Zasypané je ukázkou dokonalého splynutí člověka a jeho prostředí. Při pohledu na fotku můžeme postupovat od shora dolů. Jasné kulisy staveb, jejichž strnulost narušuje jemně padající sníh dokresluje organicky živý člověk. Doufající, že prostřednictvím deštníku se od zbytku světa odizoluje. Autorem snímku je hotmandarin.

Jokr7 se se svojí fotografií Kafka ptá, zda vždy víme, o čem mluvíme, zda chápeme to, co se nám ukazuje. Možná někdy pod slovem rozumíme něco jiného, a pak směřujeme k hlubšímu pochopení skutečnosti, anebo naopak k zásadnímu nepochopení druhého. Tak jako Kafka v Praze.

Za uplynulý měsíc jsme byli svědky velkých proměn počasí i společenských nálad, nadějí i naprostého zoufalství, záchvěvů svobody i zásadních omezujících opatření, skvělých sportovních výkonů i výsledků bídných. Snímek sníh tuto rozmanitost, pestrost, proměnlivost zachycuje. Dává do souvislosti barevnost a hravost s tichem a haldami sněhu. Autorem je shimmell.

Co vidíme? Roger Penrose v jedné své slavné úvaze diskutuje nad tím, že pro vlastní vidění je zcela zásadní fantazie a zkušenost. Náš mozek by nedokázal vyhodnocovat vše, co mu oko dává k dispozici, na to by musel být podstatně větší. Ale z malého úhlu a zkušenosti umí tvořit to, co označujeme jako svět, který na vlastní oči vidíme. A možná právě tímto směrem míří Danvlk.

​Říká se, že má cenu dělat malé věci s velkou láskou. Schopnost být šťastný v tom co děláme a žít přítomností je velkým tématem současné pozitivní psychologie, ale i lifestylových časopisů. Jde ale o něco, s čím mají zkušenosti celé generace lidí – od středověkých mnichů až po umělce současnosti. Právě v tom se možná zrcadlí ono vzývané umění žít, jako zachycuje Zoran 2 na fotce Krajčírka.

Jiří Z. se postupně profiluje jako výrazný autor abstraktních snímků s poměrně jasně čitelným rukopisem. Snímek trojitý zásah je pozvánkou ke sledování reality po vrstvách, krok po kroku směrem k hlubině vlastního bytí a chápání reality. Snad ve třech krocích.

Jiří Z. se postupně profiluje jako výrazný autor abstraktních snímků s poměrně jasně čitelným rukopisem. Snímek trojitý zásah je pozvánkou ke sledování reality po vrstvách, krok po kroku směrem k hlubině vlastního bytí a chápání reality. Snad ve třech krocích.

Prozaický pán... je fotografií od schizoafektiv. Ukazuje, že to, jakým způsobem se díváme na svět není dáno jen nějakým objektivním dokumentaristicky orientovaným faktem, ale že jde především o něco, co je spojené s epistemickými brýlemi, které máme na svých očích. S tím, jaké věci vidět chceme a jakou zkušeností jsme formováni. Snad i uvědomění si této skutečnosti je důležité pro možnost porozumění si navzájem.

Mrakomor nabízí fotku, která zachycuje muže s uhrančivým výrazem. Jde o narkobarona z filmů z 80. let anebo o člověka se zoufalým výrazem u výdejního okénka? Nevíme, pravděpodobně o někoho mezi těmito dvěma extrémními polohami. A současně o vědomí, že se do něj můžeme promítnout také mi sami.

​Pohledy na krajinu mohou být různé. Huggo a jeho tečka nabízí zajímavé spojení techniky a přírody, klade otázku po ekologii a estetice, ale nikoliv v nějakém vyhroceném bipolárním dilematu, ale spíše v klidné meditaci kontinua.

​Dadakovas často tvoří snímky jakoby z náhodných procházek či vycházek. V této linii pokračuje i fotografie čisto.., která nabízí klasický instagramový formát i kolorizaci. Klade před nás otázku po tom, co je to vlastně ona čistota, která nás napadá při pohledu na prázdné hřiště se zbytky sněhového poprašku? A víme, do kterých se vlastně trefujeme branek či košů? A nehraje náhodou každý s jinými míči?

Zasněžená krajina je fotograficky vděčným námětem. To ostatně ukazuje také pajvaj, který sleduje březový háj se sněhovou pokrývkou. Fotografie pravděpodobně nezaujme nějakým mimořádným řemeslným umem, novým námětem nebo nečekaným zpracováním, ale jakousi příjemnou atmosférou či provedením směřujícím k tapetě na mobilní telefon nebo obrazovku počítače.

Jak si představujeme školu nebo školku? Tradice Rakouska-Uherska, u nás prodloužená socialistickým školstvím, kladla důraz na uniformitu, každý se má blížit ideální, státem narýsované a dopředu dané formě, ideálu, který je předem známý. Ale je to ta správná cesta? Školka ... je ukázkou takého přechodu od uniformity k jedinečnosti. Autorem je honzj.

Co nám dělá radost? Martin Seligman tvrdí, že každý den bychom měli mít alespoň několik málo činností, které nám přinesou radost a štěstí. Pak bude celý náš život spokojenější, budeme zdravější, úspěšnější. Fotografie V ulicích města pražského od fotomagor právě takou činnost spojenou s radostí zachycuje.

U zrodu bílé rybky.... nabízí pohled na postupně se odkrývající skutečnost světa, ve kterém můžeme vidět krásné věci. Ale jen tehdy, když se budeme skutečně aktivně dívat a možná oné kráse nějakým dotekem, aktivitou pomůžeme. Autorem snímku je subal.

​Doloman nabízí fotografii v lese s velice neobvykle provedenými stíny a barevností. Zdůrazňuje pohyb, proměnlivost toho, co můžeme vidět, jistou nepřetržitou transformaci spojenou na jedné straně s lidským pohybem na straně druhé s počasím.