Člověk a krajina, hra slov, krásy a radosti z jízdy. Tak by bylo možné futuristickým způsobem charakterizovat dnešní fotografii týdne.
Dobrý fotograf dokáže nejen zachytit okamžik, ale pracovat také s vnitřním napětím snímku. Diváka tak staví do role toho, kdo prožívá zajímavou situaci – stojí před obrazem, který vypadá zcela přirozeně, jako by skutečně mohl vycházet z reálného světla.
Z fotoaparátu chytajícího odražené fotony ale přitom cítí určitou uměleckou či obsahovou dvojakost. A právě toto pnutí nutí člověka přemýšlet, zastavit se u obrazu a nejít dál.
Snímek .. O dvouch přehazovačkách .. je právě tohoto druhu. Horní dvě třetiny zaujímá téměř minimalisticky zpracovaná krajina, jejíž sněhovou čistotu a jednoduchost narušuje jen tenký strom a lehce křivolaká cesta. Snad jen drobné fragmenty ve sněhu dávají tušit, že minimalismus nebude dominantním výtvarným vyjádřením autora, kterým je šebin.
Spodní třetina snímku, jako by vůbec nepatřila k výše uvedené minimalistické konstrukci, ale svým provedením, jako by se vracela k československému černobílému socialistickému realismu, který má v našem fotografickém prostředí dlouhou a bohatou tradici. Člověk, v pohybu, při sportu a přitom zcela obyčejný. Díky dobrému umístění, se fotografie dobře „dívá“ takže působí svěžím a dynamickým dojmem.
... O dvouch přehazovačkách..., foto: šebin
Vše je pak zakončeno až dadaistickým názvem, který dává do kontextu účes člověka a zařízení umístěné na jeho bicyklu, všímající si přitom nejmenších detailů a jazyka, který prostřednictvím této konstrukce aktivně vstupuje do děje. Ukazuje snímek, který lze dobře pochopit, jen pokud známe jazykové a kulturní prostředí a tak získává – jinak relativně snadno přenosný obraz – další unikum.
Gratuluji autorovi k vydařenému snímku, u kterého nutní diváka pracovat s jazykem, detailem i rozmýšlet obsah a kompozici díla a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Tajemná, krásná a zasněžená Barbora, kterou vyfotografoval Zahorko je příkladem portrétu jemného, neagresivního, ale přesto zajímavého a pěkného.
Barbora, foto: zahorko
Kdo má rád slovenské hory, jistě ocení snímek, který nese název ... PODZIMNÍ ... a ukazuje Malou Fatru. Krásný pohled do dálek, s mraky mezi kopci a výrazným bílým rámem, který dává snímku miiiba jasný rámec a zajímavý výraz.
...PODZIMNÍ..., foto: miiiba
Procházka parkem, snad někde kolem hradních zdí, v ranním tichu, když slunce nesměle prosvítá skrze větve stromů. Vše v dokonalém tichu, kdy je slyšet jen vlastní dech a chlad obklopuje člověka jako nejintenzivnější pocit. Takovou atmosféru se snaží zachytit tompic na snímku Do světla II.
Do světla II., foto: tompic
A na závěr snímek, který jako by integroval všechna předchozí témata do jednoho celku, dávající jim jeden rámec. Mrazivé slunce ... od Fialového poustevníka může zaujmout mnohým. Třeba neobvyklou barvou světla.