, ale jako tenká nitka se vším táhne prvek jakéhosi neuchopitelného tajemna, které originálním způsobem dělá z líbivého obrázku snímek s netušenou hloubkou. Gratulujeme mu tedy ke skvělému nápadu a těšíme se, s čím se ukáže příště.