Fotogalerie

Fotografie měsíce: Koridor, Evoluce a Bílý trpaslík

Michal Černý

5. dubna 2021

Společným jmenovatelem březnových snímků je fotografování jako sdělování. V centru zájmu stojí otázka, jak skrze fotografii předat divákovi myšlenku, situaci, emoci.

Toto hledání vhodného vyjádření ukazuje na silně komunikativní charakter snímků – nejde o zachycení věci či scény, jako věci o sobě, ale o schopnost skrze snímek ji předávat druhým.

Fotografie se stává nástrojem komunikace, sdělení, které se neustále proměňuje, které hledá prostředky pro tuto úlohu a současně neztrácí ze zřetele důraz na svoji uměleckou hodnotu. Otázka, jak komunikovat krásu, stojí v estetice na jednom z čelních míst nejméně od doby barokní. Přesto nebo právě proto má smysl se na ni ptát a společně s autory hledat, jak s ní v oblasti fotografie naložit.

Koridor

Autor fotografie: Lukas-Uher

Jak se na to díváš? Podívej se na to z jiného úhlu pohledu, z jiné perspektivy! Rádi si prohlížíme věci z různých stran, věříme, že nám tato komplexita, opakování, jinakost vjemů přinese hlubší porozumění, možnost jít do hloubky, nebýt povrchní. Fotograf má přitom obvykle jen jedinou možnost ukázat tu svoji perspektivu a doufat, že bude stačit.

Lukáš Uher dokládá, že k tomuto problému lze přistoupit různě – a třeba i s otočením perspektivy na jednom snímku pracovat. Současně ukazuje spojení živého dětského pohybu, strnulosti věčné architektury betonových bloků a historii, která ovlivňuje všechno naše chování.

Pokračování 2 / 18

Evoluce

Autor fotografie: Milena Hertlová

Evoluce je něčím, co se jako koncept objevuje výrazně již v osvícenectví, kdy Kant hovoří o vývoji společnosti ke stále lepší a dokonalejší struktuře. Roku 1859 Darwin vydává knihu O původu druhů a působí celospolečenskou revoluci – evoluce se z biologie propisuje do sociálních věd, medicíny, psychologie, teologie.

Nic jí není ušetřeno. Přesto máme možná pocit, že evoluce je procesem dlouhým a pomalým. Něčím, co nevidí perspektivu jedince, ale desítek a stovek generací. Snímek Evoluce od Mileny Hertlové ukazuje, že se může odehrávat i poměrně rychle.

Pokračování 3 / 18

prej je někde nahoře Bílej trpaslík ?

Autor fotografie: Jiří Z.

Jiří Z. nabízí tradičně barevné abstraktní snímky. Jeho metoda práce je založená na práci s detailem, s určitou měnící se strukturou, z níž tvoří výřez, kterého by si divák nevšiml. Druhou rovinou je práce s barvou, která je pro tohoto autora zásadním výrazovým prostředkem – barva je nositelkou významu i emocí, které chce divákovi předat. Tak jako na poslední fotografii prej je někde nahoře Bílej trpaslík?

Pokračování 4 / 18

Krásná zrzka na vyšehradských hradbách

Autor fotografie: Josef Šálek

Fotografovat zvířata znamená být vždy ve složitém pnutí mezi dokumentaristickou přesností, chutí zachytit realitu, a mezi určitým kýčovým sentimentem, který velká část lidí pociťuje vůči zvířeně. Snímek Krásná zrzka na vyšehradských hradbách je ukázkou dobře provedené řemeslné práce. Zachycuje pohyb veverky v náročném detailu s dobrou technickou kvalitou. Autorem je Josef Šálek, který se tématu věnuje v širší fotografické perspektivě.

Pokračování 5 / 18

příliš hlučná samota

Autor fotografie: jokr7

Ježíš si vyvolil velkou část apoštolů z řad rybářů. Sám řemeslník, měšťák, jak často zdůrazňoval Jan Sokol, se obklopil lidmi, kteří k žádnému velkému vzdělání a mluvnosti sklon určitě neměli. A přesto z nich dokázal skrze vztah udělat kazatele, kteří křesťanství postupně roznesli do celého světě.

Zdá se, že ono kazatelství rybářů je něčím, co Masaryk opakovaně analyzoval ve svých studiích o práci. Práce je něco, co mění člověka, skrze činnost, skrze něco, co se odehrává v jeho nitru, v tichu, které postupně dává vzniknout něčemu novému. příliš hlučná samota od Jokr7 je ukázkou právě takového tichého spolupracování, které člověka strukturně mění.

Pokračování 6 / 18

Na mé straně hřiště

Autor fotografie: subal

Mark Johnson a George Lakoff tvrdí, že jedna z nejvýraznějších strukturních metafor našeho jazyka je metafora nádoby – jsem buď uvnitř nebo vně, něco do ní vkládáme nebo z ní vytahujeme. Často můžeme mít pocit, že bychom měli něco dělat, ale nemáme onen instrument, nástroj, kterým bychom mohli dosáhnout určité změny. Možná to, co se objevuje v naší nádobě, jak by řekli američtí filozofové, není nic velkého a hlučného, ale třeba úplně drobného a nenápadného. Tak, jak to zachycuje na snímku Na mé straně hřiště Subal.

Pokračování 7 / 18

...po kolejích se vracím domů...

Autor fotografie: fakir.h

Mění se svět, ve kterém žijeme, nebo zůstává stále stejný a to, o čem máme pocit, že jsou ony velké změny jsou jen malými vlnkami na širém moři? Krajinářský snímek ...po kolejích se vracím domů... si klade přesně tuto otázku; s naléhavostí, aby na ni každý z nás našel svou vlastní odpověď. Autorem je fakir.h.

Pokračování 8 / 18

O větráku a dvou mouchách

Autor fotografie: Zdeněk60

O větráku a dvou mouchách je fotografie, u které má člověk pocit, že by nemohla vzniknout jindy než tady a teď. Je dílem zachyceného okamžiku, strukturou času a výborného postřehu. Je v ní lehkost vtipu i závažnost pomíjivosti. Právě tak ji zachytil Zdeněk60.

Pokračování 9 / 18

Jak se krmí ptačí obyvatelé pražské řeky Vltavy

Autor fotografie: fotomagor

Můžeme mít možná pocit, že stáří je určitým sterilním bezemočním zapomínáním, jakýmsi vyhasínáním života. Pocit, že život je fluidum, které z našeho bytí časem vyprchává. Ale tak to není. Fotografie Jak se krmí ptačí obyvatelé pražské řeky Vltavy, kterou vytvořil fotomagor, je ukázkou zaujetí, vtažení, schopnosti své činnosti dát nikoliv rozměr zábavy, ale skutečného významu. Je překročením kategorií zvyku, ukázkou odvážného nového hledání svého já v čase.

Pokračování 10 / 18

Všední den

Autor fotografie: Mrakomor

Klasické fotografické poučky hovoří o tom, že snímek má mít určitou kompozici, jedno téma, centrální problém, má se někam dívat, být technicky zvládnutý, nepřeplácaný, scéna na něm musí být celá. A přesto toto všechno je možné u dobré fotografie zahodit. Všední den zachycuje desítky drobností, kontextů, mikrosituací. Ale není přecpaným „výcvakem“, ale kondenzací atmosféry, dává možnost s Mrakomorem být s druhými na ulici, sdílet jejich životní příběh odehrávající se přímo před námi.

Pokračování 11 / 18

A.

Autor fotografie: Zoran 2

Zoran_2 nabízí pohled do tváří lidí, kteří žijí často jiným způsobem života než my. Rozdíl mezi městem a vesnicí se na jedné straně snížil, ale současně prohloubil. Deklarovaná stejnost a dostupnost identických zdrojů ale neznamená stejnost příběhů. A právě ty se snaží skrze pohled do očí tento fotograf předávat divákům. Snímek A. kondenzuje osobní biografii do jediného příběhu, který můžeme spolu-číst.

Pokračování 12 / 18

Nepodněcujte mou divokou povahu, pravím...

Autor fotografie: schizoafektiv

Zajímavé věci jsou často utvářené nečekanými postupy. Schizoafetiv volí výtvarná pojetí svých fotografií originálně a netypicky. Usiluje o odkrývání skutečnosti, která je někde uvnitř, hluboko pod povrchem běžně viditelného. Snímek Nepodněcujte mou divokou povahu, pravím... může zachycovat mnohé, potřebuje hermeneutický klíč, který je dán názvem. Nutí nás klást si otázku co si vlastně pod onou divokou povahou představit, jak s ní pracujeme, jaké předsudky a předporozumění do ní promítáme.

Pokračování 13 / 18

zátiší..

Autor fotografie: dadakovas

Dadakovas nabízí pohled na zátiší, které vzniká po vrstvách. Na místo, na které se různým způsobem postupně vrství příběhy a struktury, které bychom měli být schopni pozorovat. Vrstvy, které často nemají známé autory ani pořadí, ale společně utváří určitý svět, který se nám zjevuje a v němž musíme utvářet naše chápání. Fotka nese název zátiší...

Pokračování 14 / 18

Nová generace

Autor fotografie: honzj

Honzj se ptá po naději – co je to, co nám dává důvod doufat? Proč bychom měli předpokládat, že se věci zlepší, že bude lépe? Nová generace ukazuje, že i na rozvalinách a popelu všeho starého může, pokud do toho investujeme energii, čas a víru, vzniknout něco nového. Něco, co nebude zpočátku vidět, ale možná skutečně transformuje krajinu, která je jinak příliš monolitická, neschopná přijmout jinakost, zaměřená na rychlý zisk, ale plodící temnotu. Tak, jako monokulturní smrkový les.

Pokračování 15 / 18

...

Autor fotografie: Ivan 76

Někdy více fotíme a jindy malujeme světlem. Stromy na fotografii Ivana76 se sklání až v neoromantickém duchu harmonie s přírodou, aby ukázaly, že krása a poetičnost někde v přírodě stále být – při vhodném naladění pozorovatele – může. Snímek je bez názvu a staví nás mezi krásu, harmonii, romanismus a tesknění.

Pokračování 16 / 18

Shalom

Autor fotografie: babyvrba

Slovo pozdrav je etymologicky odvozené od přání zdraví – zdravíme ty, kterým přejeme dobro, jde vlastně o jakousi formu profánního požehnání, které již v našich kulturních kulisách působí příliš sakrálně. A přesto – přání zdraví je právě takovým náboženským odvoláváním se na Boha, protože zdraví jinak nikomu předat pozdravem neumíme. Tento základ zůstává stejný, liší se vnější formy. Jednu z nich zachycuje fotografie Shalom od babyvrba.

Pokračování 17 / 18

X

Autor fotografie: shimmell

Lze matematizovat svět? Je možné ho popsat jedním univerzálním zákonem, rovnicí, algoritmicky ho stlačit? O tom se přeme již nejméně tři sta let. Snímek X si ale klade otázku možná z jiné strany – dokážeme v našem světě nacházet vzorce, struktury, které umíme popsat a komunikovat tak, aby jim rozuměli druzí? Autorem je shimmell.

Pokračování 18 / 18

,,,

Autor fotografie: db strenický

A na závěr ještě pohled na hráz v podání db strenického – fotografie se snaží pracovat s atmosférou, s barvou jako výrazovým prostředkem a se světlem, které před divákem vytváří svět.